Ámos

Kdo se dnes přidává k zástupu: Ámos

Téma: Není všechno zlato, co se třpytí

1. MOTIVAČNÍ UVEDENÍ

a) Pro všechny věkové skupiny, příběhu spíše znalé

Co víte o Ámosovi? Slyšeli jste už to jméno? Co důležitého

byste o něm sdělili těm, kdo o něm neví nic, nebo málo?

Asi jen málokdo bude znát příběh, snad jen, že to byl prorok

a že toto jméno měl Komenský.

b) Pro střední a starší školní věk, pro znalé

Znáte úsloví „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej“? Víte, co

znamená? A co když se podle toho začnou chovat proroci? Fa-

ráři? Křesťané?

Když se máme dobře, musí to také znamenat, že žijeme

dobře? Proč?

el byl dobyt a vysídlen v r. 722 př.n.l.

– vidoucí (7,12) – někdy označení proroků, souvisí s tím,

že ve vytržení mysli měli různá vidění a sny. Zde asi použito

ironicky – „to, co nám říkáš, jsou jen bláboly, není na tom nic

rozumného, tak se seber a jdi domů do Judska…“

– nevynášej věštbu proti Izákovu domu (7,16), doslova

„netřísni dům Izákův“ – srovnává zvěstování Boží vůle se slin-

táním (v extázi) blábolících věštců – urážka nejen proroka, ale

samotného Hospodina.

– zvěstování soudu (8,9-12) – to, jak si v Izraeli žijí, před

Bohem neobstojí. Konec bude tvrdý. Přijde temnota. Nakonec

se objeví hlad po tom, co říká Bůh. Ale Bůh už nebude k naleze-

ní. Když Bůh mlčí, to je ta nejhorší chvíle.

c) Pro všechny věkové skupiny, příběhu spíše neznalé

3. FORMULACE TÉMATU

Už vám někdo řekl, že děláte něco špatně? Co jste mu od-

pověděli, co jste si mysleli? Už jste někomu řekli, že dělá něco

Sebespokojené a zpohanštělé „vyšší“ izraelské společnosti je prorok Ámos poslán vyřídit vzkaz, že to vše, na čem si tak

špatně, že udělal chybu? Co myslíte – je těžší vytýkat chyby

zakládají, před Bohem nestojí za nic. Za vší tou nádherou i nád-

tam, kde všechno vypadá celkem dobře, nebo tehdy, když se

herně vypadající zbožností je jen prázdnota, která se naplno

něco pokazí? Proč?

ukáže, až o všechnu tu nádheru přijdou. A jestli si myslí, že

Někdy je těžké chybu rozpoznat; lidé se sebou spokojení

uctívají Hospodina, tak si jen něco nalhávají, protože uctívat

nechtějí vidět chyby; když se něco pokazí, tak je lépe vidět, že

Hospodina znamená také starat se o potřebného bližního – ale

něco bylo špatně.

v Izraeli se děje pravý opak. Je třeba hledat Hospodina – ne při

nádherných obřadech ve svatyni v Bét-elu, ale v naslouchání

2. POZNÁMKY K TEXTU A JEHO KATECHETICKÉMU VYUŽITÍ

jeho hlasu, hledání jeho vůle a spravedlnosti pro každého.

– Ámos – jméno znamená „Nosič břemen“, „Zatížený“ –

4. ÚSKALÍ TEXTU A LINIE PŘÍBĚHU

nese (těžký) úkol dosvědčovat Boží spravedlnost. Takové zvěs-

Prorocká kritika a zvěstování soudu a národní katastrofy

tování není nic jednoduchého a nejednou člověka i tíží. Ale ná-

(která skutečně přišla) není moralizováním a dštěním ohně a

klad je potřeba předat.

síry. Má být pomocí – pohledem zvenčí: jak naše jednání vidí

– Je nejstarším z tzv. „malých proroků“ (Oz-Mal), prý první,

Bůh. Jaké jsou jeho příčiny a důsledky. V prorockém zvěstování

kdo zapsal své proroctví písemně. Je znám pouze z knihy svého

je i naděje (proč jinak by Bůh proroky posílal).

proroctví. Nebyl prorokem „z profese“, ale byl Bohem povolán.

