Izajáš

Kdo se dnes přidává k zástupu: Izajáš

Téma: Povolání proroka

MOTIVAČNÍ UVEDENÍ

a) Pro všechny věkové skupiny; příběhu spíše znalé

1. 
   Víte, kdo je to prorok? Co vám říká jméno Izajáš? Co důležitého byste o něm řekli?

b) Pro střední a starší školní věk; pro znalé

Nedávno jsem šel do kostela a měl jsem moc špatnou náladu. Špatně jsem spal, protože jsem přemýšlel o nemocné babičce. Když jsem konečně usnul, zazvonil budík, a mě se vůbec
nechtělo vstávat. Venku pršelo a do kostela se mi opravdu nechtělo. Najednou jsem zaslechl zvon z našeho kostela. Kupodivu
mě to povzbudilo a já vstupoval do kostela za zpěvu písně: „Pán
Bůh je síla má“. Uviděl jsem tam spoustu přátel a prožil krásné
bohoslužby. Špatná nálada z rána byla ta tam. Odpoledne jsem
zašel za babičkou do nemocnice. Myslím, že ji to potěšilo. Ty
ranní bohoslužby mi nějak dodaly sílu a odvahu tam zajít. Ale
jak to, že tomu tak není každou neděli?
c) Pro všechny věkové skupiny; příběhu spíše neznalé
Stalo se vám někdy, že jste měli před důležitým úkolem
strach? Říkali jste si: „Já na to nemám, já to nezvládnu.“ Co
vám pomohlo, abyste to zvládli? Povzbudil vás někdo? Dal vám
dobrou radu, zastal se vás.? Když dělám něco poprvé, obvykle
se obávám, jak to dopadne. Jsem moc rád, když je při tom někdo se mnou. Mám s kým si o tom popovídat. Ale jsou situace,
kdy jsem na všechno úplně sám. To pak mám hrozný strach.

