Také já

Kdo se dnes přidává k zástupu: Také já

Téma: K zástupu Božího lidu patříme ty i já

HODINA POJATÁ JAKO SLAVNOST
Závěrečná hodina by podle našeho návrhu mohla být pojata
jako slavnost. Chceme tím ukázat, že je radost patřit k zástupu
Božích svědků. A především – do zástupu nepatří jen biblické postavy nebo významné postavy dějin církve, ale také my
všichni. Jsme tu společně. To když si uvědomíme, je nádherná
síla a tryskající radost. Z příběhů těch před námi čerpáme příklad, posilu a povzbuzení.
Nabízíme dva texty, které mohou sloužit pro krátké společné zamyšlení (motivace je součástí návrhu hodiny). Tipy k práci
s postavičkami, na další činnosti a podněty k rozhovoru jsou
také součástí bloku 5.

POZNÁMKY K TEXTŮM A JEJICH KATECHETICKÉMU VYUŽITÍ
Varianta A „Proto i my, obklopeni takovým zástupem
svědků…“ Obraz radosti a veliké podpory je vyjádřen v Listu
Židům ve 12. kapitole v prvních verších. Po tom, co byli v 11.
kapitole připomenuti mnozí bibličtí svědkové a jejich vytrvalá,
houževnatá a spoléhající víra, jsou právě první verše kapitoly povzbuzením, aby i naše víra byla vždy vytrvale a bez zbytečných zátěží upnuta k jedinému cíli – totiž k Ježíši. Ti všichni
před námi jsou svědky o smysluplnosti této cesty. A jejich příklad nás vede a povzbuzuje, i kdyby naše cesta za Ježíšem nebyla jednoduchá a my museli překonávat nejrůznější překážky.
Žd 11 – Svědkové Boží, ač neviděli hned to, co jim Bůh slíbil – věřili mu a důvěřovali. Dělali věci, které v pohledu zvenčí
neměly smysl – ale věřili ve smysl, který tomu dává Bůh, důvěřovali mu. Někteří byli svědky zázraků a ušli záhubě, jiní byli
mučeni a trpěli nouzí – ale nevzdali se důvěry v Boha. Žili vírou,
důvěrou. Nakonec Bůh poslal svého syna Ježíše – tak plní svoje
zaslíbení – a zahrnul nás všechny do svého plánu, zapojil nás do
zástupu (všech zmíněných i bezejmenných) svědků víry (v.40
Bůh.nechtěl, aby dosáhli cíle bez nás). Boží úmysly s námi jsou
v Ježíši zřetelné, viditelné – Bůh stojí o to z nás mít „své lidi“,
a proto k nám Ježíše poslal.
Žd 12,1-3 Autor epištoly vidí cestu víry jako závod: my běžci, okolo naše vzory a fandové – Boží svědci, a cíl – Ježíš Kristus, ten je zároveň před-běžcem, tím, který tu trať proběhl a ty
největší překážky zdolal za nás. Nebo bychom to mohli přirovnat k výstupu na vysokou horu – prošlapané stezky a ukazatele
od těch před námi; u smrtelně nebezpečných skal a propastí
je díky Ježíši „horolezecké jištění“, aby nikdo nedopadl na dno.
Jsme pisatelem vyzýváni k vytrvalosti – cesta není jednoduchá:
vláčíme s sebou někdy dost zbytečná zavazadla (co nepotřebujete – zahoďte a nelitujte toho); koukněte se, jestli se na vás
něco zlého nepřichytilo – hřích jako rostlina, které se říká svízel. Náš pohled, který nás posiluje, povzbuzuje, má být upřen
k Ježíši.
Život víry je tu viděn jako pohyb – ne něco strnulého. Jako
neustálá cesta. Nejsme bez map a ukazatelů, bez pěšin, bez
značení trati – to jsou všichni, kteří ten závod víry běželi před
námi – zanechali nám svoje příběhy. Jsou nám pomocí a příkladem. Povzbuzují nás, svědčí nám o svém setkání s Bohem,
s jeho mocí. Kdo nastoupil na tu cestu, má průvodce v Ježíši
Kristu, který je zároveň i cílem.
Katecheticky je dobře využitelný (snadno představitelný)
obraz závodu nebo výletu; víra jako cesta do známa (ne do
neznáma), kdy nás všechny „značky a cesty“ povzbuzují, abychom opravdu došli k cíli.
Varianta B „Nechte děti a nebraňte jim jít ke mně…“
Jiným textem, který vám nabízíme k použití, je Mt 19, 13-15 –
Ježíš a děti. Ježíš ze své blízkosti neodhání nikoho – to se možná občas lidem zdá, že ten či onen, z různých důvodů, nemůže
být Ježíši nablízku. Ježíš přijímá děti – přijímá každého. Tento
text může být dětem obzvláště blízký, protože se jich výslovně
týká a odmítnutí typu „na to jsi ještě malý, počkej, až vyrosteš“
určitě zažily. Být v blízkosti Ježíšově není něco, co si musíme
zasloužit, na co si musíme počkat. Důvěřovat mu, přijímat od
něj požehnání a následovat ho můžeme vždy, v každém věku.
Patřit do zástupu, který směřuje ke království Božímu – to je
otevřená nabídka pro každého.