Samotný text proroctví není příliš příběhový, je třeba zpra-

– Pochází z Judska, ale působí v Severním Izraeli. Prorokuje

covat do vyprávění povolání proroka a situaci izraelského krá-

za krále Jarobeáma II. (755-750 př.n.l), v době prosperity se-

lovství, do které zvěstuje a ve které jeho slovo naráží na odpor

veroizraelského království. (Prosperita byla způsobená tím, že

soudobých „náboženských pracovníků“ a vládnoucích kruhů.

syrská velmoc, která Izrael dříve okupovala, měla zrovna jiné

Což může být docela dramatické.

starosti, než aby se „zajímala“ o bezvýznamného souseda).

Také obrazy v Ámosových proroctvích jsou inspirativní:

– V zemi je patrné bohatství (paláce z mramoru, Am 3,15;

„olovnice“, která měří, jestli je zeď rovně postavená – a není-li,

5,11; 6,3-6), ale Ámos ukazuje, že bohatství a spokojenost není

pak co jiného než ji zbořit. „Koš zralého ovoce“ – sklizeň je tu,

všechno – alespoň ne před Bohem. A že toho bohatství dosáhli

ukáže se, zač co stojí. „Chrámové zpěvy, které se změní v kví-

na úkor spravedlnosti, na úkor chudých a bezbranných. A že až

lení“ – povrchní a „bezbožná“ zbožnost se ukáže jako marná a

přijde Boží soud, tak z toho bohatství nic nezůstane.

nepomůže v době temnoty, kdy „slunce zapadne v poledne“.

– Kritizuje zbožnost, která si zakládá na vnější nádheře svaty-

ně a obřadů, ale přitom ji nezajímá, co spravedlnost a co Bůh (Am

. OSNOVA VYPRÁVĚNÍ

a) pro mladší školní věk

5,11). Prorocký zápas o věrnost Hospodinu není důsledkem nábo-

ženského fanatismu a nesnášenlivé výlučnosti, ale souvisí s rozpo-

Ve vyprávění se soustředit na úkol proroka vyřídit Boží vzkaz

znáním, že příklon k pohanství znelidšťuje i vztah k bližnímu.

těm, kdo nestojí o to, aby jim někdo něco vykládal, a myslí si,

– Chtěli ho vyhostit (Am 7,10).

že Pánu Bohu dobře rozumí sami a že když se mají dobře, tak

– královská svatyně – přestože byl Izrael rozdělen politic-

je všechno v pořádku.

ky na dvě království (Judsko a Severní Izrael), pro všechny tu

I. Motivační uvedení (1c)

měl být jeden Bůh – Hospodin. Na znamení toho tu byl i jeden

II. Jak na tom byli Izraelci

chrám v Jeruzalémě. V Severním Izraeli však získávala význam

III. Povolání proroka

„královská“ svatyně v Bét-el, která chtěla nahradit jeruzalém-

IV. Zvěstování proroka

ský chrám. V textu je nazvána jako „královská svatyně, králov-

V. Co na to kněz Amasjáš

ský dům“ (Am 7,13) – není to „Boží svatyně, Boží dům“. – Ke

VI. Jak to dopadne, když nechcete slyšet

katechetickému využití: V pozadí je zřetelná touha mít svého

vlastního Boha, který by fungoval podle našich potřeb a zájmů

b) pro starší školní věk

(nejlépe podle zájmů králových…). Lze mít takového vlastního,

V souvislosti s motivací 1b – prorok, který se nenechá uplatit

soukromého Boha? Byl by to Bůh – Hospodin?

a nekáže tak, jak král nařizuje, ani se nenechá oslepit blahoby-

– Amasjáš – představený bét-elského kněžstva, vystupuje proti Ámosovi. Má zodpovědnost za to, co se děje v královské svatyni. Ohlašuje králi, že Ámos ohrožuje jeho autoritu a škodí

tem a vnější nádherou, ale vidí, že to může být prohnilé a zlé.

I. Motivační uvedení (1b)

II. V Izraeli to vypadá zle

tak celému království. Prorok jako zprostředkovatel Božího slo-

III. Ale copak se mohu spolehnout na kněze?

va tu není vítán. V Bét-elu je důležité to, co chce a co říká král…

IV. Ámosi, půjdeš dělat proroka

„V Judsku možná záleží na tom, co říká prorok, ale tady ne – tak

V. Ámosovo kázání

si jdi domů a nás nech být, ať si žijem podle našeho…“

VI. Co na to kněz Amasjáš

– Izrael bude zcela jistě přesídlen (7,11) – Severní Izra-

VII. Jak to dopadne, když nechcete slyšet

Pracovní list půjde nyní využít spíš až po vyprávění

Co už o Ámosovi vím?

