Nikodém

Kdo se dnes přidává k zástupu: Nikodém

Téma: Dar nového narození

MOTIVAČNÍ UVEDENÍ

a) Pro všechny věkové skupiny; příběhu spíše znalé

Co víte o Nikodémovi? Co byste o něm sdělili někomu, kdo
ho nezná? (Děti si možná vzpomenou na noční návštěvu – pak
zdůrazněte, že přišel diskutovat o Písmu, a můžete navázat příběhy nečekaných možností či novým narozením – pak se můžete ptát, zda se člověk může narodit z vlastní vůle, atd.)

b) Pro starší školní věk; pro znalé

Vzpomenete si na nějakou biblickou postavu, které se v jejím životě stalo něco (už) neočekávaného? Třeba Abraham a
Sára – narodil se jim syn. Vypadá to, jako „kde se vzalo, tu se
vzalo“; je tu, co nikdo nečekal. Ale kdo to vytvořil, kdo tomu
pomohl na svět? Bůh. Dnešní příběh bude o podobně nepředstavitelné věci – o novém narození. (Vzpomenete si, komu Ježíš
řekl, že je třeba se znovu narodit?)

c) Pro spíše starší; spíše neznalé

„Uf. Včera jsem se při té bouračce znovu narodil!“ Slyšeli
jste podobný výrok? Co asi znamená? Mohl jsem být mrtvý, ale
nejsem. Mám novou možnost, další šanci… Je to dar. (Pokuste
se děti upozornit na to, že mnoho věcí v našem životě – život
sám – je dar, že se nemůžeme postarat o to, abychom ho měli.
Motivace vám pomůže ukázat, že nové narození z vody a Ducha
je především dar.)

1. POZNÁMKY K TEXTU A JEHO KATECHETICKÉMU
   VYUŽITÍ
   Rozhovor Ježíše s Nikodémem je – pro Janovo evangelium typicky – jaksi „mimochodný“, jeden se ptá, druhý na první pohled
   odpovídá na něco jiného. Při bližším pohledu je téma stále přítomné, pohybujeme se v jakýchsi kruzích kolem něj. Nikodémovi
   se dostane odpovědi, a to hlubší a zásadnější, než očekával.