FORMULACE TÉMATU
K zástupu Božího lidu se připojujeme i my. Už před námi
mnoho lidí poslouchalo biblické příběhy a uvěřilo Bohu. I my
jsme na tu společnou cestu zváni. U Ježíše zřetelně poznáváme,
že nikdo není dopředu vyloučen, nikdo není příliš malý nebo
nevýznamný. Pojďte na tu cestu a důvěřujte Bohu.

ÚSKALÍ TEXTU A LINIE PŘÍBĚHU

• V textu z epištoly a jeho obrazu závodu není nejdůležitější doběhnout první, nejde o nezdravou soutěživost. Je to spíš vytrvalostní závod, maratón, jde o výdrž – ten boj svádí každý
  sám se sebou. Pokud použijete obrazu závodu, soustřeďte se
  na běžce, který často už nemůže, ale vidina cíle ho povzbuzuje. Stejně tak cesty a ukazatele tu nejsou jen pro orientaci na
  mapě, ale především proto, abychom nebloudili a dosáhli cíle.
• Děti v textu Mt 19 nejsou lepší ani horší než dospělí (Božího království jim nepatří proto, že by byly dosud „čisté“, nevinné). Vědí však, že dosud nejsou dospělé, nejsou ještě v cíli,
  ještě nejsou „hotové“, potřebují často pomoc. Dovedou přijímat
  dary a rozvíjet je – je to pro ně radost. I dospělí by měli vědět,
  že to nejdůležitější v životě přijímáme jako dar. Království Boží
  je pro ty, kdo k Ježíši přicházejí a nechají se jím vést a obdarovávat.
• V dnešní hodině se nebojte být struční. Dejte prostor zábavě, pohybu, občerstvení. K opakování využijte hry. Pokud
  máte dojem, že děti budou již tak prázdninově naladěny, že
  se nedokáží soustředit na vyprávění nebo rozhovor, tak např.
  jim rozdejte papírové postavičky, ve dvou třech větách jim řekněte, že i my patříme do zástupu Božího lidu. Postavy všichni
  (děti i vy) podepište a přidejte k zástupu. Pokračujte s hrami
  a oslavou.