Pravděpodobně nic, proto možno doplnit až po vyprávění.

Co nám Ámos zpívá na naši cestu víry?

Po vyprávění můžete s dětmi vymyslet do písně sloku o mo-

sovi: A zástup stále přichází a zas jde dál… a můžete ji napsat

na pracovní list. (Nebo použít písničku navrhovanou, viz. bod 7

Liturgický rámec, Písně)

Kde se Ámosova písnička ozývá v bibli?

Nabízí se srovnání s Ježíšovým zvěstováním a reakcí ve-

lekněží – Ježíšovo odsouzení a ukřižování kněžími, kteří chtěli

být těmi, kdo mají patent na to, co říká Bůh, a odmítli slyšet

toho, kdo o Bohu mluvil jinak. – I tehdy se chrám stal výnosným

podnikem a místem snad krásné ale bezduché bohoslužby. –

Temnota, která zahalí Jeruzalém při Ježíšově smrti („Soud pak

je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu

než světlo, protože jejich skutky byly zlé“, J 3,19).

Podobně Achabovi proroci a prorok Míkajáš (1Kr 22,9-28).

Moje okénko

Prázdný rámeček slouží buďto k vymalování po vyprávění,

nebo se pokuste s dětmi najít a nalepit vhodný obrázek k téma-

tu (nebo mohou udělat doma, příště se k tomu vrátit).

Co vás v příběhu oslovilo? Za co bych chtěl prosit?

Větší děti mohou samy něco napsat. Krátkou prosbu mo-

hou děti vytvořit jednotlivě nebo ve skupince. (Viz 9 Modlitba).

Společně pak můžete náměty přečíst a mluvit o nich a také se

společně pomodlit.

6. B) K PRÁCI S POSTAVIČKAMI

Z předkreslených postaviček vyberte – nejlépe po vyprávění

i práci s pracovním listem – s dětmi jednu, která podle nich nej-

lépe charakterizuje Ámose. Obkreslete, vybarvěte a dokreslete

výraz ve tváři, či všelijak jinak ozdobte, vystřihněte a zavěste

do řady svědků za poslední postavu, v tomto případě za Elíšu.

6. C) TIP NA AKCI

Výtvarná činnost: Jak je to doopravdy s košem zralého ovoce.

Nechte děti namalovat koš zralého ovoce na papír formátu A6

(notýsek). Pak mluvte společně o tom, jak asi vypadá to ovoce,

když se podíváme zblízka – jaké bude doopravdy, nejen naoko.

Bude shnilé, prožrané od červů, prostě hnusné. Pak děti namalují

tuto pravdivou sklizeň na druhý papír. Papíry položte na sebe

(dospod krásný koš), vršek slepte nebo procvakněte sešívačkou.

Vrchní papír natočte na tužku, rychlým pohybem tužky dolů a

nahoru získáte měnící se koš – krásný a hned ošklivý.

1. neděle po Zjevení Páně

Divadelní ztvárnění např. pro rodinnou neděli:

Namalujte si s dětmi masky blahobytných a usměvavých lidí

(červené tváře, úsměvy od ucha k uchu, druhé brady atd.). Pak

se pomocí barev na obličej (prodávají se v papírnictví) „zmaluj-

te“ do podoby mračících se a nepřejících (vrásky, bledé tváře od

závisti atd.), doplníte ještě vlastní mimikou. Jeden ze skupiny

bude představovat Ámose (může za ním chodit nějaký dobytek)

a bude provolávat proroctví proti lidu a strhávat jim masky, aby

odhalil jejich pravou tvář. S výzvou k pokání může nabízet vodu

na umytí a ručník. (Praktická poznámka: pro snadné umytí na-

malované tváře je dobré předem se natřít mastným krémem.)

6. D) PODNĚTY K ROZHOVORU

• Čím se liší Hospodinův prorok od věštce? (Věštec „předpoví-

dá“ budoucnost, prorok vyřizuje Boží slovo do určité situa-

ce.)

• Měli proroci často potíže při vyřizování Božího poselství? Při-

jímali je a poslechli je ostatní lidé? (Například?)