• Nikodém je členem židovské rady, Sanhedrinu, tedy kapacita, vážený člověk na předním místě. Farizej k tomu – je
  znalcem Písma a jde mu o jádro věci, nejen o povrchní plnění
  Zákona. Příkladné na Nikodémovi je, že se nebojí zeptat a nenechá se odradit tím, že něco nechápe.
• Přichází v noci – snad měl strach, aby ho někdo nepoznal a neudal, ale mnohem zajímavější výklad říká, že přichází
  po setmění, tzn. na začátku nového dne, aby s Ježíšem debatoval nad Písmem. Přestože přichází ve tmě, přichází, směřuje
  ke světlu (srov. v. 21). Nikodéma nepředstavujme dětem jako
  strašpytle – možná nebyl vzorem hrdinství, ale zastal se Ježíšova práva na spravedlivý proces (J 7,50) a s Jose em z Arimatie
  Ježíše důstojně pohřbili (J 19,39). Nikodém přichází k Ježíši se
  skutečným zájmem, nikoliv ho pokoušet.
  Nikodém přichází v době velikonočních svátků, kdy mnozí viděli
  Ježíše a jeho mocné činy a uvěřili v něj (J 2,23). I Nikodém opatrně
  vyslovuje své mínění o Ježíši – jsi učitel poslaný od Boha.
• Ježíš odpovídá zdánlivě bez souvislosti – jako by chtěl Nikodéma vykolejit z jeho dosavadního uvažování. Nenarodílise kdo znovu, nemůže spatřit království Boží. Pro království Boží potřebujete být na světě nějak jinak. Nejde o to narodit se podruhé stejně, ale začít radikálně znovu. Obraz narození
  má veliký náboj – je to něco, co si člověk nezpůsobí sám, není
  příčinou této události, je však v jejím středu, bytostně se ho
  to týká. – Narození je i obrazem čistoty, začátku, otevřených
  možností. Podmínečná ormulace (nenarodí-li se) svádí k tomu
  vnímat výrok tak, že své nové narození můžeme způsobit sami.
  Řecké slovo anóthen znamená stejně tak „znovu“ jako „shůry“ – nové narození je něco z jiné dimenze, je to „akce shora“,
  v žádném případě to není náš výkon. Je to dar. Ve vyprávění se
  můžeme pokusit pře ormulovat výrok „nenarodí-li se…, nemůže…“ pozitivně – např.: Boží království uvidíš, Nikodéme, jen
  novýma očima, tak novýma a jinýma – jako by ses celý znovu
  narodil… atp.
  Nikodém reaguje na přirozené rovině: „narodit se podru- hé“
  je nemožné. Ježíš svou odpovědí rozvíjí předchozí: jinakse
  narodit znamená narodit se z vody a z Ducha, nikoliv z pozemské matky. Jsou tu jiné možnosti – z Boží dílny, které
  jsou reálné, přítomné, ač je možná nechápeme a neumíme je
  přesně popsat, stejně jako vítr, který slyšíme a cítíme, ale je pro
  nás neuchopitelný a o jeho proudění máme pramalé vědomosti.
  Bůh je ve svém jednání překvapivý, v jeho režii se dějí věci
  (už) nečekané (to je možno dětem ukázat na zástupu svědků:
  připomenout bezdětné Abrahama a Sáru, podvodníka Jákoba,
  Mojžíše, který neměl vůbec žít, atd.).
• Voda a Duch – to nás odkazuje ke křtu, ale varujme se
  zjednodušení typu: kdo není pokřtěn, nemůže do království Božího. Jinak, znovu, může začít člověk jen tak, že přijme dar víry.
  Naše víra má počátek mimo nás – v Duchu Božím (on je tím
  hybatelem, dechem, který je těžko zachytitelný). Ale naše víra
  se nás týká; nejedná se tu o nás bez nás – na to nás upozorňuje právě voda. Ta také hraje roli v zásadním biblickém příběhu
  o exodu skrz vody moře: projít skrz vodu musel každý sám za
  sebe, ale všichni jen díky Bohu.
  Nikodém je s další otázkou opět trochu pozadu: Dobře, chápu, že se člověk má znovu narodit, ale jak se to může stát? Ježíš
  nejdříve trochu ironicky upozorní na to, že Nikodém by se přece
  měl vyznat v Božích věcech, v Písmu. (Jsi učitel Písma a ještě
  před chvílí (v. 2) jsi mi tady říkal, že víš, kdo jsem, a teď nevíš,
  na co narážím?)
• Naproti tomu Ježíš skutečně ví, o čem mluví – „mluvíme
  o tom, co známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli“. Ježíš je nejen znalec Písma, „učitel od Pánaboha“, on je Synem člověka,
  tou postavou, které je podle svědectví proroka Daniele od Hospodina předána moc, sláva a království (Da 7,13). Vzápětí je použit
  další titul – Syn Boží; Ježíšova blízkost Bohu Otci je nesmírná:
  díváte-li se na Ježíše, vidíte Boží tvář; vidíte to, co Bůh chce, o co
  mu jde. Z toho také vyplývá, že je možno mu věřit, v něj věřit
• a není to modloslužba. Nevěříme jen nějakému schopnějšímu
  člověku, ale Božímu Synu. Nebojte se zdůraznit, že Ježíš je víc
  než schopný učitel; pokuste se Kristovy tituly – Syn Boží, Syn
  člověka – spojit s příběhem, obrazem, dějem, slovesem – tak
  aby promluvily a nezůstaly jen mrtvým církevním souslovím.
  Ježíš použije ilustraci ze 4. knihy Mojžíšovy, 21. kapitoly.
  Mojžíš tam na Hospodinův pokyn vytvoří bronzového hada
  jako záchranu, jako znamení Hospodinova příklonu i k těm,
  kdo reptali a nevěřili. Tak je to nyní se Synem člověka – Synem
  Božím – Ježíšem: i on bude vyvýšen, aby každý, kdo v něj složí
  důvěru, byl zachráněn. Dívat se na nějakou sošku hada a věřit,
  že ten pohled mě uzdraví, je stejně „divné“, jako se obracet
  k Ježíši. Ježíš to Nikodémovi připomíná proto, aby si uvědomil,
  že Bůh takto jednat může.
• Vyvýšení v slovníku evangelisty Jana v sobě spojuje ukřižování i vzkříšení. Pro Jana je to tak neodmyslitelně spojeno, že
  již v kříži vidí Boží trium . Zároveň ale také říká, že tento trium
  obsahuje bolest – nezahyne nikdo, kdo v něj věří, ale Ježíš sám
  bude vydán na smrt.
• Tím je dáno, jaká je mise Syna Božího na světě: nikoliv
  soud, nýbrž záchrana. Verše 14-21 je možno dobře pochopit
  právě v souvislosti s příběhem Mojžíše a bronzového hada (Nu
  21). Izraelci byli všichni štípáni jedovatými hady, protože všichni
  reptali a nevěřili – ale kdo se spolehl na to, že Bůh ho chce zachránit, přežil. Kdo nevěřil nebo komu to připadalo jako bláhovost, ten zemřel – svůj soud si nad svým životem vyslovil sám.
  Stejně tak i ten, kdo sice vidí světlo, ale radši žije ve tmě.

