Žena kananejská

Kdo se dnes přidává k zástupu: Žena kananejská

Téma: Odvážná pokora, prosící za druhé

MOTIVAČNÍ UVEDENÍ

a.) Pro všechny věkové skupiny

Byli Kananci vyznavači Hospodina ? Stýkali se Židé s nevěřícími? Stýkal se Ježíš se ženami, nebo se jim vyhýbal?

b.) Pro střední a starší školní věk; pro ty, kteří již něco
vědí

Kdo se schovával u vdovy ze Sarepty, která ležela nedaleko
Týru? ( Eliáš)
Vzpomenete si, s kterými lidmi „pohanského“ původu se Ježíš stýkal? Koho Ježíš uzdravil, kdo přitom nebyl Izraelita?

c.) Pro předškolní děti

Jste smutní, když je někdo blízký nemocný? Kam se vaši
rodiče obracejí o pomoc? Vyhledají doktora, jdou za panem farářem, koho všeho prosí o pomoc?

1. POZNÁMKY K TEXTU A JEHO KATECHETICKÉMU
   VYUŽITÍ

• Odtud odešel (v.21) – Ježíš odchází od farizeů a zákoníků, kteří navenek ctí Hospodina, ale jejich srdce je daleko od
  něho (v.8), a jde až na hranici mezi Izraelem a pohanským
  Týrem a Sidónem. Tato města jsou od sebe vzdálena 5 km.
  Na severním toku řeky Litany, která protékala Týrem, ležela
  Sarepta. Také Eliáš odešel do těchto končin, když byl vyhnán
  Achabem a Jezábel (sama Jezábel byla dcerou sidónského krále
  Etbaala). Také on zde uzdravil a vzkřísil vdově syna.
  Pro sz tradici jsou Týrus a Sidón symbolem zpupnosti a modlářství. Jsou symbolem těch, kteří spoléhají na své bohatství a na
  svou moc (obě tato přístavní města žila z obchodu a vlastnila
  mocnou flotilu, která ovládala Středomoří). Týrští byli navíc držitelé řady kolonií. Iz 23 mistrně vykresluje Týrské jako zdatní
  obchodníky, mořeplavce. Týrus je zde představován jako tržiště
  pronárodů, nad kterým je vyřčen soud. Taktéž Ez 26 – 2 prorokuje proti Týru a Sidonu; spolu s dalšími pronárody je čeká Hospodinův soud. – Ježíš však řekne, že obě tato města nesou před
  Bohem menší zodpovědnost než města galilejská (Mt 11,22).
  v.22 Kananejská žena – nejde zde o místní příslušnost, ale
  o její náboženskou a kultickou charakteristiku. SZ představuje
  „praotce“ Kenaana jako symbol zvrhlosti (Gn 9,1 -25). Kenaanská božstva byla považována za dárce plodnosti a všestranné
  produktivity; v jeho svatyních se provozovalo kultické smilstvo.
  Kenaanské náboženství používalo ke svým rituálům i mužskou
  prostituci (v SZ jsou označeni jako„psi“; Dt 23,1 n). Označení
  „kananejská“ znamená už od počátku (Joz 7,9; Sd 1,1) oddělenost od lidu Božího.
• vyšla – můžeme se jen dohadovat, zda se naše scéna
  odehrává až na území Týru a Sidónu, nebo někde na půl cesty,
  kam mu žena vyšla vstříc.
  volala – spíše křičela; je to usilovné volání, které neustává.
• Smiluj se nade mnou, Pane – v původním řeckém textu
  Kyrie eleison – řecký překlad typického hebrejského obratu, který nacházíme v žalmech ( ,2; 6,3, 1,5,11 aj.) a který se dostal
  do zvolání církve v litanických přímluvách. Toto zvolání evokuje
  situaci, kdy panovník prochází mezi svými poddanými a na kom
  spočine jeho pozornost, ten získá vyslyšení svých proseb.
• Pane, synu avidův – tento titul náležel mesiášskému
  králi. Žena se na Ježíše neobrací jenom jako na léčitele, ale jako
  na spasitele. Jako na toho, kdo má nikoli politickou moc, ale
  moc učinit průlom a změnu v jejím životě.
• je zle posedlá – zdémonizovaná. Nevíme, jde-li o epilepsii či jiné nervové onemocnění. Tato choroba vyřazovala dívku
  ze společenství rodiny a přátel i z kultu. Nemoc dcery je i nemocí ženy. Žena se plně ztotožňuje se svou dcerou a bere na
  sebe její těžkosti.
• on, ona (v. 23-27) – opakuje se pětkrát rychle za sebou;
  děj tak nabývá na spádu a dramatičnosti.
• neodpověděl jí ani slovo – Ježíš na křik ženy nereaguje.
  Navozuje to představu panovníka, který přestal komunikovat;