• Víte, čemu se říká „kult osobnosti“? Týkal se jen starově-

kých králů?

• Jak máme hledat Boha my? Kde se s ním můžeme setká-

vat?

• Jak souvisí víra v Boha se spravedlností mezi lidmi a ve spo-

lečnosti? Znáte nějaká přikázání, která obojí spojují?

• Ke komu byste přirovnali dnes působení proroka Ámose

v Bét-el? (Ohlašovatel konce světa – kazatel – novinář –

ministrant…?) Jakou roli by pak hrál Amasjáš, který se mu

snaží v jeho poslání bránit? (Např. ustrašený šéfredaktor

bojící se problémů apod.)

7. LITURGICKÝ RÁMEC

Vstupní verš: 1Kr 22,14b

Co mi řekne Hospodin, to mluviti budu.

ČTENÍ: Am 7,10-13; 8,1-12

8. VYPRÁVĚNÍ

I. MOTIVACE

Slyšeli jste přísloví „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej“? Co znamená? že člověk pracuje pro toho, kdo

ho platí. A nejenom pracuje – také říká a dělá to, co se tomu jeho „chlebodárci“ líbí. Pracuje třeba pro

výrobce čokolády, a tak všude rozhlašuje, jaká je ta jeho čokoláda výborná a jak se do ní dávají ty

nejlepší suroviny a že vůbec to nejlepší, co můžete udělat, je, že si ji koupíte… Jenže co když pak zjistí,

že to není pravda? Třeba si všimne, jak se do ní dávají podřadné a zkažené suroviny, aby se ušetřilo. Co

udělá? Když to řekne nahlas, tak se čokoláda přestane kupovat, čokoládovny budou propouštět a on bude

bez práce… Anebo novinář, který se snaží nestranně psát o tom, co se děje. Jenže pak přijde nějaký pán

za šéfredaktorem, položí na stůl tlustou obálku a šéfredaktor pak nařídí novináři, aby napsal článek, který

pochválí výrobky jisté čokoládovny… „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej…“ Má to tak být? A dá se to

vztáhnout třeba na proroky? Faráře? Presbytery?

II. V IZRAELI TO VYPADÁ ZLE

Jsme v Izraeli. V jeho severní části. Už je to dlouho, co se Izrael rozdělil na severní a jižní (Judsko).

V Judsku byl Jeruzalém a v něm chrám. V severním Izraeli chrám neměli – ale zato měli krásnou svatyni

na místě zvaném Bét-el („Boží dům“). Říkalo se jí královská svatyně, královský kostel. Jestli si myslíte,

že kostel by neměl patřit králi nebo jakémukoli jinému člověku, ale Pánu Bohu, tak to si určitě myslíte

správně. Král se však o ten kostel dobře staral. Vypadal moc pěkně. Konaly se tam krásné obřady, kněží

byli dobře oblékaní i dobře živení. Kdo přišel, ten byl uchvácen tou krásou. Král se zkrátka dobře staral.

A nejenom on.

V Izraeli se tenkrát vedlo mnoha lidem dobře. Vystavěli si pěkné paláce a ještě jim zbylo na podporu

té svatyně. Vždyť si to přece ten Pán Bůh zaslouží, když se jim tak pěkně daří. A taky to bude taková

pojistka, aby se jim dařilo dobře dál. Zkrátka idylka. Všem se to líbí. Skutečně? Jenže pak jsou tu ještě ti,

co se jim nedaří tak dobře. Ti, kdo stavějí těm bohatým paláce a sami nemají ani na opravu své děravé

střechy. Nebo ti, které okradl nějaký ten zbohatlík, aby si přistavěl ve svém paláci ještě pár místností.

Anebo ten, co prohrál soud o pole se svým sousedem, protože neměl na podplacení soudce. Těm se to

asi moc nelíbí.

A Hospodinu asi také ne, vždyť tomu záleží především na tom, aby všechno bylo spravedlivé, aby ni-

kdo nebyl okrádán a ponižován.