1. FORMULACE TÉMATU
   Nikodémovi se otevírá nový obzor. Pro Boží království není
   třeba větších znalostí nebo velkolepých znamení, je však třeba
   se znovu narodit. Tu nepředstavitelnou změnu s námi dělá Bůh
   sám. Probouzí v nás víru. Poslal k nám svého Syna Ježíše, na kte37
   Kdo se dnes přidává k zástupu:
   rého se můžeme spolehnout a kterému můžeme věřit, protože on
   nás chce zachránit – dovést do Boží blízkosti v jeho království.
   
2. ÚSKALÍ TEXTU, TÉMATU A LINIE
   PŘÍBĚHU

• Problémem může být nedějovost příběhu a jeho poměrně náročná stavba a teologická zahuštěnost. Využijte – stejně
  jako Ježíš – odkazů na starozákonní příběhy i toho, že je děti
  znají, a na jejich pozadí ukazujte Boží jednání s lidmi. Bůh
  povolal lidi, kteří byli v koncích; udělal „něco“ z těch, o kterých
  už nikdo nevěřil, že by z nich něco mohlo být. Takto se rodí víra:
  člověk dá víc na to, co slíbí a udělá Pán Bůh, než na to, co dokáže udělat sám. Ježíšova „role“ je zas velmi dobře ilustrována
  na příběhu s Mojžíšovým hadem.
• Termínu „znovuzrození“ se ve vyprávění raději vyhněte, zvláště tam, kde se objevuje v každodenním slovníku („Jsi
  znovuzrozen?“). Jde nám především o to, aby byl dětem přiblížen obsah tohoto slova i jeho šíře, a ne aby ho propříště užívaly
  s přílišnou lehkostí, která nadto jeho význam často zužuje.
• Pro předškolní a nejmladší děti se nebojte z příběhu vybrat
  jen část (viz dále).
  OSNOVA VYPRÁVĚNÍ
  I. Nikodém obdivovatel velkých znamení
  II. Nikodém vykolejen Ježíšem – nové narození?
  III. Nikodém odporuje – a je přesvědčován o Bohu
  nemožných možností
  IV. Sami víru vymyslet nedokážeme – ta se rodí jedině
  z vody a Ducha
  V. S vírou pohlédnout na Ježíše
  Pro hodně malé (tříleté) děti:
  Pro malé děti je příběh složitý. Vyzdvihněte proto poselství
  v. 16 („Tak Bůh miloval svět.), například:
  Za Ježíšem přišel člověk jménem Nikodém, byl učený. Zajímalo ho, kdo vlastně Ježíš je. Chválil Ježíše, kolik toho zná. Ale
  Ježíš mu řekl, že důležitější je láska. A hlavně láska Boží. Bůh
  má rád svůj svět. Stará se o něj. Má rád každého. Nechce, aby
  se někomu něco zlého stalo. Ježíš říká: Proto jsem přišel – aby
  to s nikým nedopadlo špatně. To je můj úkol. To vyřizuji lidem a
  to teď říkám i tobě. Věř mi.
  Případně můžeme připomenout dětem jejich křest a jednoduše jeho význam (patříme Bohu, má nás rád) – nejlépe s fotografiemi nebo s prohlídkou křtitelnice nebo křtící konvičky.
• 
  Pro předškolní:

Pro předškolní:

1. 
   Nikodém obdivuje Ježíše. Ježíš mu odpovídá – neobdivuj učenost, zázraky, kolik lidí za mnou přichází. To není důležité. Ale věř,
   že Bůh dělá pro lidi velké věci. Jak to? Vzpomeň si na příběhy:
   kolik věcí Bůh slíbil a jak je také splnil. Byly to věci, které lidé považovali za nemožné, a Pán Bůh to přece učinil. (Některé z nich si
   s dětmi připomeňme.) I my se můžeme spolehnout na Boha a na
   to, co slibuje. A to je víra. Tu víru nemáme sami ze sebe. Bůh nám
   ji dává. Víra se v nás narodí, když posloucháme příběhy z bible, a
   také příběh o Ježíši. Kdo mu věří, ten se neztratí, i kdyby zabloudil.
   Bůh každého miluje a má pro něj nový život.
   Pro nižší školní věk zjednodušeně formou rozhovoru
   Pro nižší školní věk je také možné soustředit se na verše 14-17
   a podat obsah formou rozhovoru mezi Ježíšem a Nikodémem.
   N: Mistře, víme, že jsi přišel od Boha. Nikdo nedokáže to
   co ty. Ale proč jsi přišel? Já vím, jistě jsi nám přišel povědět, že
   bychom se měli polepšit.
   J: Nepřišel jsem, abych vám vykládal, jak jste hříšní, co
   všechno děláte špatně a že to s vámi nedopadne dobře. Přišel
   jsem vám říct, i když děláte moc chyb, že vás má Pán Bůh stále
   rád. Právě to byste měli poznat ze všeho, co dělám.
   N: Tak se tedy musíme víc snažit, musíme být ještě horlivější a poslušnější, abychom si Boží lásku zasloužili…
   J: Ale vůbec ne. Pán Bůh se rozhodl, že vás od zlého vysvobodí jinak. On to nejdůležitější svěřil mně. Poslal mě k vám,
   abych vás zachránil.
   N: Jak ty nás můžeš zachránit?
   J: Vzpomínáš, jak to bylo s tím hadem na poušti?
   N: Myslíš tehdy, když Izraelci jenom reptali a jak na ně tehdy přišli jedovatí hadi? Tehdy Bůh Mojžíšovi přikázal, aby na
   vysokou tyč upevnil sošku hada, a kdo z uštknutých Izraelců na
   tohoto hada pohlédl, byl zachráněn, zůstal naživu.
   J: Ano, a právě tak k vám Pán Bůh poslal mne. Ve mně je
   záchrana. Kdo hledí na mne, kdo ode mne čeká pomoc, kdo ve
   mne věří, ten bude zachráněn.
   N: Co tedy máme dělat?
   J: Spoléhat na mne, držet se mne, prostě věřit.
   N: Věřit, není to málo? Ty myslíš, že když v tebe lidé budou
   věřit, že to stačí?
   J: Opravdově věřit, to není málo. Uvěřit ve mne, to se s člověkem stane taková změna, jako kdyby se znovu narodil.
   N: Ale to přece není možné!
   J: U Pána Boha je to možné. On může udělat i to, co lidé považují za nemožné. A víra, to není jen lidská věc, víra je v prvé
   řadě Boží dar! – Proto jsem přišel, tento úkol mi Bůh dal. Ne
   abych lidem ukazoval, jak jste špatní, ale abych je od zla vysvobodil. Přišel jsem, abych vás zachránil (spasil).
   Možná se děti zeptají, jak to bylo s Nikodémem dál. To nevíme. Můžeme však zmínit Nikodémovu přímluvu za Ježíše (J
   7,50) i jeho aktivní účast na Ježíšově pohřbu (J 19,39).
2. 
   A) K PRÁCI S PRACOVNÍM LISTEM
   Co už o N ikodémovi vím
   pravděpodobně nic, proto možno doplnit až po vyprávění
   Co nám zpívá na naši cestu víry
   Viz Písně.
   Kde se jeho písnička ozývá v bibli
   Všude tam, kde se díky Bohu začíná znovu a nově (např. zmíněné příběhy SZ, Ježíšova uzdravení, obrácení apoštola Pavla, atd.)
   V prologu Janova evangelia – můžete se staršími dětmi text
   přečíst – se mluví o světle osvěcujícím temnotu, o jiném narození
   z Boha. Zkuste text vnímat jako radostnou píseň těch, kdo v Ježíši uviděli světlo svého života (mohl si ji zpívat i Nikodém).
   Moje okénko
   Jaký obrázek se bude hodit: Můžete najít např. obrázky (dospělých) křtěnců nebo otku z vlastního křtu.
   Co mě v příběhu oslovilo? Za co bych chtěl prosit
   Větší děti mohou samy něco napsat. Krátkou prosbu mohou
   děti vytvořit jednotlivě nebo ve skupince. Společně pak můžete
   náměty přečíst a mluvit o nich a také se společně pomodlit.
3. B) K PRÁCI S POSTAVIČKAMI
   Vybranou postavičku Nikodéma můžete nalepit na černý papír – přichází v noci.
4. C) TIP NA AKCI
   Vyrobte si malé pexeso na silnějším papíru se symboly z vyprávění, nebo s obrázky odkazujícími na SZ příběhy, které jste
   si připomněli. Pokud se vám jich nepodaří vymyslet dostatečný
   počet, udělejte zbylé kartičky jen „matoucí“ – může na nich být
   „tma“; ty se pak sbírají, pokud jsou v jednom tahu otočeny dvě,
   ale nepočítají se jako bod. Příklady symbolů: had, Duch (symbol
   holubice), voda, světlo (svíce), Mojžíš v ošatce, smějící se Sára,
   atd. Pokud myslíte, že děti vaše malůvky nepoznají, popište je
   titulky. Při hraní můžete příběhy ještě opakovat.
5. D) PODNĚTY K ROZHOVORU

