Pavel

Kdo se dnes přidává k zástupu: Pavel

Téma: Boží láska docela všem

MOTIVAČNÍ UVEDENÍ

a) Pro ty, kteří již něco vědí, pro střední a starší školní
věk

Apoštolu Pavlovi se říká „třináctý apoštol“, věděli byste
proč? Vzpomněli byste si na něco z Pavlova života? Co bylo před
tím, než začal kázat a zvěstovat Ježíše Krista? Dokonce měl
i jiné jméno, věděli byste, jak se původně jmenoval? („třináctý“
proto, že nechodil s Ježíšem jako jeho učedníci, byl k nim připojen později; Ježíš si ho vyvolil pro zvěstování evangelia i mezi
pohany; jeho původní jméno bylo Saul)

b) Pro ty, kteří o příběhu mnoho nevědí, pro všechny věkové kategorie

Báli jste se někdy někoho? Hodně, tak moc, že byste ho
nechtěli ani potkat? Že byste před ním utíkali a schovávali se,
jako před nepřítelem? Pokud ano, myslíte, že by se takový člověk mohl změnit? Že by s vámi třeba začal mluvit nebo dokonce
kamarádit? Co všechno by se muselo stát, aby to šlo? Dovedete
si to představit?

3. POZNÁMKY K TEXTU A JEHO KATECHETICKÉMU
   VYUŽITÍ

• Pavel – jeho rodištěm byl Tarsus, hlavní město římské
  provincie Kilikie. Ovládal dobře řečtinu i hebrejštinu, vyrůstal
  zřejmě ve dvojjazyčném prostředí: jako Žid a zároveň po svých
  rodičích jako římský občan. Jeho latinské jméno Paulus znamená ,malý,.
• V mládí patřil k farizejskému směru. Vyznačoval se mimořádnou horlivostí. Připravoval se k dráze zákoníka, rabína u vynikajícího učitele Gamaliela v Jeruzalémě. K tomu také patřilo
  naučit se nějaké řemeslo, Pavel tedy šil stany. Pavlova horlivost
  se projevovala i prudkým nepřátelstvím vůči vyznavačům mesiášství ukřižovaného Ježíše Krista.
• Událost před Damaškem znamenala rozhodující obrat, nasměrovala jeho život jinam; jen ve Skutcích se o ní píše třikrát
  (Sk 9,1-19; Sk 22,6-16; Sk 26,12-1 ). U povolání Saula-Pavla, najdeme motivy, které jsou obdobné povolávání proroků.
  Podobně mluví o své proměně i sám Pavel (Ga 1,11-16; 1K
  15, n; F 3,7).
• Ananiášovi je Saul-Pavel představen jako „nádoba vyvolená“ (podobně kdysi Hospodin začal s Abrahamem). Hospodin
  si povolává svědky víry, kteří mají ostatním dosvědčovat jedinečnost díla záchrany. Příběh se soustředí na to, kudy půjde
  zvěstování dál.
• Saul-Pavel pak zvěstuje Ježíše Krista jako Pána nejprve
  v synagogách v Damašku, pak musí odejít a pokračuje v Jeruzalémě, brzo však odchází i odtud a uchyluje se na delší čas do
  Tarsu, kde začíná zvěstovat Krista pohanům.
• Jeho další působení je pak spojeno hlavně s Malou Asií.
  O konci jeho života mnoho nevíme, na své cestě s evangeliem
  se dostal do Říma, kde i jako vězeň káže Krista „bez bázně
  a bez překážek“. NZ tím naznačuje, že osud zvěstovatele evangelia ustupuje do pozadí před obsahem zvěsti, kterou přináší.
