Filip

Kdo se dnes přidává k zástupu: Filip

Téma: Víra se nedívá na druhé skrz prsty

MOTIVAČNÍ UVEDENÍ

a) pro všechny věkové skupiny, příběhu spíše znalé

Slyšeli jste už o Filipovi? Co o něm víte?

b) pro mladší a střední školní věk

Zkuste si dát ruku před oči, roztáhněte prsty a podívejte se
přes ně na svého souseda? Popište, jak ho vidíte? Víte, že se
říká: „dívat se na někoho skrz prsty“? Proč se to říká? Co to znamená? Jak mluví a jedná člověk, který se takto na druhé dívá?

c) pro střední a starší školní

Slyšeli jste o tom, že první křesťané byli pronásledováni?
Víte proč? Jsou v některých zemích pronásledováni i dnes?

2. POZNÁMKY K TEXTU A JEHO KATECHETICKÉMU
   VYUŽITÍ

• Filip byl jedním ze sedmi mužů, které věřící zvolili za první jáhny (diakony) jeruzalémského sboru (Sk 6,5). Při pronásledování církve, které propuklo po Štěpánově mučednické smrti,
  přinesl evangelium do Samaří (Sk ,5-13). Potom byl Filip poslán na jih, na cestu z Jeruzaléma do Gázy, aby přivedl ke Kristu
  etiopského dvořana (Sk ,26-3 ). Pak jej Duch svatý vedl podél
  pobřeží stále na sever: nejprve ho přivedl do Azótu a odtud
  pokračoval z místa na místo až do přístavu Ceserea (Sk ,39n),
  kde se pravděpodobně usadil (Sk 21, ). Byl známý jako „evangelista“, zřejmě aby se odlišil od apoštola Filipa, jednoho z Ježíšových učedníků. Filip měl čtyři dcery, prorokyně (Sk 21,9).
• jáhni {diakoni) byli pověřeni ke „službě stolů“, což znamenalo péči při vysluhování večeře Páně i společném stravování (obojí tehdy do jisté míry splývalo), dále starost o přerozdělování dobrovolných darů potravinových či peněžních těm
  nejpotřebnějším. Služba jáhnů nebyla nijak podřazena službě
  kazatelské, které se věnovalo dvanáct učedníků (apoštolů). Šlo
  tedy o službu odlišnou od služby kazatelské a modlitební, ale
  příklad Štěpána a Filipa ukazuje, že apoštolé nebyli jediní, kdo
  zvěstovali evangelium.
• pronásledování zasáhlo především helénské křesťany
  (řecky mluvící Židy, kteří uvěřili v Krista), to byl okruh působení diakona Štěpána. Označením „pronásledování veliké“ Lukáš
  naznačuje, že jeho tíha dopadá s podobnou naléhavostí, jako
  jindy „radost veliká“, kterou působí evangelium. Není to však
  žádná ruka osudu, jíž nezbývá než se pasivně poddat. Díky pronásledování se totiž evangelium postupně dostává k dalšímu cíli
• do Samaří a pak ještě dále.
• Samařané byli pro tehdejší židovství nábožensky podezřelí odpadlíci. Vůči nim platily tradiční předsudky. Samařanů si
  ve zvýšené míře všímá i Lukášovo evangelium (1 ,33; 17,16).
  I tento příběh ukazuje, jak evangelium rozbíjí zakořeněné obrazy
  odpadlíků a bariéry, vytvořené staletými náboženskými předsudky. Filipovo zvěstování Samařanům zpřítomňuje nadějnost a sílu
  evangelia. Nejsou v ničem zkráceni – jejich původ a ani vzdálenost od dosavadních míst zvěstování nehraje žádnou roli.
• Šimon mág představuje náboženskou autoritu, z jejíhož
  vlivu evangelium osvobozuje. Šimon dokázal lidi uvádět svými
  praktikami do extatického vytržení a vysloužil si tak pověst: „On
  je ta božská moc, která se nazývá Veliká“. Od apoštolů si chtěl
  koupit pravomoc „udílet dar Ducha svatého“, což je znamením,
  že zůstal přesvědčen o účinnosti magických praktik – pouze pod
  jinou „firmou“ (už ne „moc zvaná veliká“, ale „jméno Ježíše
  Krista“). Šimon mág pozoroval Filipa, pak apoštoly, vzkládající
  ruce, a zůstal divákem, který ulpěl na vnějších náboženských
  gestech, rituálech a znameních. Jeho víra byla „z vidění“, ne „ze
  slyšení“. Příběh výstižně ukazuje, že k podstatě takové „víry“
  patří touha ovládat druhé a vydělávat na nich. Konflikt apoštolů
  se Šimonem, jehož důvodem je scestné pojetí víry, neústí do
  vyhnání a trestu, ale do výzvy k pokání, tj. ke změně duchovní
  a životní orientace.
• křest a apoštolské vzkládání rukou – líčení Sk může
  vést k domnění, že křest vodou a dar Ducha svatého jsou dvě
  různé události v životě víry. Jde však o jednu událost, která je
  ve Skutcích občas – podle kontextu – rozdělená na dvě doby,
  pokaždé v jiném pořadí (viz též BS-A, heslo křest – 3, str.12 ).
  Filip káže, zve k víře a křtí; jeruzalémští apoštolové přicházejí
  a modlí se o dar Ducha svatého, který křtu dává pravou křesťanskou pečeť. Tak je na začátku nové zvěstovatelské etapy
  v Samaří dosvědčeno, že tu působí týž Pán a Duch. Záměrem
  vyprávění je dosvědčit sílu jedné události.
• Anděl Páně dává Filipovi pokyn k cestě. Příběh tím naznačuje, že Filipovo setkání s pohanem neodporuje Boží vůli, ani
  není Filipovým svévolným jednáním. Filip odchází ze Samaří,
  aby dále pokračoval v díle evangelia – tím, že pokřtí etiopského
  dvořana, a pak i další. Andělé, pokyny Ducha, popř. i vidění
  a sny přicházejí v okamžiku, kdy aktéři zvěstování evangelia
  mají udělat krok, na který by sami nepřišli a který byl i pro dosavadní církevní praxi nezvyklý. Proto nejčastější výskyt těchto
  nebeských pokynů nalézáme ve Sk -11, kde krystalizuje nový
  přístup k pohanům.