POZNÁMKY K TEXTU A JEHO KATECHETICKÉMU
VYUŽITÍ

• Kniha Izajáš představuje soubor prorockých výroků
  z různých dob a prostředí, proložený menšími literárními vsuvkami. Tyto texty prodělávaly svůj sÁmostatný vývoj, než byly
  zahrnuty do spisu nadepsaného příznačně Izajáš – „Hospodin
  je spása“. Tímto jménem navazují na proroka z 8. stol. před
  Kristem, ale o Hospodinově spáse nechávají mluvit různé bezejmenné svědky. Například od 40. kapitoly se ocitáme v babylónském zajetí, dokonce se uvádí i jméno perského krále Kýra,
  vítěze nad Babylonií, což je od dob Izajášových časově vzdáleno
  více než 150 let. Celá kniha nás uvádí do období velmi dlouhého a nesmírně těžkého. Nejdříve Asyřané ohrožovali Judeu a
  oblehli Jeruzalém. Potom to byli Babylóňané, kteří dílo zkázy
  dokončili. Město i chrám zničili, lid odvlekli do zajetí. Ale i v situacích lidsky téměř beznadějných můžeme zaslechnout radostnou zvěst – „Immanuel“ (S námi Bůh – Iz 7,14).
• Izajáš je nazýván knížetem mezi proroky. Jeho jméno
  znamená „Hospodin je spása, záchrana, pomoc. Je to zvěstné
  jméno, které se dobře hodilo za sběrné označení i jiných prorockých textů zaměřených na zvěst o spáse. Osoba proroka přitom
  zůstala vedlejší.
• Děj 6. kapitoly se odehrává v roce smrti judského krále Azarjáše (740 př. Kr). Při slavnostním shromáždění prožije
  mladý Izajáš podivuhodnou zkušenost setkání s Hospodinem.
  Stalo se to uprostřed novoroční slavnosti na uvítanou Hospodina jako krále. Každoroční „adventní“ procesí s truhlou smlouvy
  mělo Izraelcům připomenout, že na počátku roku Hospodin usedá na trůn a ujímá se vlády nad svým lidem. Lid shromážděný
  na chrámovém nádvoří jásá vstříc Hospodinu a očekává, že vykoná soud nad svými nepřáteli. Lid vítá Hospodina, ale nevidí
  ho.
• Zato Izajáš vidí ve své vizi Panovníka v celé jeho slá- vě.
  Lem Hospodinova roucha naplňoval celý chrám. To bylo něco
  neslýchaného. Shromážděný dav nic netuší, věnuje se
  bohoslužbě, zato Izajáš spatřil Panovníka sedět na vysokém a
  vznosném trůnu jako krále. Velesvatyně měla zvýšenou podlahu, takže uvnitř měla podobu vyvýšeného trůnu, na jehož
  horní plošině stála Boží schrána. Ta byla považována za podnoží
  jeho velebnosti. Při vnášení schrány o novoročních slavnostech
  měl lid otevřený výhled až do svatostánku (1 Kr 6, 16).
• Ve své vizi prorok viděl také nebeské dvořanstvo: serafy
  shromážděné kolem Hospodinova trůnu. Podle předoasijských
  představ to byly postavy pololidské, polozvířecí, podobné okřídleným hadům s lidskou tváří a rukama. V Boží blízkosti si i
  oni zakrývali tvář a nohy. Ani ti, kdo ustavičně přisluhují Bohu,
  nemohou hledět přímo na jeho tvář.
• Serafové velebili Boha mohutným chvalozpěvem (v. 3),
  pod kterým se zachvíval chrám až v základech. Trojí zvolání
  Svatý, stejně jako dým rozšířený po celém prostranství chrámu, vyjadřují plnost svatosti, která je nejvlastnější podstatou
  Boží bytosti. Jí se odlišuje od všeho stvořeného, žádný člověk
  této svatosti nedosáhne vlastním úsilím.
• Nanejvýš může člověk pochopit něco z Boží slávy, když
  sám sebe najde v „zástupu“ Hospodinových věrných, nebeských i pozemských. Pak ovšem zcela realisticky poznává vlastní
  bídu a zhrozí se nad svou hříšností.
• Izajášův prožitek je tak mocný, že si uvědomuje svůj nevyhnutelný konec. „Běda mi!“ Bytostně si uvědomil, že je
  hříšný člověk, člen hříšného společenství – národa. Na vlastní
  oči spatřil Krále, Hospodina zástupů, nemůže nezemřít. Příběh
  se odehrává v souvislosti se slavnostním vjezdem Hospodinovým do chrámu, aby tam soudil. I lidský král rozhodoval o životě a smrti svých poddaných, natož král božský.
• Ten však prokazuje svou moc a slávu také tím, že odpouští nepravost a slitovává se. Očištění se uskuteční pozoruhodným obrazem, kdy jeden ze serafů kleštěmi přiloží žhavý uhlík
  z Hospodinova oltáře k prorokovým ústům. Tak mu bylo sděleno
  odnětí jeho viny.
• Hospodinem očištěný prorok může uslyšet konkrétní Boží
  Slovo. Je jím otázka: „Koho pošlu a kdo nám půjde?“ Otázka
  je zjevně určená právě mladému Izajášovi. Poněkud překvapuje
  množné číslo v 2. části otázky: Kdo nám půjde? Zdá se že Hospodin potřebuje proroka nejen kvůli sobě, ale také pro celé své
  dvořanstvo. Nebo snad pro onen „zástup“, který – jako „Hospodin zástupů“ (v. 3 a 5) – pojal do svého jména? Možná, že
  Hospodin zástupů potřebuje někoho ze zástupu, aby předstoupil
  před „taky Hospodinův zástup“ s vážným slovem o Hospodinově
  soudu, který začne od domu Božího. Neradujte se, lidé, předčasně, že Hospodin napřed potrestá vaše nepřátele. Jako by už
  předem předjímal, že trest vykonaný na Izraeli bude vlastně ve
  prospěch lidu. Taková zvěst se ovšem sděluje nesnadno.
• Izajáš bez zaváhání přitakává: „Hle, zde jsem, pošli
  mne!“ Ta pohotovost není tolik udivující, když si představíme,
  jak silný zážitek má prorok za sebou. Právě se setkal s Hospodinem, přijal od něho „nový život“, právem se cítí „oddělený,
  připravený“, ke službě.
• Hospodin posílá Izajáše s tvrdým vzkazem. Rozhodl
  o zkáze svého lidu, ale nechce ho nechat v nevědomosti o svém
  soudu. Svými slovy má prorok lid ještě více zatvrdit v jeho svévolném a vzpurném postoji. Stojíme tu před hádankou podivnosti Božích cest. Podobně kdysi Hospodin zatvrdil srdce faraonovo, když s ním Mojžíš projednával vyjití z Egypta.
• Prorokova následná otázka na délku či dobu trestu není
  námitkou, spíš nevyslovenou přímluvou, aby trest netrval příliš
  dlouho.
  Takže když se katastrofy skutečně dějí, není to Tvůrcovo
  porušení smlouvy s Izraelem, nýbrž její potvrzení. Výsledkem
  národních katastrof pak není odvrácení od víry, nýbrž její posílení a přimknutí se k ní. Psychologickým ziskem je schopnost
  přetvářet nehody a katastrofy v pozitivní budoucnost, protože
  po nich následuje katarze, očista a transformace celonárodní
  psychiky: Mi 7,8-9. (Srv. Benjamin Kuras, Zakázané ovoce vědění; str. 150.)
• Navzdory velké složitosti této prorocké zvěsti a celého
  prorockého údělu však platí, že Izajáš je prorokem naděje. Hned
  v 1. kapitole je naznačen prostor pro změnu Božích plánů.
  Kdo se dnes přidává k zástupu:
  Téma: Povolání proroka
  Omyjte se, očisťte se.. (Iz 1,16-20). Také již zmíněný Immanuel (Iz 7,10-14) či proutek z pařezu Jišajova (Iz 11,1-
  10) a další izajášovské texty mohou být vodítkem k naději a
  radosti z Hospodinovy spásy.