• Saule, Saule, proč mne pronásleduješ? – světlo
  z nebe, hlas, pád na zem – to vše jsou charakteristické rysy
  událostí, při kterých je člověk zasažen Boží blízkostí.
• Věta „Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?“ měla vybavit příběh pronásledovaného Davida, který se stejnými slovy
  obrátil na krále Saula, který ho chtěl zlikvidovat. Tato Ježíšova
  otázka má Saulovi-Pavlovi pomoci, aby uviděl své nynější jednání v pravém světle. Dosud si myslel, že dělá přesně to, co
  Bůh chce; teď poznává, že – stejně jako když šel Saul proti
  Davidovi – i on jedná proti Božímu záměru.
  Kdo jsi? – není to jen otázka po jménu, ale spíše po záměru toho, kdo ho zastavil, po jeho programu. Kdo vlastně jsi ty,
  kterého já Saul-Pavel pronásleduji? Oč ti jde? – Dosud byl přesvědčen, že pronásleduje někoho, kdo se protiví Bohu. Teď poznává, jak hluboce se mýlil. Ale koho to vlastně pronásleduje?
• V odpovědi slyší nejprve jméno ,Já jsem Ježíš, a pak vzápětí pokyn, kam má jít a co má dělat, aby se dozvěděl víc.
• bezmoc a slepota – původně mocný Saul je odkázán na
  pomoc druhých. Z aktivního se stává bezmocný, už nemů- že
  vést, ale musí být veden. Slepota není trest, ale je cestou
  „k sobě samému“, od sebejistoty k pokornému poznání, že vše
  je jinak, než si ve své svrchovanosti dosud myslel; podobně
  i půst. Je to znamení pokání i pomoc, aby porozuměl tomu, co
  má přijít, a byl připraven.
• Ananiáš – Hospodin je milostivý – učedník a křesťan
  v Damašku, kterého si Hospodin vyvolil, aby ukázal SauloviPavlovi cestu. Ježíš volá Ananiáše podobně, jako Hospodin oslovoval lidi, kterým chtěl svěřit nějaký úkol (1S 3, -1 ).
• Ananiášova zdráhavost je pochopitelná: Ježíš po něm chce
  naprosto nepředstavitelnou věc. Všichni vědí, jaká pověst Saula
  předchází. Před takovým člověkem je nejrozumnější se ukrýt,
  a toho má teď Ananiáš vyhledat? Pán však ke svému dílu použije osobu, u které by to všichni nejméně čekali. Právě takový se
  stane svědkem, nádobou, kterou si Hospodin vybral.
• tu mu spadly s očí šupiny – Saulova-Pavlova proměna
  je viditelně ukázána tím, že prohlédl, spadly mu šupiny s očí.
  To, co Ananiáš zprostředkovával, nebylo jen tělesné uzdravení, ale i dar Ducha svatého. Poté byl Saul-Pavel pokřtěn. Křest
  a dar Ducha svatého patří k sobě. Saul-Pavel tak přijímá posilu
  do nových úkolů.
• Barnabášova úloha – podle Sk ,36 to byl levita z Kypru, mluvil řecky a ujal se Saula-Pavla, když se ho v jeruzalemském sboru báli. Smiřoval jeruzalemské křesťany a Saula-Pavla. Po čase přivolá Saula-Pavla k práci v antiochenském sboru
  (Sk 11,35) a později se s ním vydává na misijní cestu po Malé
  Asii.