OSNOVY HODINY S NÁVRHEM VYPRÁVĚNÍ

a) Pro předškolní děti

Pokud máte skupinu jen s předškolními dětmi (případně
malými školními), využijte krátkého příběhu Mt 19, 13-15. Nejdříve si s dětmi prohlédněte všechny postavy, se kterými jste
se během roku setkali. Vzpomenou si děti na jména některých?
Někdo se možná jmenuje stejně jako některý/á z nich. (Pokud
děti trochu zpívají a během roku jste zpívali průběžnou píseň,
můžete některé sloky přezpívat.)
Setkali jsme se v zástupu s dětmi? (Samuel byl ještě chlapec, David byl pomazán na krále ještě jako mladíček). Mohou
děti patřit také do toho zástupu? Kdo si myslí, že ano? Kdo si
myslí, že ne? (Skupiny se podle názoru mohou postavit každá
na jednu stranu místnosti. Pak skupinu znovu pozvěte ke stolu,
do kruhu.)
Podle toho, jaký názor děti měly, navažte – např.: Vidíte,
lidé se na tom nemohli shodnout už dávno. Jedni si mysleli, že
děti můžou přijít k Pánu Ježíši, aby jim požehnal, aby se s nimi
modlil, aby si s nimi povídal. Ale jiní si mysleli, že Pán Ježíš
má na práci daleko důležitější věci a že se musí věnovat hlavně dospělým. Možná měli strach, že Ježíše miminka nezajímají
a s předškoláky si zase nebude mít co povídat. A tak rodiče
s miminy odháněli a malým dětem říkali: „Počkej, až vyrosteš,
pak to teprve pochopíš. Teď jsi na to ještě malý. Nemůžeš Ježíše
zdržovat.“ Ale Ježíš se proto na ně zlobil: „Nechte ty děti! Jen ať
ke mně přijdou. Pusťte ke mně i rodiče s miminky.“ A nejmenší
bral do náruče, s většími si povídal a žehnal jim. Každý to viděl

Ježíš má rád i děti, i děti u něj mají své místo, vůbec ho to
nezdržovalo. Všichni to viděli – nikdo nemůže dětem zakazovat,
aby chodily za Ježíšem, i když třeba všechno nechápou nebo
něčemu nerozumějí. I děti patří k zástupu Božího lidu – tenkrát
i dnes. Za Pánem Ježíšem může přijít … i … i … (vyjmenujte
všechny děti). Můžete se dětí také zeptat, kdo chce patřit do
zástupu Božího lidu.
Připravte dětem obrázek Ježíše s dětmi, na který se mohou
během vašeho vyprávění dívat – např. ve zpěvníku Buď tobě
sláva str. 21.
(Na závěr mohou děti nakreslit samy sebe – pro nejmenší
připravte postavičky, které budou moci vymalovat, na každou
postavičku napište (vy nebo dítě samo) jeho jméno. Zařaďte je
do zástupu. Můžete zakončit i takto: Máme z toho všichni velkou
radost – a teď to oslavíme. – Zazpívejte s dětmi nějakou veselou
píseň (např. Všechny děti v celém světě, BTS 6) a připijte si džusem a dejte si nějakou dobrotu. Zahrajte si oblíbenou hru.)

b) Se smíšenou, věkově rozdílnou skupinou začněte

vzpomínáním na postavy. Nejprve nechte mluvit ty nejmladší.
Pak řekněte, že dnes budeme slavit, že do toho zástupu Božího
lidu patří tolik lidí. Co patří k oslavě? (Otázka pro nejmenší –
jídlo, pití, písničky.) Také oslavenci – kdo je dnes oslavenec? My
všichni, protože nás Pán Ježíš pozval k sobě. (Nejmenší děti
nechte chystat oslavu – mohou připravit papírové kelímky, talířky, květiny; pokud se u toho nebudou prát, na talířky rozdat
sušenky ap.) S ostatními se můžete vrátit k příběhu o Ježíši
a dětech.