FORMULACE TÉMATU

1. 
   Osobnost proroka Izajáše je nádherná svým pozitivním předznamenáním a směřováním k záchraně, spáse. I když zvěstuje
   nepříjemné věci a často musí předat velmi tvrdé slovo od Hospodina, zůstává pevně spojen se svým lidem a povzbuzuje ho k naději.
   Ač sám zřejmě z kruhů blízkých královskému dvoru, poutalo jej
   přátelství k osobě velekněze – otevřeně se staví na stranu bezmocných, utlačovaných, ponižovaných a okrádaných. Přes někdy
   tvrdá slova zůstává prorokem radostné zvěsti, která bude mít své
   veliké vyústění v Novém zákoně a v osobě Ježíše Krista.

ÚSKALÍ TEXTU A LINIE PŘÍBĚHU

1. 
   Izajášovské texty bývaly někdy vykládány výhradně christologicky. Docházelo pak k jejich „křesťanskému přetížení“. Spíš
   bych zdůraznil propojení proroka s národem, jeho zbožností i
   kultem, což vůbec nebránilo Hospodinu v tom, že si ho osobně
   povolal, očistil a tak připravil pro svůj úkol.

OSNOVA VYPRÁVĚNÍ

2. 
   Úkolem motivačních úvodů 1 b i c je pokusit se vtáhnou děti
   do problematiky povolání či oslovení k nějakému úkolu či poslání. Samo vyprávění příběhu pak může být podnětem k dalšímu
   rozhovoru o tom, jak je či byl někdo povolán k určité službě.
   Nemusí jít přitom hned o povolání Pánem Bohem nebo církví, je
   možné hovořit o volbě povolání obecně, nebo o povolání k určité
   společenské angažovanosti.
   I. Slavnostní bohoslužby
   II. Izajášovo vidění
   III. Očištění – příprava k poslání proroka
   IV. Boží otázka a Izajášovo odpověď
   V. Prorocký úkol
   VI. Přinášení naděje
   K vyprávění je také možno využít textu z příručky Proroci
   dětem 1999/2000 1. díl, str. 58.

A) K PRÁCI S PRACOVNÍM LISTEM

1. 
   Pracovní list lze použít kdykoliv; některé části však vybízejí
   k vypracování před, během či až po vyprávění.
   Co už o Izajášovi vím?
   Lze využít v úvodu (viz bod 1a); možná si někdo vzpomene
   na souvislost s adventem, nebo že Izajáš je první ze čtyř velkých proroků v bibli.
   Co nám zpívá na naší cestu víry?
   Během vyprávění či po něm můžete s dětmi vymyslet sloku
   o Izajášovi do písně: A zástup stále přichází a zas jde dál. a
   napsat ho na pracovní list. (viz bod 6)
   Kde se Izajášova písnička ozývá v bibli?
   Je možné připomenout povolání Mojžíše v ohnivém keři (Ex
   3) nebo oslovení Samuele (1S 3), případně citování Izajáše v Mt
   1, 23 (Emmanuel) a v Mt 3,3.
2. VYPRÁVĚNÍ
   Moje okénko
   Prázdný rámeček slouží k vymalovávání po vyprávění.
   Co mě v příběhu oslovilo? Za co bych chtěl prosit?
   Větší děti mohou samy něco napsat.

B) K PRÁCI S POSTAVIČKAMI

1. 
   Předkreslené postavičky jsou prototypy postav: radující se,
   spící, kráčející, strnulá, vládnoucí, v modlitbách. Vyberte – nejlépe po vyprávění i práci s pracovním listem – s dětmi jednu,
   která podle nich nejlépe charakterizuje Izajáše. Obkreslete, vybarvěte a dokreslete výraz ve tváři či všelijak jinak doplňte,
   vystřihněte a zavěste do řady svědků za poslední postavu, tj.
   za Ámosa.