3. FORMULACE TÉMATU
   Boží láska patří bez rozdílů všem. My lidé máme tendenci
   dělat rozdíly; dělit lidi na ty, co nám jsou sympatičtí, a na ty, co
   nám sympatičtí nejsou; posuzovat druhé, kdo si co zaslouží.
   Jako kdybychom lidi škatulkovali. Bůh je i v tomto ohledu docela jiný, nedělá rozdíly, neškatulkuje, oslovuje každého. Oslovuje
   i ty, kterým bychom se my raději vyhnuli. Tak oslovil i nepřítele
   křesťanů Saula, a jeho prostřednictvím pak i mnoho těch, kteří
   by jinak o Kristu neslyšeli. Neznali Boha, ale Bůh znal je a jeho
   láska patřila i jim. Všem, bez rozdílu. Saul-Pavel se tak stal jeho
   „nádobou vyvolenou“ k tomu, aby zval lidi k Bohu a ke Kristu.
   Bývá to někdy těžké, naučit se přistupovat ke všem lidem
   stejně, bez předsudků, netřídit je, nezavírat je do škatulek,
   nedělit je. Bůh to však nedělá, jeho láska patří všem lidem;
   k takovému přístupu k druhým vede i nás. Ježíš podává ruku
   každému člověku, záleží na tom, zda se té ruky chytí.
4. ÚSKALÍ TEXTU A LINIE PŘÍBĚHU
   Není jednoduché shrnout celou postavu apoštola Pavla do
   jednoho vyprávění. Událost na cestě do Damašku, kdy Ježíš
   zastavil, byla pouhým začátkem Saulovy cesty k víře. Tato cesta pokračuje, když se Saul dostane do Damašku a když mu
   Ananiáš tlumočí Kristovo povolání. Teprve pak mu spadnou šupiny s očí, když je naplněn Duchem svatým a přijme křest.
   Nemluvme tedy o jednorázovém „obrácení“; v té chvíli před
   Damaškem byl Saul-Pavel spíš bezmocný než věřící, prohlédne
   až po křtu. A teprve pak přijme Ježíšovo pověření k misii mezi
   národy i syny izraelskými.
   S damašskou událostí nesouviselo ani jméno Pavel. Ke změně z místního hebrejského Saul na „globálně“ srozumitelné helénské Paulos dochází až během první misijní cesty, při vstupu
   evangelia do helénského prostoru. Je tedy možné mluvit o Saulovi nebo rovnou o Pavlovi, ale nespojujte změnu jména s Damaškem. (Při vyprávění – po tomto vysvětlení – užívejme jen
   jednoho jména.)
   Nedémonizujte Pavlovu minulost, i když apoštol nezapírá, že
   byl nepřítelem křesťanů. Dá se na něm však ukázat, jak se vyvíjí
   a stupňuje samospravedlnost a fanatismus. Začíná tím, že
   pasivně schvaluje smrt Štěpána, a končí tím, že se sám aktivně
   na pronásledování podílí.
   Sama událost u Damašku je hodně zázračná a v podstatě
   nepředstavitelná, nepokoušejte se to nějak vysvětlit, důležitý je
   hlas, obsah: Ježíš zastavuje Saula-Pavla a ukazuje mu, že pro
   něj má jinou cestu. Slepota mu znemožňuje jít dál cestou, kterou původně chtěl. Kromě toho ho přivádí k pokoře: pokládal se
   za „elitu“, za toho, který vede, a najednou má být sám veden.
   Konec slepoty znamená prozření k nové životní náplni.
5. OSNOVA VYPRÁVĚNÍ
   I. Saulova horlivost
   II. Saulova cesta do Damašku
   III. Zjevení na cestě do Damašku
   IV. Saulova bezmoc
   V. Ananiáš
   VI. Saulův křest
   VII. Saul – kazatel
   

Pro menší děti:

I. Saulova cesta do Damašku
II. Ježíš volá Ananiáše
III. Saul káže evangelium
Pro menší děti zůstaňte u motivu zavolání, Bůh volá Saule,
volá Ananiáše, volal dřív třeba Abrahama, ukazuje cestu a dává
sílu tou cestou jít, i když se to zdá hodně zvláštní. Bůh dělá rád
a často zvláštní věci, má rád překvapení.
Vyprávění může být docela jednoduché, jít jen po lince Saulově-Pavlově a vyprávět víc z jeho perspektivy. Zdůraznit změnu, kterou prošel, když si ho Bůh zavolal a to, že Bůh volá k sobě
všechny, bez rozdílu. To, co Saul-Pavel zažil na vlastní kůži, to
zase předává dál, když zvěstuje evangelium všem kolem.