  slyší, ale mlčí. Jako Bůh, na kterého volá žalmista (Ž 22,3;
  77, -11; 3,2) nebo prorok (Iz 63,15). Důvod Ježíšova mlčení
  vyplývá z v. 24.
• Zbav se jí – podobně žádali učedníci Ježíše, aby propustili
  hladovějící zástupy (Mt 1 ,15). Zbavit, propustit je přirozenou
  reakcí učedníků. Jejich snahou je odehnat někoho, kdo dělá
  potíže. Je to žena, je to pohanka, má posedlou dceru, prostě
  osoba, s kterou by se Ježíš neměl zabývat. Boží úmysl s lidmi je
  však jiný; on vyslýchá poníženého a slitovává se. Ježíš je Božím
  vykonavatelem.
• ztracené ovce z lidu izraelského (v.24) – obraz ovcí,
  které jsou rozehnány po kopcích, je vzat z Ez 36. V předcházejícím oddíle (Mt 15,1 ) jsou farizeové nazváni slepými vůdci,
  kteří vedou svěřený lid do záhuby. Ježíš je poslán jako pas- týř,
  který má shromáždit rozprášené ovce, jež se vinou slepých
  vůdců octly možná i v kenaanském prostředí daleko od chrámu
  a chrámové bohoslužby.
• ona přistoupila, klaněla se mu a řekla (v.25) – žena
  přistupuje a klaní se Ježíši tak, jak se klanělo před tím, který
  měl veškerou moc nad životem a smrtí člověka. Zároveň se ztišila. Už nekřičí, ale – na rozdíl od předchozího jednání – mluví,
  prosí.
• Pomoz mi – řecká obdoba přeloženého hebrejského výrazu „eleison“.
• Nesluší se (není dobré) hodit psům (v.26) – pohanský
  pes – tak nazývali Židé jinověrce. Co bylo zaslíbeno vyvolenému lidu, tedy Abrahamovi a jeho potomkům, je nesprávné,
  nedobré, ano nemožné dát někomu jinému. Chleba zde symbolizuje veškerou Hospodinovu starost o svůj lid.
• Ovšem, Pane (v.27) – žena se nebrání ani urážce, ani
  rozhodnutí. Neustále nazývá Ježíše svým Pánem, tedy tím,
  ve kterém rozpoznává samého Boha a jeho rozhodnutí (Gn.
  9,26n). Respektuje, nicméně nepřestává naléhat. Je si vědoma
  toho, kde je zdroj života, kde jedině je pomoc.
• I psi se živí z drobtů – jako by žena říkala: „Pane, Boží
  milosrdenství a slitování je tak velké, že už jenom kousek, který spadne se stolu, stačí na to, abych já a moje dcera byla
  zachráněna.“ Nečiní si nárok, aby zaujala místo u stolu; ani ji
  to nenapadne. Ví, že dosavadní způsob života ji jako Kenaanku
  řadí pod stůl, že nemá na nic nárok.
• Ženo (v.28) (v původním textu Ó ženo) – zvolání v údivu,
  v úžasu.
• tvá víra je veliká – veliká víra je ta, která se nedá odradit ani mlčením ani odmítnutím. Víra, která se nedá odradit
  vlastní nedostatečností; víra, která bere část trápení druhého
  na sebe; víra, která to, co je nemožné, tedy žít z drobečků,
  pokládá za uskutečnitelné. Víra, která rozhodnutí ponechává na
  samotném Bohu, Ježíši Kristu.
• staň se ti, jak chceš – slovo osvobozující, které zaslibuje
  ženě splnění jejího přání. Víra ženy a slovo Ježíšovo tvoří počátek nového života její dcery.
• od té hodiny byla její dcera zdráva – uzdravení zde
  není popsáno. Pouze se konstatuje, že dcera byla uzdravena
  v tutéž hodinu (podobně jako setníkův sluha – ,13). Důraz je
  kladen na víru ženy. Uzdravení dívky není hlavní důvod vypravování. Hodina zde zároveň symbolizuje čas Božích znamení
  i čas lidského života; čas Božího království, kdy Kristus uzdravuje a proměňuje lidský život.
  Poznámka: Exegetické poznámky navazují převážně na SZ,
  proto zde užíváme slova „Kenaan, kenaanský“. Ve vyprávění nz
  příběhu můžeme užívat tradičního výrazu „kananejský“.

FORMULACE TÉMATU
Odvážná víra, která si nic nenárokuje, ale naléhá. Víra, která nežádá nic pro sebe, ale přimlouvá se za druhého. Pokora
je zde postoj toho, který dobře ví, že na nic nemá právo, ale
přesto věří, že díky smilování Ježíše Krista může obdržet veliký
dar života. A to nejen pro sebe, ale i pro druhé.