C) TIP NA AKCI

1. 
   Je možné naučit se a společně recitovat text Iz 6,3 („Svatý, svatý, svatý.“, nebo zpívat (třeba jako kánon) píseň Svatý
   (S 314), případně Sanctus (S 434).
   Což takhle zaplnit prostor kostela, či místnosti vonným dýmem. (symbol Boží všude- přítomnosti, slávy a svatosti). Předchozí příprava je samozřejmě nutná. Je možné využít kadidlo,
   františka, vonnou tyčinku .

D) PODNĚTY K ROZHOVORU

• Zažili jste někdy něco mimořádného, co ostatní neviděli
  nebo neprožili?
• Co děláte, když máte z něčeho velký strach (zkoušení, písemka.)?
• Myslíte si, že se dá v kostele prožít něco mimořádného, něco
  jako prožil v chrámě Izajáš?
• Potřebují dětí, dospělí. prosit za odpuštění?
• Víte, jak se rozhodovali vaši rodiče pro svá povolání?
• Co byste řekli na to, kdyby vás někdo požádal, abyste se stali
  (až budete velcí) starostou města, policistou, vojákem, farářem, misionářem v Africe, humanitárním pracovníkem.?

LITURGICKÝ RÁMEC

1. 
   Vstupní verš: žalm 51,3.9
   Smiluj se nade mnou, Bože, pro milosrdenství svoje, pro své
   velké slitování zahlaď moje nevěrnosti. Zbav mě hříchu, očisť
   yzopem a budu čistý, umyj mě, budu bělejší nad sníh.
   