Pro střední školní věk

Zdůrazněte motiv Božího volání a jak se v důsledku tohoto
Božího zavolání u člověka všechno mění:
I. Saul vytáhl do boje proti křesťanům, ale cestou do
Damaškunaněho Pánzavolal aSaul poznává svůj životní
omyl, že dosud dělal všecko špatně.
II. Ananiáš by nejradši zůstal schovaný před Saulem, ale
Pán ho zavolal a zjevil mu své plány se Saulem, a tak
Ananiáš za Saulem jde.
III. Prostřednictvím Ananiáše volá Kristus Saula;
povolává, aby se stal nástrojem jeho díla. Saul
prohlédne, jeho život dostává nový směr.
IV. Saul se stává zvěstovatelem evangelia, jeho
prostřednictvím volá Bůh k víře národy i syny izraelské.
V. Když Bůh zavolá, pak se v lidském životě mnoho věcí
mění – a vždycky je to k dobrému pro toho člověka
i pro ostatní.

• A) K PRÁCI S PRACOVNÍM
  LISTEM
  Co už o něm vím?
  Viz motivace 1a), vepsat nebo namalovat něco z toho, na co
  si děti v souvislosti s Pavlem vzpomenou.
  Co nám zpívá na naši cestu víry?
• po vyprávění můžete s dětmi vymyslet do písně sloku
  o Pavlovi: A zástup stále přichází a zas jde dál… a můžete ji
  napsat na pracovní list. (Nebo použít navrhovanou, viz. bod 7
  Liturgický rámec, Písně)
  Kde se jeho písnička ozývá v Bibli?
• V epištolách, v dopisech, které Pavel psal do nově založených sborů, např. Korintským, Galatským nebo Tesalonickým,
  když vysvětluje, proč jsou všichni pro Boha důležití a proč Bohu
  na každém z nich záleží, proč stojí za to mu věřit.
• V evangeliích se Pavlova písnička ozývá vždycky, když Ježíš zve k sobě i ty, se kterými se ostatní příliš nebavili a raději
  se jim vyhýbali; např. příběh o Zacheovi (L 19,1-1 ) nebo podobenství o hostině (L 1 ,15-2 ).
• Můžete některý z příběhů dětem připomenout nebo nechat převyprávět a děti ať zkusí najít, v čem jsou si ty příběhy
  podobné.
  Jaký obrázek se nám bude hodit / za co prosíme?
  Děti mohou vyhledávat obrázky, které znázorňují ty lidi, kteří nám nejsou sympatičtí, o které dnes moc nejevíme zájem,
  kteří jsou na „okraji společnosti“. Děti mohou mluvit o tom, proč
  tomu tak je. Na to pak mohou navazovat modlitby s prosbami
  o větší vnímavost i o pochopení pro takové lidi, o pomoc…
  viz 1 . Modlitba .
  Moje okénko
  Okénko je prostorem pro nejmenší děti, kde mohou namalovat Saula před změnou a po ní. Povídejte si s nimi, v čem se asi
  změnil. Dá se to znázornit? Třeba, co drží v ruce…

3. B) K PRÁCI S POSTAVIČKAMI
   Vyberte – nejlépe po vyprávění a po práci s pracovním listem – s dětmi jednu z prototypů postav, která podle vás nejlépe
   charakterizuje Pavla, obkreslete, vybarvěte a dokreslete výraz
   ve tváři, vystřihněte a zavěste do řady svědků za poslední postavu zástupu, v tomto případě za Filipa.
4. C) TIP NA AKCI
   Děti si mohou vyzkoušet projít určitý úsek cesty (v místnosti
   třeba z jedné strany na druhou) se zavřenýma nebo zavázanýma očima. Samy tak zjistí, jak se člověk, který přestane vidět,
   stává bezmocným a odkázaným na pomoc druhých. Můžete
   zkoušet varianty: přímá cesta, jedna překážka, víc překážek,
   s doprovodem, bez doprovodu, apod.
5. 6. D) PODNĚTY K ROZHOVORU