c) Pro školní děti

Dnešní hodinu bychom rádi vedli spíše jako rozhovor – aby
se ke slovu dostaly především děti samy. Hodina je strukturovaná do tří bloků – rozpomínání, biblická práce a aktualizace.
V každém bloku je navrženo více variant – vyberte z nich a přizpůsobte na míru své skupině.
1.) Rozpomínání
Společně se podívejte na postavy, se kterými jsme se tento
rok setkávali. Rozpomeňte se, kdo je kdo. Pokud jste nevyužívali kreslené postavičky, napište jejich seznam.
Můžete také použít velký arch balícího papíru, každý dostane fix. Děti píší na papír jména biblických postav, na které si
vzpomenou. Mohou k nim dopsat i nějaké stručné heslo nebo
charakteristiku (např. král, pohanská žena, seděl pod fíkem,
atd.). Po cca 5-7 minutách přečtěte jména – kdo se objevil vícekrát (na koho si pamatujeme nejvíce), jak se liší charakteristiky,
u kterého jména podrobnosti chybí – co byste doplnili? Atd.
Připravte na proužky papíru jména (některých) postava
nechte je přiřazovat k postavičkám. Varianta: Na papírky napište jména postav a na jiné jejich stručné charakteristiky nebo
hesla, spojená s jejich příběhem – nechte děti přiřazovat do
dvojic.