2. FORMULACE TÉMATU
   Filip je svědkem Ježíše Krista, kterému je vlastní otevřený
   přístup k druhým. Je svoboden od staletých předsudků a nedělá
   rozdíly mezi lidmi. Evangelium, na kterém Filip staví a které
   zvěstuje, má moc bořit nejrůznější bariéry a zažité pohledy.
   Evangelium je pro všechny, ne jen pro některé.
3. ÚSKALÍ TEXTU A LINIE PŘÍBĚHŮ
   Pronásledování pro víru děti z vlastní zkušenosti neznají.
   Buďte na otázky kolem pronásledování připraveni a se staršími
   dětmi zkuste o tématu vést rozhovor. Na příběhu můžete ukázat, že pro život církve nejsou rozhodující příznivé či nepříznivé
   vnější podmínky, ale důvěra, že Ježíš koná své dílo.
   S dětmi je možno mluvit o tom, že se i dnes najdou mágové Šimonové, kteří nabízejí „výlety za hranice všedních dnů“.
   A i dnes se najdou lidé, kteří po takových věcech touží a jsou
   ochotni za ně hodně zaplatit. Evangelium není další variantou
   takových výletů, ale vysvobozením z touhy po takovýchto únicích od reality. Nedělejte ze Šimona něco na způsob kouzelníka,
   který pobaví, vybere vstupné a odjede. Šimon se tvářil jako
   ztělesnění božské moci, jako svého druhu spasitel.
   Příchod Petra a Jana neznamená, že by si Filip se Šimonem
   nevěděl rady nebo byl na něj „slabý“. Do Samaří přišli jako
   svědkové, kteří byli hlavními postavami Sk 3-5. Přicházejí jako
   garanti jednoty církve a autentičnosti předané víry. Petr a Jan
   jsou svědkové celého Ježíšova příběhu. Příběh má dosvědčit, že
   zvěstování evangelia v čase a prostoru – a s ním spojený růst
   církve – je vnitřně jednotný proces.
4. OSNOVA VYPRÁVĚNÍ

a) Pro děti předškolní a mladší školní věk

I. Motivační uvedení (1b)
II. Pronásledování v Jeruzalémě a Filipův příchod do Samaří
III. Filipova jinakost
Část příběhu o Šimonu mágovi (IV.-VI.) navrhuji vynechat
VII. Jak to bylo s Filipem dál?

b) Pro starší školní věk

I. Motivační uvedení (1abc)
II. Pronásledování v Jeruzalémě a Filipův příchod do Samaří
III. Filip je jiný, nedívá se na Samařany přes prsty
IV. Filip a Šimon mág
V. Šimonova snaha
VI. Petr a Jan v Samaří
VII. Jak to bylo s Filipem dál?