• Co myslíte, je lepší člověk, který chodí odmalička do kostela
  a byl pokřtěn, nebo ten, který přijde k víře jako větší? A můžeme takhle lidi posuzovat a dělit?
• Zažili jste ve sboru už křest dospělého člověka? Je to jiné,
  než když se křtí miminko? V čem?
• Když se v nedělní škole nebo v náboženství objeví někdo úplně
  nový, vítáte ho a jste rádi, nebo mu moc nevěříte a čekáte, co
  bude, nebo se vám to nelíbí a nechcete ho mezi sebou?
• Znáte z dnešní doby nějaké příklady pronásledování křesťanů, případně Židů nebo mohamedánů?
• Víte, kdo je to fanatik a co dělá? Mohou se i křesťané stát
  fanatiky? Znáte nějaké takové třeba v historii?

3. LITURGICKÝ RÁMEC
   Vstupní verš: Ž 113, 1-2
   Haleluja. Chvalte, Hospodinovi služebníci, chvalte jméno
   Hospodina! Jméno Hospodinovo buď požehnáno nyní i navěky.
   
4. VYPRÁVĚNÍ
   I. SAULOVA HORLIVOST
   Saul se hodně snažil. Vždycky chtěl být tím nejlepším. Bylo to tak ve škole u učitele Gamaliela i pak
   později v životě. Všechno dělal naplno a dával do toho všechno své nadšení a sílu. Na tom by nebylo
   nic špatného, kdyby Saul jako přesvědčený farizeus nezačal stejně horlivě vyhledávat a pronásledovat
   všechny, kteří měli jiný názor než on.
   Stal se tak nepřítelem pro mnoho lidí, zvlášť pro křesťany. Jakmile totiž Saul zjistil, že někde žijí lidé,
   kteří věří, že Ježíš Kristus je Mesiáš, přišel tam, nechal je zatknout a odvést do vězení. Byl přesvědčený,
   že tak slouží Bohu, že dělá přesně to, co po něm Pán Bůh chce. A tak na různých místech vyhledával
   křesťany, přitom si nechával donášet, kde ještě by našel další.
   Všichni křesťané v Jeruzalémě z něj měli veliký strach. Křesťanští tatínkové, maminky i děti se ho báli
   a když se dověděli, že je někde blízko, nevycházeli raději vůbec ven.
   Tak takhle sloužil Saul Pánu Bohu a byl přesvědčený, že se to Hospodinu líbí a že jej za to má Bůh
   rád. Křesťané Saulovi vadili a myslel si, že právě tak musí vadit i Pánu Bohu. Vždyť mluvili o Ježíšově
   ukřižování, o jeho utrpení a smrti, a říkali, že právě on je ten očekávaný král, Mesiáš. To přeci nejde dohromady. Tak ohavnou smrtí by Mesiáš nikdy nemohl skončit, ten až přijde, bude vypadat docela jinak.
   Tak si to Saul myslel. A když si křesťané představují Mesiáše takhle uboze, tak tím Pána Boha urážejí,
   a to on Saul nedovolí.
   A podle toho Saul také jednal. Způsobil přitom mnoho zla, bolesti a trápení. Bibli znal moc dobře,
   hodně věcí z ní uměl nazpaměť, ale při tom všem neposlouchal Boha, ale sebe.
   II. SAULOVA CESTA DO DAMAŠKU
   Za nějaký čas už Saulovi nestačilo vyhledávat křesťany jen v Jeruzalémě. Chtěl ještě dál, a rozhodl se
   jít za tím účelem do Damašku (Damašek ležel od Jeruzaléma daleko na sever, až v Sýrii).
   V Jeruzalémě si k tomu vyřídil všechny potřebné papíry a doklady a vydal se na cestu. Plánoval, kolik
   křesťanů se mu v tom Damašku podaří najít, a možná se na to i trochu těšil.
   Zato v Damašku se vůbec netěšili. Když se doslechli, že se k nim Saul chystá, polekali se. Křesťanští