III. ALE COPAK SE MOHU SPOLEHNOUT NA KNĚZE?

Dobře. Co se líbí a nelíbí Pánu Bohu, to by přece nejlépe měli vědět kněží a proroci v Bét-el. Ti to určitě

řeknou, že by se mělo něco změnit. Z kazatelny, aby to všichni slyšeli, přece musí říct, že když někdo

k penězům přišel na úkor druhého, tak je to špatně, i kdyby platil třeba desátky a chodil do kostela každý

den. Řeknou to? Ale kdež. Dál si zpívají „Tébé Bóožé chváálímé…“ A bojí se, aby o ty desátky nepřišli. Aby

si neznepřátelili ty, kdo se o ně tak dobře starají. A vůbec, vždyť se nakonec všichni mají celkem dobře.

Jestli někde pár chudáků má problémy, to je zas tolik nepálí.

Jenže Pána Boha to pálí. Pálí ho, když se děje něco nespravedlivého. Pálí ho, když má někdo hlad. Pálí

ho, když si někdo hraje na zbožného a přitom okrádá druhé. Pálí ho, když se spravedlnosti nezastanou

ani kněží, kteří by měli z první ruky vědět, co Pána Boha trápí. Pálí ho, když se nikdo neptá, co si vlastně

myslí on. Nemůže se na to dívat a chce poslat někoho, aby to těm Izraelcům vyřídil. Jenže koho? Ti, kdo

by to měli umět, se nechali koupit za pár stříbrňáků a zpívají písničku toho, kdo jim tak dobře platí…

III. ÁMOSI, PŮJDEŠ DĚLAT PROROKA

Na louce pase ovce Ámos. žije v Judsku a stará se o svůj dobytek. Jako spousta dalších obyčejných

lidí okolo něj. Slyšel, jak to u sousedů v Izraeli vypadá. že tam se na právo moc nehledí a co řekne král,

to je svaté. A kněží v Bét-elu že jen přihlížejí a říkají, že je všechno v pořádku a že přece takhle dobře se

Izraeli ještě nevedlo, takže se to určitě líbí i Pánu Bohu. Ne že by to v Judsku bylo o moc lepší. Ale přece

jen, když už nic, tak alespoň věděli, že chrám v Jeruzalémě patří Bohu a ne králům…

A tu najednou Ámos slyší: „Ámosi, nejsou lidi. Nemáš na to školu, ale půjdeš dělat proroka. Posílám

tě. Nedáš se koupit, ani se nenecháš okouzlit vnější nádherou. Nedáš se odradit vyhrožováním. Překonáš

strach a vyřídíš v Bét-elu, jak to vidím já, Hospodin. Jsi Ámos – nosič břemen. Tak tenhle náklad dovez

na místo určení a předej. Neslibuju ti, že to bude jednoduché, ale zvládneš to. Budu s tebou.“

IV. ÁMOSOVO KÁZÁNÍ

Ámos šel. Přišel do Bét-el a zrovna tam měli nějakou pěknou slavnost. Všechno bylo nablýskané.

Chrámový sbor krásně zpíval. Všichni se usmívali a říkali si, jaké je to povznášející. A do toho vystoupí Ámos na stupínek a zakřičí: „Tak už dost! Na co si to tady hrajete? Co tu oslavujete? Snad to, jak jste si

nahrabali na úkor ubožáků? Hospodin vám vzkazuje, že z vašich veselých chvalozpěvů brzy budou žalo-

zpěvy. Myslíte si, kdoví jak jste zbožní, když sem chodíte a konáte oběti – a přitom vydíráte ubožáky a

vymáháte na nich daně. Chodíte sem o svátcích – ale sotva přijdete, už přemýšlíte, jak hned druhý den

budete na tržišti šidit, okrádat a vydělávat. Říkáte, že sem chodíte hledat Hospodina – ale chodíte sem

jenom kvůli sobě, abyste se před druhými ukazovali. Stavíte si kamenné paláce a sázíte vinice. Nic z toho

mít nebudete. Až přijde Pán a bude vás soudit, tak se vám ty vaše paláce rozpadnou na prach. Neschová-

te se v nich. Říkáte, že hledáte Hospodina – ale hledat Hospodina znamená hledat dobro a usilovat o ně.

Prosazovat právo. Zastávat se utištěných. To dělejte a Hospodin bude s vámi.“

Ti, kdo tam byli, jen nevěřícně zírali. Co je to za blázna? Co si to dovoluje? Kdo mu dal právo takhle

vystupovat? Co si o sobě myslí?