• Je ve vašem sboru či okolí člověk, kterého setkání s Ježíšem
  změnilo či mění, proměňuje jeho každodenní život? Mohl by
  vám o tom vyprávět? Můžete něco takového vyprávět vy?
• Zažili jste nějaký křest? Svůj? Někoho jiného? Jak to vypadá? Připomínáte si někdy svůj křest? Zažili jste někdy bohoslužbu, při které se připomínal křest (obnova křtu)?
• Kde se bere víra? A čím se povzbuzuje, podporuje?

1. LITURGICKÝ RÁMEC
   Vstupní verš: Zj 21,5
   Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Hle, všecko tvořím nové.“
   
2. VYPRÁVĚNÍ
   I. NIKODÉM OBDIVOVATEL VELKÝCH ZNAMENÍ
   Jednou navečer přišel za Ježíšem muž, který se jmenoval Nikodém. Byl to velký
   znalec Písma a také členžidovské rady. Prostě vážený člověk. Přišel za Ježíšem, aby
   spolu mluvili nad biblí a o Bohu. Svou řeč začalNikodém s velkým obdivem: „Viděl
   jsem, co všechno děláš – jak kážeš, čemu rozumíš, jak moudře mluvíš,jaká znamení
   a zázraky se kolem tebe dějí! S tebou je jistě Bůh. Určitě je blízko Boží království.“
   II. NIKODÉM VYKOLEJEN JEŽÍŠEM – NOVÉ NAROZENÍ?
   Ježíš mu odpoví: „Myslíš si, že to hlavní je v té slávě? A v popularitě? V
   zázracích? Mýlíš se. Je třeba,Nikodéme, aby ses na to všecko díval úplně jinýma
   očima.“ Nikodémovi možná táhne hlavou – jiné oči, kde je vezmu? Nebo nějaké
   brýle? Ale Ježíš ho překvapí ještě víc, když pokračuje: „Abys uviděl Boží krá-lovství,
   to se musíš úplně jinak narodit. Potřebuješ dar nebeského narození.“
   III. NIKODÉM ODPORUJE – A JE PŘESVĚDČOVÁN O BOHU NEMOŽNÝCH MOžNOSTÍ
   Nikodém se zarazí. Nejde mu to do hlavy. Jak se může někdo znovu narodit?
   To je stejná hloupost, jako kdyby měl někdo dva pupíky. Znovu, na stará kolena?
   Stát se znovu tím prťavým miminkem? Niko-dém nepřestává vrtět hlavou. „Jak se
   tohle může stát?“
   Ježíš říká: „Nevíš? Zní to překvapivě, že? Nemožně. Ale protože jsi učitel Izraele,
   (Nikodém si v tu chvíli připadal jako poslední propadlík) a bibli znáš, dovol, abych
   ti připomněl, kolik nových a naprosto nečekaných věcí se už stalo…“ A Nikodém
   vzpomíná, kolikrát Bůh zavolal ty, kdo už byli na konci, neboty, o kterých se říkalo,
   že z nich už nic nebude, od kterých už nikdo nic nečekal… Abraham a Sára, Jákob, Mojžíš, Chana, Zachariáš a Alžběta… No ano, vždyť třeba Izák, nebo Samuel,
   nebo Jan Křtitel – ti se nenarodili, protože to chtěli a zařídili lidé – ale protože to
   chtěl Bůh! Bylo to docela nečekané, ale ti lidé tomu věřili, že to Pán Bůh přeci
   zmůže. Hm, anebo tomu ani už nevěřili (jako třeba Sára, co se hořce smála). Ale
   přece, přesto – Boží zaslíbení se naplnilo.
   IV. SAMI VÍRU VYMYSLET NEDOKÁŽEME – TA SE RODÍ JEDINĚ Z VODY A DUCHA
   Tak se rodí víra – když lidé spolehnou na to, co jim Bůh slibuje. Když Boží slovo