   tatínkové a maminky dostali strach. Slyšeli už od svých jeruzalémských přátel, co je Saul zač, a báli se.
   Co se bude dít, co s nimi bude, až Saul přijde, a všechny je najde?
   III. ZJEVENÍ NA CESTĚ DO DAMAŠKU
   Saul už byl Damašku hodně blízko. Ale v tu chvíli se stalo něco, co nikdo nečekal. Obklopilo je veliké
   světlo. Takové, jakým o sobě dával Bůh lidem vědět, že je blízko. Saul nemohl najednou udělat ani krok.
   Padl na zem. V nesmírné úctě a strachu zároveň. To se stávalo všem lidem, o kterých v bibli čteme, že
   se potkali s Bohem. Potkat Boha, to není jen tak, to si vůbec nedovedeme představit. A v tu chvíli Saul
   uslyšel hlas: Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?
   Možná jste tu otázku už v nějakém příběhu slyšeli, že? Vzpomenete si, kdy ještě nějaký jiný Saul někoho pronásledoval? A koho? Ano, byl to král Saul, a pronásledoval Davida, který byl pomazán za krále,
   Saulova nástupce.
   Když náš Saul uslyšel tato slova, určitě si hned na ten příběh vzpomněl a zhrozil se. Vždyť právě tuhle
   otázku uslyšel král Saul ve chvíli, kdy dělal něco vyloženě špatného, co bylo proti Bohu a proti jeho vůli.
   A teď musí stejnou otázku slyšet on sám! Copak Bůh nesouhlasí s tím, co pro něj Saul dělá?
   Saul se ptá: Kdo jsi, Pane? A slyší odpověď: Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Saul se zhrozil.
   Došlo mu, že všechno je vlastně opačně, než si myslel a než to dělal. Pronásledoval Ježíšovy učedníky
   jako Boží nepřátele, a přitom se stal Božím nepřítelem sám. Co s ním teď bude? Možná čekal nějaký trest,
   způsobil přece spoustu zla. Místo toho však slyší: Vstaň, jdi do Damašku a tam se dovíš, co máš dělat.
   IV. SAULOVA BEZMOC
   Saul vstal ze země, otevřel oči – a zjistil, že nic nevidí. Sám do Damašku nedojde. Jeho společníci
   ho museli vzít za ruce (jako malé dítě) a vést. Ještě před chvílí byl tím, kdo šel vpředu a vedl ostatní,
   vždycky byl rád první, a teď?
   Možná si myslel, že jen on zná sám tu správnou cestu, že jen on ví, jak na to, a teď se sám musí
   spolehnout na druhé. Nevidí, ale o to víc může přemýšlet a zamýšlet se sám nad sebou. Tak došli až do
   Damašku. Tři dny nic nejedl ani nepil. Už nikam nespěchal, měl čas přemýšlet. Pochopil, že teď už nebude
   poslouchat sám sebe. A hlavně čekal na Ježíše, podle něho se teď bude řídit, on mu ukáže cestu.
   V. ANANIÁŠ
   Mezi Ježíšovými učedníky v Damašku byl i muž jménem Ananiáš. Tomu Ježíš ve stejnou chvíli řekl: Jdi
   za Saulem, právě se modlí a vidí, jak k němu přicházíš. Bydlí v domě Judově na Přímé ulici.
   V Ananiášovi pěkně hrklo. Za Saulem? To nemyslíš, Pane, vážně? Vždyť celou tu dobu, co víme, že se
   sem chystá, se bojíme a jenom prosíme, aby nás nenašel, abychom se s ním nemuseli potkat. Víš, Pane,
   ke komu mne to posíláš? Víš, co všechno má Saul v Jeruzalémě na svědomí? Kolik zla
   a bolesti???
   Jako by Ježíš jen tiše řekl Vím, a nahlas pak pokračoval, že Saul bude od