Biblická práce
Var. A) počítá s tím, že o své příslušnosti k Božímu lidu děti
vědí; tuší, že do zástupu také patří. Biblický text je má utvrdit
v nastoupené cestě a povzbudit je společenstvím víry (napříč
dějinami) a Ježíšovou přítomností.
Můžete se ptát: Kdo vás v zástupu zaujal, komu byste se
chtěli podobat? (Někdy se dětem dává křestní jméno po někom
vzácném; po kom ze zástupu byste si vybrali jméno vy? Proč?)
Nechte postupně mluvit všechny děti – aby se nepřekřikovaly,
může mluvit jen ten, kdo drží nějaký k tomu určený předmět
(např. malý kamínek); kdo mluvit nechce, může předat kamínek dál – pokuste se ale vytvořit takovou atmosféru, aby se děti
mohly otevřít. Prostor k vyjadřování dejte dětem takový, aby
bylo možno stihnout i ostatní naplánované části hodiny.
Pokračujte ve vyprávění např. takto: Myslím, že člověku
může velmi pomoci, když ví, že není první a není sám. Představte si, že o prázdninách půjdete na výlet. Víte, že někde je
cíl, možná tušíte směr, ale – nejsou tu cesty, nejsou žádné ukazatele, nemáte mapu, nikdo s vámi není a na cíl nevidíte. To by
to člověk asi brzy vzdal. Přepadla by ho beznaděj. Zvlášť když
by se ocitl v hustém, nepřehledném lese nebo někde ve skalách,
kde není vůbec bezpečno. (Podobně jako když maratónec běží
závod, už nemůže, připadá mu, že seběhl z trati, kolem něho
nejsou ani další běžci ani fanoušci a nevypadá to, že by tu byl
někde cíl.)
Takhle si někdy můžeme připadat na výletě a možná je to
chvíli dobrá zábava. Ale taky tak někdy může vypadat náš celý
život. Můžeme si připadat se svou vírou pěkně ztracení (třeba
ve škole jsme sami věřící ve třídě; jindy máme pocit, že takové
těžkosti jako my nikdo nemá, že nám nikdo nerozumí, atd.).
V Bibli, v Listu Židům máme ale obraz jiný. Nejsme sami.
Před námi šlo cestou víry mnoho lidí. (Můžete přečíst, které
autor Listu Židům připomíná – viz kap. 11; případně sami připomenout probírané postavy.) Často se jim nešlo lehce. (Můžete
přečíst o protivenstvích Božích svědků – viz Žd 11, 32nn či zmínit obtíže probíraných postav.) Ale stále věřili Bohu a důvěřovali
mu, že je vede a dovede do cíle. Jsou v tom pro nás velkým
příkladem a povzbuzením, když se k zástupu Božího lidu připojujeme my.
A máme ještě jedno, největší, povzbuzení. Bůh k nám poslal
svého Syna Ježíše, abychom věděli, že nás všechny na svou
cestu, cestu důvěry v něj, zve. A Ježíš není jen nějaký nezúčastněný divák, který se na náš závod dívá u televize a raduje
se, až když doběhneme do cíle. On tu běží s námi, je na trati
vedle nás – když už nemůžeme, vždy kousek před námi – když
nevíme kudy kam, někdy nás i kousek nese, a u propasti natáhl
svá záchranná lana.
Můžete připomenout, že se takhle vyjadřujete v obrazech,
v podobenstvích (v návaznosti na Bibli). Můžete se ptát: Jak to
vnímáte ve vašem životě? Je to pro vás pomoc, že znáte biblické příběhy? Stalo se vám někdy, že jste si řekli, teď jsem na
tom podobně jako …, nebo chtěl bych mít takovou sílu jako…,
chtěla bych se umět rozhodovat jako…? Cítili jste někdy, že vás
podporují ve vaší víře ostatní věřící? V čem by to bylo jiné, kdyby Ježíš nebyl člověkem jako my, kdyby se jen „díval na naše
závody“? Mohl by nám rozumět?
Var. B) má upozornit především na to, že patříme ke Kristu,
