V2 Klanění mudrců

Autor: Zdeněk Šorm

Na začátku můžete dětem obrázek ukázat a ptát se jich, kam podle nich kdo dojde. Vyprávění potom mohou sledovat se zájmem, zda hádali správně. Když po vyprávění najdou a barevnými tužkami vyznačí příslušné cesty, můžete o obrázku dal mluvit: Proč jsou ty cesty tak klikaté? Je tu nějaká přímá cesta? Kdo věděl, kde je cíl? Došel tam ten, kdo ho znal? Jak to, že tam nedošli ti, kdo cíl znali, ale ti, kdo původně mířili úplně jinam? Stačí bibli dobře znát?

Většina dětí má vánoční vyprávění za notoricky známé a často nic nového neočekává, čímž klesá jejich pozornost. Přitom velká část vánočních vyprávění, písniček, obrázků a betlémů vrší a kombinuje prvky jednotlivých evangelijních svědectví, aniž by vnímala význam, který v nich mají a nesou. Proto je pracovní list koncipován jako malá inventura, která má pomoct jednotlivé prvky rozdělit a tak si lépe uvědomit jejich význam v tom kterém vyprávění. Dává také možnost uvědomit si rozdílnost jednotlivých podání, díky níž je možné poznat, že nejde o popisnou reportáž o tom, jak se Ježíšovo narození odehrálo, ale máme před sebou svědectví, které se snaží vyjádřit jeho význam.

Obě biblická vyprávění o narození Ježíše ( Mt 2,1-23; L 2,1-24) si nejdřív s dětmi přečtěte (Děti si je mohou číst samostatně, nebo společně třeba každé dítě jeden verš.). Pak je vyzvěte, aby udělaly úkoly z pracovního listu – nadepsaly obrázky a roztřídily, co z prostředního sloupce ke kterému obrázku patří. Můžete to samozřejmě dělat i společně (prostřední sloupec můžete přepsat na velký papír nebo jej mít na kartičkách). Při rozdělování nebo při porovnávání toho, jak děti prvky rozdělily, je prostor k tomu, abyste poukázali na jejich význam. Některé (tři králové, vůl a osel) nelze přímo přiřadit ani k jednomu obrázku. V evangeliu je nenajdete. Můžete se dětí ptát, zda tam tedy mají, co dělat. Můžete přitom poukázat na to, že nejsou jenom žánrovým doplňkem, ale dalším pokusem o interpretaci ( viz. Ž 72,10.11.15; Iz 60,6; Iz 1,3).