   vezmou jako bernouminci a dají na ně, i když se to zdá být nemožné. A nespoléhají
   tolik na to, co dokážou udělat nebo zaří-dit sami. Jenže kde takovou víru vzít? Aby
   se v nás víra narodila, to nedokážeme sami. (Stejně tak jakonemůžeme ovlivnit,
   jestli jsme se narodili.)
   Ježíš chtěl, aby se taková víra narodila i v Nikodémovi; taková víra, co spoléhá
   na Boha. Proto mu řekl: „Je nutné se narodit z vody a Ducha.“ Zní to divně, ale
   není to tak těžké pochopit. Budeme opět vzpomínat. Kde se vypráví o vodě a
   novém počátku? Vodou přeci přešli Izraelci z otroctví do svobody – azačali úplně
   znova. Boží Duch to způsobil, že tu nebyla už tupá beznaděj, ale nová naděje. Oni
   pak tou vodou skutečně prošli, a to byl pro ně nový začátek.
   Proto i my si vyprávíme stále znova příběhy o Izraeli, a o Ježíši – aby se i v nás
   narodila víra. A taky prosíme, a to často slýcháte v kostele v modlitbě nebo v písni,
   o Ducha svatého, abychom při tom vyprá-vění (třeba o Izraeli nebo o Ježíši)
   zaslechli a věřili, že se to všecko vypráví pro nás, aby se víra narodilai v nás,
   abychom se znovu narodili. Abychom se i my spolehli na Boha a na to, co nám
   slibuje.
   V. S VÍROU POHLÉDNOUT NA JEŽÍŠE
   Potom Ježíš Nikodémovi připomněl ještě jeden příběh: Jak tenkrát Izraelci táhli
   do zaslíbené země a vlastně se jim už moc táhnout nechtělo, a tak se zastavovali,
   pořád jen reptali a Mojžíšovi nadávali, kamje to zavedl. A jednou málem všichni
   pomřeli, protože všechny, kdo se zastavovali, štípali jedovatí hadi.Tak doplatili na
   své reptání. Pán Bůh ale nechtěl, aby zahynuli, a tak Mojžíšovi přikázal, aby udělal
   tako-vého zvláštního bronzového hada a připevnil ho na vysokou tyč. Když se pak
   uštknutý člověk podíval natoho hada, nezemřel, ale uzdravil se a mohl žít dál.
   Nikodém pokyvuje hlavou a možná si myslí, proč mu to Ježíš vykládá. Hned to
   však uslyší: Ježíš mu řekne: „Právě tak je to s vírou, která se v tobě díky Bohu
   narodila. Kdo se dívá na mne a věří ve mne, ten nezahyne. Stejně jako kdysi ti
   Izraelci, když byli pro své hříchy na pokraji smrti, mohli pohlédnout nabronzového
   hada a byli zachráněni. Právě tak kdo se dívá na mě a věří ve mě, kdo poslouchá můj
   příběh odzačátku až do konce, až ke kříži a ještě dál, kdo to všecko bere vážně a
   spoléhá na mne a čeká moji pomoc

• ten taky nezahyne. Neztratí se, i kdyby bloudil, i kdyby mu hrozila záhuba, třeba
  kvůli různému reptání azlovolnostem. Bůh mu odpustí. Kvůli mně. Dá mu nový
  život, může začít znovu. Znova se narodí.“

1. MODLITBA
   Bože, díky, že nás překvapuješ – spousta věcí se zdá nemožných, ale ty splníš,
   co jsi slíbil. Děkujemeza tvého Syna Ježíše, díky kterému víme, že nás miluješ a že
   nás zachráníš. Buď v našem životě vždycky naším světlem. Amen