ÚSKALÍ PŘÍBĚHU A LINIE PŘÍBĚHU
Nepozastavujme se příliš nad chováním učedníků. Ti jsou
sice důležitou součástí vyprávění, ale pro děti je podstatná dějová linie Ježíš – kananejská žena.
Podobně se nesoustřeďujme na uzdravení dcery. Hlavním tématem je přímluva a víra kananejské ženy, která zápasí
o Kristovo smilování, a Ježíšova odpověď.
Jiným úskalím může být příliš barvité líčení jejího kananejského pohanství. Byla to pohanka, ale svým postojem k Ježíši
a naléhavostí svých proseb (viz žalmy) byla ve své víře důslednější a odvážnější než mnohý „věřící“ Izraelita či křesťan.

OSNOVA VYPRÁVĚNÍ

a) pro předškolní děti:

I. Kananejská žena prosí Ježíše o pomoc
II. Rozhovor mezi Ježíšem a ženou
III. Její pokorná a odvážná víra je vyslyšena

b) pro školní věk:

I. Ježíš odchází z míst, kde je doma, do ciziny
II. Kananejská žena vychází Ježíši vstříc a volá
III. Mlčení Ježíše a žádost učedníků
IV. Ježíš ženu odmítá
V. Odvážná víra ženy, která se nenechá odradit a odehnat
VI. Ježíš žasne nad tak velikou vírou

1. A) K PRÁCI S PRACOVNÍM
   LISTEM
   Co už o ženě kananejské víme
   O ní samotné asi nic moc, ale spíš o Kananejcích (viz Motivační uvedení).
   Co nám žena kananejská zpívá na naši cestu víry
   Nesestavíte-li vlastní písničku, využijte (případně upravte,
   vylepšete) píseň „průvodní“.
   Kde se její písnička ozývá v bibli
   Když Ježíš podobně reaguje na pokornou a naléhavou prosbu setníka, který nepatří i židovskému národu (L 7,1-1 ). Když
   Kristus přivede apoštola Petra k tomu, že nese evangelium pohanům do Cesareje (Sk 1 ). Když křesťané, kteří museli opustit
   Jeruzalém, začnou v Antiochii zvěstovat Krista i pohanům (Sk
   11,26); když se později odtud vydají na misijní cesty (Sk 13).
   Moje okénko
   Ať si děti nakreslí stůl a okolo něj nakreslí své kamarády
   ze sboru i ze školy. Potom můžeme rozmlouvat o tom, kde je
   nakreslily a proč.
   Ať děti nakreslí (nebo napíší jméno) někoho, o kom vědí,
   že naléhavě potřebuje pomoc, i když třeba on sám Pána Boha
   o pomoc neprosí. Pak se dětí zeptejte, zda by se za ně (třeba
   doma) nechtěly modlit, aby jim Pán Bůh pomohl. (Nepřesvědčujte je, zůstaňte u otázky.)
   Co mne v příběhu oslovilo? Za co bych chtěl prosit?
   8.A) VYPRÁVĚNÍ PRO PŘE ŠKOLNÍ DĚTI
   Viz Moje okénko.
2. B) K PRÁCI S POSTAVIČKAMI
   Která postavička se nejvíce podobá postoji pokory. Je někde postavička, který vykonává proskynesi – tedy padnutí na
   kolena, až se hlava dotkne čelem země a ruce jsou nataženy
   před sebe? Jestliže taková postavička v listech není, pokuste se
   s dětmi tento postoj vytvořit.
3. C) TIP NA AKCI
   Sehrajte celou scénu jako pantomimu. Osoby: učedníci,
   žena, dcera, která je někde doma nemocná. Ježíš. Učedníci,
   kteří ženu odhánějí, dcera, která leží a chová se jako posedlá.
   Co tato dcera bude dělat, o tom si vlastně můžeme všichni popovídat: co to je být zle posedlý – zdémonizovaný. Žena, která
   nejprve křičí, doráží, pak ve svém naléhání uvádí argumenty,
   ale pak je tichá a pokorná.
4. D) PODNĚTY K ROZHOVORU
   Rozhovor spíše pro starší:
   Když se jí, padá hodně drobečků pod stůl? Lze pro něco
   z naší doby užít obrazu bohatého stolu, ze kterého padají drobečky pod stůl?
   Může se člověk nasytit malým kouskem chleba? Někdy i to,
   co je pro jednoho málo, znamená pro druhého mnoho.
   Vědomí, že na mne druhý myslí a má o mne zájem, znamená někdy víc než samotná pomoc.
   Kde se v biblických příbězích mluví o takovém sycení, kdy
   se málo mění v mnoho? (Nasycení zástupů, vdova ze Sarepty,Večeře Páně.)
5. LITURGICKÝ RÁMEC
   Vstupní verš: Žalm 91,1-2
   Kdo v úkrytu Nejvyššího bydlí, přečká noc ve stínu Všemocného. Říkám o Hospodinu: „Mé útočiště, má pevná tvrz je můj
   Bůh, v nějž doufám.“
   