• A) K PRÁCI S PRACOVNÍM LISTEM
  Pracovní list půjde využít po vyprávění.
  Co už o Filipovi vím?
• pravděpodobně nic, proto možno doplnit až po vyprávění
  Co nám Filip zpívá na naši cestu víry?
• po vyprávění můžete s dětmi vymyslet do písně sloku o Filipovi: A zástup stále přichází a zas jde dál… a můžete ji napsat
  na pracovní list. (Nebo použít navrhovanou, viz. bod 7 Liturgický rámec, Písně)
  Kde se Filipova písnička ozývá v bibli?
• tam, kde Ježíš dává za příklad Samařany – L 1 ,25-37, L
  17,11-19
• tam, kde Ježíš připomíná velikost víry pohanů – Mt ,5-13
  (uzdravení setníkova sluhy), Mt 15,21-2 (víra kananejské ženy)
• tam, kde Ježíš po vzkříšení vysílá své učedníky ke všem
  národům – Mt 2 ,1 -2
• tam, kde se odhaluje, jak zhoubné je s evangeliem a vírou
  obchodovat, budovat si na nich kariéru a mocenské postavení
  Moje okénko
• prázdný rámeček slouží buďto k vymalování po vyprávění,
  nebo se pokuste s dětmi najít a nalepit vhodný obrázek k tématu (např. lidi jiné barvy pleti nebo fotografii z některého střediska Diakonie).
  Co mě v příběhu oslovilo? Za co bych chtěl prosit?
  Větší děti mohou samy něco napsat. Krátkou prosbu mohou děti vytvořit jednotlivě nebo ve skupince. (Viz 9 Modlitba).
  Společně pak můžete náměty přečíst, mluvit o nich a také se
  společně pomodlit.
  6 B) K PRÁCI S POSTAVIČKAMI
  Navrhněte – namalujte, vystřihněte a zařaďte do zástupu
  postavičku Filipa. Případně je možno použít jednu z předkreslených. Filipovi jako jáhnovi můžete do jedné ruky namalovat chleba
  (sloužil u stolu) a do druhé ruky bibli (zvěstoval evangelium).
  6 C) TIP NA AKCI:
  Pokuste se na mapě najít Jeruzalém, Samaří, Gázu, Azót
  a Cesareu. Do okopírované mapy můžete barevně zakreslit, jak
  Filip cestoval a kde působil. Můžete nechat děti nakreslit jednot8. VYPRÁVĚNÍ
  livé události, vztahující se k oněm místům, a rozmístit je okolo
  mapy tak, aby bylo zřejmé, který odkaz se k jakému místu
  vztahuje.
  6 6. D) PODNĚTY K ROZHOVORU
• Viz úvodní motivace
• Jak je rozdělena práce v našem sboru?
• Máme i dnes v církvi jáhny či diakony? Co dělají?
• Víte, co je to Diakonie? Kde je její nejbližší středisko? Chtěli
  byste v ní pracovat?
• Víte, které organizace se zastávají pronásledovaných křesťanů? Víte, že jedna z nich vydává i časopis (Hlas mučedníků)?
• Už jste někde viděli pozvánku, na níž bylo napsáno: „Přijďte
  a uvidíte velikou Boží moc“?
• Které lidi dnes považuje většina lidí za slavné?
• Jsou i dnes lidé, kteří druhým slibují, že je za peníze zbaví
  všech problémů?
• Co je potřeba ke křtu?