Ale Ámos pokračoval a mluvil teď ke kněžím: „Když zařve lev, tak se všichni leknou a utečou, ane- bo

vezmou alespoň klacek do ruky, aby se bránili. A když promluví Hospodin, co uděláte vy? Nic. Víte, co

říká – ale mlčíte. Lva byste se báli, ale když mluví Hospodin, tak jako by se nic nedělo. Ale já mlčet

nemůžu. Pěkné paláce jste si postavili, vypadají dobře. Ale až Hospodin přijde s vodováhou (s olovnicí)

a začne měřit, jak jste to postavili – tak se ukáže, jak je všechno křivé. I když se vám všechno blýská

zlatem, uvnitř je to prohnilé. Křivdíte a okrádáte! Postavili jste si domy na utrpení druhých – co se asi

stane s křivě postaveným domem? A co s křivě postaveným životem? Máte krásný kostel. Krásné písně.

Krásné zpěváky. Ale je to všechno hrozně hnusné. Hospodin už nebude dál promíjet. Co je křivé, musí

být zbouráno.“

V. CO NA TO KNĚZ AMASJÁŠ

V Bét-elu byl kněz Amasjáš. Hned posílá rychlou zprávu svému chlebodárci, králi Jarobeámovi: „Je

tady nějaký Ámos. Pobuřuje lid. Asi osnuje spiknutí, měl by se vyhnat. Říká, že to s tebou špatně dopad-

ne, prý zahyneš a Izrael bude odvlečen do zajetí. Takhle by se lidé strašit neměli.“

A samotnému Ámosovi povídá: „Co to tady prosím tě blouzníš? Seber se a zmiz domů, do Judska. Tam

si říkej, co chceš, když tě nechaj. Tady v Bét-elu to je králova svatyně, královský dům. Tady se říká je-

34

2d.díl.indd Odd1:34 23.10.2007 13:52:2613.1.2008 nom to, co chce král. A to se u vás dělá – mluvit, když ti nikdo nedal slovo? A máš

vůbec povolení kázat? V které prorocké škole jsi studoval? Nepotřebujeme tvoje řeči,

víme, jak Hospodinu sloužit, tak nám to nekaž. A vůbec, vždyť ty sis snad ani

nevypral šaty, je z tebe cítit nějaký dobytek! Takhle se u vás chodí do kostela?! No

fuj!“

VI. JAK TO DOPADNE, KDYž NECHCETE SLYŠET

„Nejsem prorok z povolání,“ odpověděl Amasjášovi Ámos. „Nikdo mě neplatí a

taky se nenechám kou- pit. Nebudu mluvit, abych se zalíbil. Budu mluvit pravdu. To,

co mi Hospodin řekl. On mě poslal a jeho slovo budu vyřizovat – ať už se to tobě

nebo tvému králi líbí či ne. A jestli ze mě cítíš dobytek, tak proto, že jsem choval

ovce. Jenže to ty asi nemůžeš pochopit, že zrovna tam by ke mně mohl promluvit

Hospo- din a poslat mě k vám. U vás se s takovými nepočítá. U vás se nepočítá ani

s Hospodinem. Nechcete ho slyšet, nechcete slyšet, že věřit v něho znamená zápasit

o spravedlnost a právo, pomáhat bezbranným a utištěným, činit milosrdenství.

Ale jestli takhle budete pokračovat – přijde tma. Jako když zapadne v poledne

slunce. Až o všechny ty své nablýskané ozdoby přijdete, tak zjistíte, že nemáte

vůbec nic, pro co by stálo za to žít. Zjistíte, jak to všechno, co jste měli, bylo

zbytečné. Jak vy sami jste jako Boží lid zbyteční. Jak nemáte nic, o co byste se mohli

opřít. Přijde tma a vy nebudete mít naději. Vaše provinění na vás dopadnou. Pak

budete hledat Hospodina, budete ho chtít slyšet, ale neuslyšíte. Začněte ho hledat

už teď! Hledejte Hospodina – hledejte dobro a Hospodin bude s vámi.“

9. MODLITBA

Pane, prosíme, dej ať tě vždycky hledáme. Ať na tebe nezapomínáme, když se

máme dobře, ani když se máme špatně. Ať vždycky máme odvahu vidět své chyby a

sílu je napravovat. Ať se nenecháme omá- mit bohatstvím. Ať vždycky hledáme

spravedlnost a myslíme na ty, kterým něco chybí. Amen