   Čtení: Iz 6, 1-8

I. SLAVNOSTNÍ BOHOSLUžBY

1. 
   Ten rok prožívali v Judském království významné události. Jejich král Azarjáš podlehl dlouhé a těžké
   nemoci, vlády se ujal jeho následník Jótam. Velké nebezpečí hrozilo od Asyrské říše. Lidé spoléhali na to,
   že s Boží pomocí se nový král ubrání dobyvačným nepřátelům. Každoroční velkolepé oslavy Nového roku
   proto byly zvlášť pečlivě připravovány. Při slavnostním průvodu s truhlou smlouvy si všichni s rozechvěním připomínali, jak jejich otcové slavně vítězili v těžkých bitvách. Byla-li s nimi truhla smlouvy,
   věřili, že je s nimi sám Hospodin. Ne náhodou se o ní říkalo, že je podnoží Hospodinovy slávy. Všichni
   v chrámu ji s nadšením vítali, když na závěr novoročního procesí byla opět přinesena do chrámu a uložena na vyvýšené, nejčestnější místo, které symbolizovalo královský trůn. Všichni, i nový král, věděli, že
   jediným vladařem je Hospodin. Jen on může porazit jejich nepřátele, jen on je může zachránit před
   silnějším protivníkem.
   II. IZAJÁŠOVO VIDĚNÍ
   Mezi účastníky bohoslužeb byl také mladík, jmenoval se Izajáš. Jeho rodina tradičně patřila ke královskému dvoru; byla to rodina oddaná Hospodinu, jeho jméno v překladu znamená: „Hospodin je záchrana“. Izajáš spolu s ostatními sledoval průběh bohoslužeb, ale najednou viděl mnohem víc než všichni
   ostatní. Jako by se mu otevřel pohled do samého nebe, až k samému Pánu Bohu.
   Ano, viděl Pána všeho stvoření. Seděl na vysokém a vznosném trůnu, jenom lem
   jeho roucha na- plňoval chrám. Nad Hospodinem stáli serafové. To jsou zvláštní
   andělské bytosti se šesti křídly. A tito serafové zpívali mohutný chvalozpěv: „Svatý,
   svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá země je plná jehoslávy.“ Jejich volání bylo
   tak mohutné, že Izajáš měl pocit, jako by se pohnuly samotné základy chrámu.
   Prostor chrámu se naplnil dýmem.
   Myslím, že si to ani představit nedovedeme, co Izajáš prožíval. Zdá se to až
   troufalé. Bible říká na jiném místě, že Boha nikdo neviděl, a to je pravda. To, co viděl
   Izajáš, bylo tak zvláštní, že něčeho tako- vého se člověku dostává jen zcela
   výjimečně. A také nikdy nejde jen o to, aby se člověk podíval do nebe,ale o to, že
   mu chce Pán Bůh svěřit nějaký velký úkol. Tak tomu bylo i u Izajáše.
   III. OČIŠTĚNÍ – PŘÍPRAVA K POSLÁNÍ PROROKA
   V tu chvíli si ovšem mládenec uvědomil nejen velikost Boží svatosti a slávy, ale i
   svou vlastní nicotnosta lidskou bídu. Velice se polekal. Měl pocit, že musí zemřít.
   Vykřikl: „Běda mi, jsem ztracen. Vždyť jsemspatřil Hospodina – já člověk nečistých
   rtů, bydlící mezi stejně nečistými a hříšnými lidmi.“ Tu k němu přiletěl jeden z těch
   podivných andělů. V ruce měl žhavý uhlík, který vzal kleštěmi z oltáře, a dotkl se
   jeho rtů. Přitom mu řekl: „Hle, toto se dotklo tvých rtů, tvá vina je odňata a tvůj
   hřích je usmířen.“ Na upřímné Izajášovo vyznání Pán Bůh odpověděl odpuštěním. V
   tu chvíli musel Izajáš prožívat něco nevý-slovně krásného.
   IV. BOžÍ OTÁZKA A IZAJÁŠOVA ODPOVĚĎ
   Vidění však pokračovalo. Izajáš uslyšel hlas, věděl že je to hlas Boží, který se
   ptal: „Koho pošlu a kdonám půjde?“ Mladík ani na okamžik nezaváhal a zvolal: „Hle,
   zde jsem, pošli mne.“ Pochopil, že celé to předchozí vidění byla vlastně příprava k
   tomu, aby od Pána Boha přijal nějaký důležitý úkol. Boží povoláníobvykle člověka
   překvapí. Také Izajáš byl určitě překvapen, že právě jeho si Hospodin povolává, ale
   potom mimořádném vidění a zážitku vlastně ani nemohl jinak: Rozhodl se, že přijme
   úkol, který mu Pán Bůh svěří. Udělá vše, k čemu ho Hospodin pošle.
   V. PROROCKÝ ÚKOL
   Jeho poslání však vůbec nebude snadné. Má se stát Hospodinovým prorokem. Má
   předávat lidem Božíslovo. Má je vyučovat Božím cestám. Má oznamovat Boží vůli, ať
   se to líbí nebo ne. Vzápětí však slyší, žeto bude ještě těžší, než si možná myslel:
   Jeho prvním úkolem bude zvěstovat Boží soud. Má zvěstovat zkázu měst, lidí, zvířat
   i přírody. Takové věci se vůbec neříkají snadno. Zvlášť ne těm, které známe a máme
   je rádi.
   Prorok Izajáš vzal svůj úkol vážně a poctivě. Věrně vyřizoval všechno, co mu
   Hospodin vložil do úst. Během svého života také zažil, že mnohé z těch
   nepříjemných věcí se také vyplnily. Jeho národ byl od nepřátel poražen a dokonce
   odvlečen do babylonského zajetí.
   VI. PŘINÁŠENÍ NADĚJE
   A přece Izajáš dovedl do slov soudu a zkázy vložit také slova naděje a radosti.
   Dovedl se zastávat všech chudých, utlačovaných, i těch, které ostatní nesnášeli.
   Ukazoval, že nic není ztraceno, že se ještěstále mohou změnit a usilovat o dobro
   (1,16 – 20). Dovedl právě jim přinášet naději. Jednou třeba při- nesl zvěst o tom,
   že se narodí dítě, kterému dají jméno Immanuel, to je S námi Bůh. To proto, aby
   se lidé ani v největší nouzi necítili sami. Aby se spolehli, že i v té nouzi je Bůh s nimi
   ( 7, 10-17). Jindy zasedovedl vytvořit obraz krásného harmonického světa, kde si
   nebudou ubližovat ani ti, kteří předtím byli nepřáteli: „Vlk bude pobývat s
   20.1.2008 Devítní
   beránkem, levhart s kůzletem odpočívat, kojenec si bude hrát nad děrouzmije
   (11,1-10).“
   Do sbírky Izajášových kázání byly později vloženy ještě jiné texty, krásné výroky
   dalších proroků, kte-ří kromě přísných výzev k nápravě dovedli také povzbuzovat a
   těšit. Ne náhodou se také Izajášovi říká Kníže proroků.

MODLITBA

1. 
   Pane Bože, někdy se ocitáme ve velikém zmatku, nevíme si rady, nemůžeme se
   rozhodnout, co mámedělat. Občas také míváme strach, že něco nezvládneme či
   pokazíme, že prostě na něco nemáme. Prosí-me, pomoz nám. Dej, abychom se
   dovedli rozhodovat správně a dokázali žít poctivě. Dej také, abychomv sobě našli
   odvahu a schopnost někomu pomáhat a přinášet naději těm, kdo ji ztrácejí. Amen