   nynějška jeho učedníkema bude zvěstovat evangelium mnoha lidem – lidem, za
   nimiž se apoštolům v Jeruzaléme moc nechtělo. Nevíme, co si Ananiáš v tu chvíli
   myslel, asi se mu moc nechtělo, ale přece jen šel, kam ho Ježíš poslal.
   VI. SAULŮV KŘEST
   Saul už na Ananiáše čekal. Sice nic neviděl, ale věděl, že přijde. Když Ananiáš
   přišel a spatřil Saula, udělal něco, co možná ani sám nečekal. Objal Saula a řekl mu
   ,bratře,. Bratře, posílá mne Pán, ten Ježíš,který se ti zjevil na cestě, abys prohlédl.
   Abys v něho uvěřil, abys ho přijal jako svého Pána.
   A Saul začal znovu vidět, s očí mi spadly šupiny, a on viděl svět kolem sebe. Ale viděl
   ho jinak než dřív.
   Naučil se jinak dívat. Viděl Ananiáše jako svého bratra a Ježíše jako svého Pána.
   Ananiáš Saula také hned pokřtil, pak spolu seděli u stolu, jedli a Ananiáš mluvil o
   Ježíšovi. A Saul? Tenměl radost. Už věděl, co bude dál, nebál se, měl naději, našel
   víru. Stal se Ježíšovým učedníkem.
   VII. SAUL KAZATEL
   A tak Saul začal kázat. Ze začátku to neměl lehké. Všichni si pamatovali, co dělal
   dřív, a tak mu nikdopříliš nevěřil. Saul je dokázal svou horlivostí a opravdovostí
   přesvědčit. Bylo vidět, že mu na Ježíšovi opravdu záleží, a že to, co říká, myslí také
   vážně. Že má radost z toho, že poznal Ježíše jako svého Pána,a že může tuhle zprávu
   spolu s Boží láskou zvěstovat a přát všem ostatním, Bůh má rád přeci docela
   všechny, bez rozdílu.
   Z Damašku pak odešel Saul do Jeruzaléma, ale ani tam si s ním nevěděli rady. I
   tady si totiž ještě všichni moc dobře pamatovali jeho dřívější řádění a měli z něho
   strach. Saul však přesto kázal a mluvil o Kristu a nakonec podobně jako v Damašku,
   dovedl svou opravdovostí a horlivostí přesvědčit. Když něcoděláte rádi a opravdu, je
   to na vás vidět, to se nedá jen tak napodobit, je to poznat.
   Jenže i v Jeruzalémě se našli lidé, kteří Saula neměli rádi, a tak se Saul vypravil
   do svého rodného města Tarsu, kde dál kázal o Ježíšovi, různým lidem, kteří ho
   chtěli poslouchat.
   Po několika letech se učedníci ze sboru v Antiochii rozhodli, že je opravdu potřeba
   začít kázat o Je- žíšovi všem lidem ze všech národů. A když začali hledat, kdo by
   něco takového uměl, vzpomněli si na Saula, vždyť on v Tarsu podobnou práci už
   několik let dobře dělá. Saul se tedy vydal na několik cest, kázalo Ježíši Kristu, zakládal
   sbory (tady vám může pomoci mapa), a protože lidé, mezi kterými se pohyboval,
   nerozuměli jeho jménu Saul, používal jméno Pavel, to znamená Malý. Však také
   Pavel moc veliký nebyl,ale udělal veliký kus práce.
5. MODLITBA
   Pane, děkujeme ti za ty, kteří nám o tobě vyprávějí a učí nás rozumět tomu, co
   nám chceš říct. Pro- síme tě za všechny, kteří díky takovému vyprávění v tebe uvěřili
   a našli pro svůj život novou cestu. Dej,abychom z toho měli radost a abychom jim
   to přáli.Vždyť ty jsi Bohem všech lidí. Děkujeme ti za to, že se o nás všechny staráš,
   že ti na nás všech záleží a že nás máš všechny stejně rád. Amen