2. LITURGICKÝ RÁMEC
   Vstupní verš: Ž 6,9
   Všechny pronárody, tvoje dílo, se ti přijdou klanět, Panovníku, budou oslavovat tvoje jméno, protože jsi veliký a konáš
   divy; jedině Ty jsi Bůh.
   I. MOTIVAČNÍ UVEDENÍ
   (dle věku – viz bod 1.)
   II. PRONÁSLEDOVÁNÍ V JERUZALÉMĚ A FILIPŮV PŘÍCHOD DO SAMAŘÍ
   V jeruzalémském sboru bylo živo. Přicházeli další a další lidé. Dobrá zpráva o Bohu, který má každého
   rád, se šířila dál. Dvanáct apoštolů už na všechno nestačilo. Proto pověřili Filipa a dalších šest mužů, aby
   se stali jejich pomocníky. Co dělali? Starali se o vysluhování večeře Páně, o společné stolování, ale také
   o spravedlivé rozdělování podpory těm nejpotřebnějším. Jeden z nich – Štěpán – se odvážil vyznat víru
   v Ježíše i při výslechu před židovskou radou a byl za to krutě potrestán. Začala doba pronásledování. Lidé
   o křesťanech říkali: „Jsou jiní! Pryč s nimi!“ Mnozí křesťané tehdy opustili Jeruzalém.
   Odešel i Filip. Kam šel? Vydal se do Samaří. Ne však proto, aby se tam ukryl před pronásledováním, ale aby i tam zvěstoval Krista. Svou víru v Ježíše nijak netajil. Proto se díky Filipovi evangelium šířilo
   dál. Nestyděl se za to, že víra mu přináší radost, naději a posilu v těžkostech.
   III. FILIP JE JINÝ, NEDÍVÁ SE NA SAMAŘANY PŘES PRSTY
   To, že šel Filip do Samaří, bylo překvapivé. Židé z Jeruzaléma se na Samařany tehdy dívali skrz prsty.
   Mluvili o nich jako o odpadlících. Co na to Filip?
   Filip byl jiný. Proč? Vycházelo to z jeho víry v Ježíše. Především z příběhů, které o něm slyšel. Dobře si z nich pamatoval, jak Ježíš o druhých mluvil. A také že se na druhé nikdy nedíval skrz prsty, ale
   přistupoval k nim s láskou, otevřeností a zájmem. A Filip se tím řídil. Proto také i Samařanům vyprávěl
   o Ježíši a zval je k víře. Mnozí v Krista skutečně uvěřili. Lidé dosud zotročení zlem, nenávistí, strachem
   nebo nemocí, byli najednou svobodní a prožívali velikou radost.
   IV. FILIP A ŠIMON MÁG
   Pokud si někdo myslí, že se z Filipa rázem stal slavný apoštol, „jednička“ v celém Samaří, je vedle.
   V Samaří totiž až dosud považovali za nejslavnější osobnost Šimona mága! Víte proč? Tento člověk totiž
   nabízel lidem, že když za ním přijdou, tak se zbaví všeho trápení a budou se cítit jako v nebi! Na lidi ta
   jeho kouzla skutečně působila. Říkali: „To je úžasné, v tom Šimonovi musí být nějaká veliká božská moc.“
3. neděle po Trojici
   On si za to taky nechával pěkně zaplatit. Lidi jsou až dodnes takoví. Když jim někdo
   dá aspoň na chvíli zapomenout na trápení, platí jak mourovatí.
   Když však kázal Filip, bylo to něco úplně jiného. Žádné pouťové atrakce. Nic pro
   oči. Lidé byli zaujatislovem. Filip vyprávěl o Ježíšovi a lidé při tom prožívali radost.
   A nejenom když Filip mluvil, ale i potom.Ta radost jim totiž zůstávala. Nebyly to
   žádné povznášející zážitky jako u Šimona. Ale už je netrápil jejichstrach. Když na ně
   přišly potíže, neutíkali před nimi, ale řešili je. A důvěřovali Bohu. Spolehli se na Ježíšovu lásku i moc. Jejich život dostal najednou nový smysl a naději.
   V. ŠIMONOVA SNAHA
   Za nějaký čas Šimon zjistil, že mu zákazníků ubývá. Lidé přestali chodit za ním, u
   Filipa se však tísnili.A tak se Šimon za Filipem vydal taky. Všiml si jedné věci. Ti, kteří
   přijali víru, byli křtěni. „To je to, čím tenFilip na lidi působí!“ řekl si. „Ale co to
   znamená? Nejspíš je to nějaký tajemný obřad. Musím se to naučit!“A tak šel za