ať jsme jacíkoliv. Ježíš neklade žádné podmínky k tomu, abychom se k němu mohli připojit i my.
Kdo by měl podle vás do zástupu ještě patřit? Z historie?
Ze současnosti (z rodiny, z okolí)? Děti si možná vzpomenou na
významné postavy z církevní historie. Ze současnosti zmíní asi
někoho z blízkých nebo někoho, o kom vědí, že je věřící. Když
budou děti zmiňovat jen významné osoby, žijící nějak výjimečně, svatě – pak se jich ptejte: Existují nějaké zvláštní podmínky,
za kterých je možno patřit do zástupu Božího lidu? Možná ale
přijdou samy na to, že do zástupu Božího lidu patří všichni věřící, všichni následovníci Kristovi (i když jsou všelijací).
Pokud někdo z dětí výslovně jmenuje sebe (že do zástupu
patříme i my, dnešní věřící) – pochvalte ho, že „vyhmátl“ to, co
také dnes chcete říct. Příběh můžete uvést „Proto vám chci dnes
vyprávět krátký příběh, kde nám Ježíš ukázal, že nás všechny
(!) zve na cestu k sobě, zve nás, abychom patřili do zástupu
jeho svědků…“
V prvním případě jim přečtěte oddíl z Mt 19, 13-15 a zeptejte se, jestli dal Ježíš dětem nějaké podmínky. Proč Ježíš řekl, že
dětem patří království nebeské? Pokračujte třeba takto: V jistém smyslu jsme všichni děti – před Bohem jsme prostě tak
trochu kojenci. Kdo z nás dokonale ovládá svůj život – možná
už tedy nenosíme plínky – ale jinak? Nedokážeme být vždycky
dobří, neděláme vždycky to, co dělat chceme; nedokážeme se
vyškrábat do nebe, nemůžeme Bohu dokázat, že jsme skvělí
a dokonalí – protože takoví nejsme. Možná si připadáme lepší
a chytřejší než ostatní. Ale v něčem jsme zas horší a hloupější.
Dává ale Ježíš nějaké podmínky, třeba: Přestaňte se počurávat
a zlepšete se v poslouchání!? – Ne! Ježíš říká: Pojďte ke mně,
pojďte za mnou! Pro vás – nedokonalé, malé i větší, hloupé
i chytré, poslušné i neposlušné – je tu otevřené Boží králov- ství.
Tak to prostě Bůh chce, tak pro vás své království připravil –
a zve vás na cestu do něj. Vůbec si to nemusíte nijak zasloužit
(odpracovat). Chce vám dát svoje království jako dárek. Zve
vás, abyste se přidali do zástupu Božího lidu.
V druhém případě dětem přitakejte a přečtěte jim text Mt
19, 13-15, který jejich objevu dává zapravdu. Text můžete
rozříkat podobně jako v prvním případě, zopakujte to, na co děti
samy přišly.
Shrňte např. takto: Když si připomínáme, že Ježíš přijímá děti,
znamená to, že přijímá k sobě každého z nás, i nás zve nacestu víry,
do zástupu Božího lidu. Můžete připomenout, že v zástupu nejdou
žádní dokonalí lidé; Bible to dobře ví a její autoři to nezamlčeli
(jmenovitě si vzpomeňte na ty, kdo pochybovali či chybovali, i na
jejich pří- padné pokání. Např. Abraham, Mojžíš, David.). Jejich víra
(alei to, že také oni měli své pochybnosti a pády) je pro nás příkladem a povzbuzením.
Postavy z historie určitě neodmítejte – patří také k zástu- pu
Božích svědků. Pokud byste chtěli starším dětem zvýraznit právě
takové postavy, které jsou pro církev nějak důležité nebovýznamné
(ani ony nebyly bezchybné!), můžete jim např. při- pravit lístky se
jmény a údaji o takových osobách. (Inspiraci najdete jistě mezi
světci i významnými postavami reformace.O mučednících 2 .
století vycházel seriál v Bratrstvu roč. 2 1, který je dostupný i na
internetu. Nebo má váš sbor ve své his-torii zajímavé svědky
evangelia? Takové připomenutí by mohlobýt dětem zvláště blízké!)