   Filipem, řekl mu: „Uvěřil jsem v Ježíše a chci být pokřtěn.“ Tak se i stalo.
   Od té chvíle se držel Filipa jako klíště. Snažil se od něj co nejvíc odkoukat. Šimon
   byl zvyklý ohro- movat lidi různými kousky. Zaujalo ho, když viděl, jaký účinek má
   Filipovo kázání: mnozí v Krista uvěřilia někteří ochrnutí a chromí byli dokonce
   zbaveni svého postižení. A právě tomu se chtěl Šimon u Filipa přiučit. Jenže Filip
   nedělal nic pro svoji slávu, ani nechtěl na druhých vydělat. On prostě svým kázáním
   a vším, co činil, druhým sloužil k víře a ke šťastnějšímu životu.
   VI. PETR A JAN V SAMAŘÍ
   Filip pobýval v Samaří už delší čas a křesťanů tam velmi přibylo. Už z nich mohl
   vzniknout nový sbor.V té době přicestovali z Jeruzaléma apoštolé Petr a Jan. Ti dva
   se modlili, aby i v Samaří všichni pokřtěnípřijali Ducha svatého. Šimon, jak byl hlavně
   na to koukání, tak neposlouchal, ale díval se na Petra a Jana.A viděl, že lidé před nimi
   poklekali a oni na ně vkládali ruce.
   Myslel si, že z apoštolů vychází nějaká magická síla. Síla, kterou mají jen oni a
   Filip ne. A tak šel rovnou za nimi a navrhl jim toto: „Vy máte nějakou zvláštní sílu.
   Víte co? Já vám zaplatím a vy mi jí kuspředáte. Já potom taky budu rozdávat Ducha
   svatého. Tak co, kolik to stojí? Řekněte si, kolik chcete, jámám peněz dost!“
   Jak to Petr uslyšel, tak se rozčílil: „Ty si myslíš, že Boží dary jde pořídit za
   peníze? Tak to jsi tedypěkně vedle. Přes úplatky se ke Kristově svobodě a radosti
   nedostaneš ani náhodou. Až ti dojde, co jsi zač, pros o odpuštění.“
   VII. JAK TO BYLO S FILIPEM DÁL?
   A co Filip? Jak to s ním bylo dál? Po čase opustil samařské křesťany a na Boží
   pokyn zamířil na druhýkonec Palestiny, na jih, až do pouště. Přesně řečeno na cestu,
   které vedla přes poušť do Afriky. Moc lidítam nechodilo. A hleďte, sotva tam došel,
   spatřil, jak se blíží vůz a na něm někdo sedí. Když přijel blíž, Filip poznal, že je to
   černoch.
   Někdo by si možná řekl: S takovým nebudu ztrácet čas, co může takový pohan
   pochopit o Pánu Bohu!Jenže Filip se ani něho nedíval přes prsty. A také věděl, že ho
   na tuto skoro opuštěnou cestu Pán Bůh nezavedl náhodou. Když vůz zastavil, Filip
   vylezl nahoru. Ke svému překvapení spatřil, že ten černý mužčte svitek s Izajášovým
   proroctvím. A zrovna na tom místě, kde prorok mluví o Božím služebníku, kterýje
   jako beránek veden na smrt a že Bůh tuto jeho službu přijal. Filip na to navázal a
   začal mluvit o Ježíši,o jeho působení, o jeho oběti i o všem, co Pán Ježíš jako spasitel
   udělal pro všecky lidi. Ten člověk – a ne-byl to jen tak někdo, byl to sám ministr z
   Etiopie – tomu uvěřil.
   Když přijeli k jedné vodě, požádal o křest, a Filip ho pokřtil. Pak se rozloučili,
   ministr plný radosti po-kračoval v cestě do své země, Filipa povede Bůh na sever.
   Ve všech městech, kterými bude procházet, bude mluvit o Ježíši. Poslední biblická
   zmínka o něm prozrazuje, že žil v Cesareji a jeho čtyři dcery bylyprorokyně.
4. MODLITBA
   Pane Ježíši Kriste, děkujeme ti za Filipa. Děkujeme, že i on patří k velikému
   zástupu svědků. Děku- jeme za jeho otevřenost k druhým, za jeho radostnou víru i
   za odvahu, s níž dokázal o tobě s druhými mluvit. Děkujeme, že stejné příběhy,
   které on vyprávěl druhým, si připomínáme i my. Prosíme, ať se nadruhé nedíváme
   skrz prsty, ale máme je rádi. Prosíme, ať i nám víra přináší velikou radost. Amen