AKTUALIZACE (VYBERTE SI VHODNOU AKTIVITU)
Výtvarné činnosti

• Vyjádřete vizuálně své zapojení do zástupu Božího lidu
• buď volnou kresbou sebe sama (postavy pak připojte k ostat-ním
  v zástupu), nebo pokud děti nekreslí rády – mohou vyvéstnějak
  zajímavě graficky své jméno nebo se třeba jen podepsat;
  nezapomeňte se připojit i vy, učitelé. Do aktivity je možno za- pojit
  celé shromáždění. Děti si také mohou vybrat postavičku z
  předkreslených postav v Katechetické příloze, která je jim blízká
  postojem.
• Varianta: Pomožte dětem, aby se navzájem obkreslily na
  velké archy balícího papíru. Dokreslete obličeje nebo obleče-ní.
  Můžete portréty v životní velikosti uspořádat do velkého ob-razu
  na stěnu – ruce i nohy postav se dají ohýbat a dokreslovattak, aby
  vznikl dojem zachyceného pohybu.
  Své postavy mohou děti připojit blízko těch biblických po- stav,
  které mají rády nebo obdivují.
  Vyrobte si s dětmi odznaky s textem např.: „Patřím do Boží-ho
  lidu“ ap. Můžete k tomu využít plastové jmenovky s klipsem,které
  se prodávají ve větších papírnictvích. Do nich se zasune tvrdší
  papír s textem, děti ho mohou všelijak vyzdobit. Případněpřilepte
  na kousky krabicové lepenky velké zavírací špendlíky (jmenovky
  tak mohou mít nejrůznější tvary).
• Hry
  Hra: „Hlásíte se k .Ježíši Kristu?“ Patříte do zástupu? Děti
  sbírají podpisy dětí, účastníků shromáždění, atd. Hru ohraničte
  časem, vyhrává ten, kdo nasbírá nejvíce podpisů (pokud se některý opakuje, počítá se pouze jedenkrát).
  Zadejte dětem (nejlépe o týden dříve), aby udělaly rozho- vor
  s někým z rodiny, ze školy atd. Otázky jim můžete vytisk- nout
  předepsat na papír. Jste křesťan/ka? Jak jste se k víře do-stal/a –
  kdo vás k víře přivedl? Máte nějaký biblický vzor nebo vzor z dějin
  církve, proč zrovna on/a? (Var. Máte rád nějakou biblickou postavu
  nebo postavu z dějin církve? Proč právě tu?) Odpovědi si s dětmi
  přečtěte – budete jim pravděpodobně mociukázat, že víra vzniká a
  předává se tam, kde lidé jsou spolu, mluví spolu, povzbuzují se. Že
  je dobré mít nějaký vzor, příklad,těšit se z příběhu těch před námi.
  Určitě i děti samy budou mítco říct.
  Opakování hrou – „Trůn moudrosti a hlouposti“ – při- pravte
  si katalog tvrzení k probíraným postavám, z nichž ně- která budou
  pravdivá, jiná ne. Děti rozdělte do dvou družstev tak, aby proti sobě
  stáli vždy dva přibližně stejně zdatní soupeři.Dvojice dětí očíslujte.
  Do čela místnosti umístěte dvě stabilní židle – trůny. Trůn
  moudrosti (na ten se bude usedat, pokud tvrzení je pravdivé)
  odlište např. šátkem. Děti sedí proti sobě na židlích (v řadě).
  Přečtěte tvrzení a řekněte číslo. Každý z vy-volané dvojice má za
  úkol usednout na „židli ANO“ či „židli NE“podle toho, jestli je tvrzení
  pravdivé nebo nepravdivé. Kdo sedína správné židli, získává pro
  družstvo bod. Hru lze zjednodušit
• děti stojí v zástupu a na otázku odpovídá ta dvojice, která je
  zrovna na řadě (vybíhá na tlesknutí) – musíte ale vybírat obtíž-nost
  otázek podle schopností dvojice na startu.
  „.Jsi spokojen se svým sousedem“ – varianta se jmény
  biblických postav. Děti si zvolí jméno podle biblické postavy. (Varianta: Při počátečním vybírání jména musí dotyčný říct o biblic-ké
  postavě pár slov, co si o ní pamatuje.) Sedí se v kruhu. Jedenje
  veprostřed. Libovolného sedícího se zeptá, zda je spokojen sesvými
  sousedy. Pokud řekne „ano“, vymění se s tazatelem a hra pokračuje.
  Pokud řekne tázaný „ne“, jeho sousedi se postavía tázaný sedící
  vysloví dvě jména (pozor, zvolená biblická jmé-na!), která by chtěl
  mít vedle sebe – osoby takto pojmenovanése také postaví. Na
  tlesknutí toho veprostřed (stojí skutečně veprostřed kruhu) musí
  všichni změnit místa. Kdo zůstane stát,pokračuje v tázání u jiného
  dítěte.
  Oslava
  Nezapomeňte oslavovat! Ke slavnosti patří také jídlo.
  Může-te společně pojíst a popít – při předchozí hodině řekněte
  dětem,aby přinesly pro své kamarády něco malého dobrého –
  nebo naopak všechno uspořádejte jako překvapení.
  Ke slavnostní atmosféře přispěje, pokud zachováte některé prvky oslav: např. přípitek s proslovem, přiťukávání. Pozvěte k tomu i dospělou část shromáždění – např. právě přípitek
  by mohl provést někdo ze sboru, z rodičů či presbyterů, dobře
  obeznámený s tématem hodiny resp. oslavy – totiž že patříme
  k Božímu lidu.
  Dopředu se můžete domluvit i se staršími dětmi,
  konfirman- dy nebo mládeží a vyzdobit prostor, kde se
  scházíte. Co takhle vyrobit malé dárky pro nejmenší nebo
  obrázkové pozvánky proty, kdo začnou do nedělky chodit
  příští rok?

LITURGICKÝ RÁMEC
Vstupní verš: Izajáš 43, 1
Nyní toto praví Hospodin, tvůj stvořitel, Jákobe, tvůrce
tvůj,Izraeli: „Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě
tvým jménem, jsi můj.“

Písně:

• Píseň, která nás provázela celým rokem, můžeme
  přezpí-vat celou, nebo jen vybrané sloky – třeba ty, které se
  vztahují k postavám, které si děti vybraly jako svoje oblíbené.
• Každé dítě může vymyslet sloku na sebe, své jméno –
  mů-žete k tomu použít i jinou, známější a lehčí melodii, např.
  Pec nám spadla, zvl. pokud jste průvodní píseň nevyužívali.