   I. KANANEJSKÁ ŽENA PROSÍ JEŽÍŠE O POMOC
   Ježíš opustil svůj kraj a zamířil do sousední země. Tu mu vyšla vstříc jedna žena a velmi hlasitě volala:
   „Moje dcera je zle nemocná, prosím tě, Pane, smiluj se nad ní i nade mnou a uzdrav ji.“
   II. ROZHOVOR MEZI JEŽÍŠEM A ŽENOU
   Ježíš jí nejdřív neodpovídal. Ale když stále křičela, řekl jí: „To nemohu, já jsem tu proto, abych pomáhal svému vlastnímu lidu.“ Také učedníci by ji nejradši odehnali, co má co za nimi takhle pokřikovat. Ale
   ta žena se nenechala odradit a stále prosila: „Vím, že nejsem z tvého lidu a že si to nezasloužím, ale třeba
   ti zbude kousek lásky i pro mne a pro moji dceru.“ Prosila pokorně, ale naléhavě.
   III. JEJÍ POKORNÁ A ODVÁŽNÁ VÍRA JE VYSLYŠENA
   Pána Ježíše její víra překvapila. Líbila se mu její pokora i odvaha té maminky, která se ničím nenechala
   odradit a věřila, že Ježíš nakonec pomůže i jí. Její prosbu vyslyšel. Řekl jí: „Ženo, tvá víra je veliká. Ať se
   stane, jak chceš!“ A skutečně, v tu dobu, kdy s ní Ježíš mluvil, se její dcera uzdravila. Ježíš je tu skutečně
   pro všecky, přijímá i cizí a má je rád.
   8 B) VYPRÁVĚNÍ PRO STŘEDNÍ ŠKOLNÍ VĚK
   I. JEŽÍŠ ODCHÁZÍ Z MÍST, KDE JE DOMA, DO CIZINY
   Až dosud pobýval Ježíš hlavně v Galileji. Tady vyrůstal, tady dosud působil. Tady – u jezera Geneza23
6. neděle po Trojici
   retského – si povolal Ježíš své učedníky. Tady učil a uzdravoval. Tady se setkával s
   lidmi – s těmi, kteří mu rádi naslouchali a jeho pomoc přijímali, ale i s těmi, kteří ho
   stále jenom kritizovali. Po jednom ta- kovém nepřátelském rozhovoru se rozhodl na
   čas tento kraj opustit a odejít do sousední země. A tak odešel z míst, kde byl doma
   a kde to všecko dobře znal, odešel dál na sever, do krajiny kolem měst Týrua Sidónu.
   II. KANANEJSKÁ ŽENA VYCHÁZÍ JEŽÍŠI VSTŘÍC A VOLÁ
   Ještě než tam došli, vyšla mu vstříc jedna kananejská žena z té krajiny a volala:
   „Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův, moje dcera je zle posedlá.“ Nazývá ho
   Pánem, spatřuje v něm někoho, kdomá velikou moc, kdo může pomoci. Ale když k
   tomu připojí oslovení Synu Davidův, tak to znamená, že se na něho neobrací jenom
   jako za zázračného léčitele, ale přímo jako na zachránce, spasitele, kterého poslal
   sám Bůh a který má přímo od Boha moc vysvobodit lidi ze všeho trápení. Izraelci
   tak nazývali očekávaného Mesiáše. Těžko říci, kde k tomu ta kananejská žena přišla.
   Každopádně však přichází za Pá-nem Ježíšem a je přesvědčena, že on si bude vědět
   rady i s tak velikým zlem, jako je ta hrozná nemoc,ta posedlost její dcery. „Pane, ty
   máš tu moc, abys moji dceru uzdravil, i když je na tom tak, jako by ji ovládal sám
   ďábel. Ty to můžeš udělat, aby se i v naší rodině všecko změnilo. Abychom mohli opět
   klidněa šťastně žít. A já tě o to prosím, smiluj se nade mnou a pomož jí.“
   III. MLČENÍ JEŽÍŠE A ŽÁDOST UČEDNÍKŮ
   Ježíš neodpovídal. Mlčel. Zato učedníci se hned ozvali. Obrátili se na Ježíše a
   žádali ho: „Zbav se jí, pošli ji pryč, jak to vypadá, když na nás takhle pokřikuje!“
   Počínání té ženy jim vadilo, chtěli svého Mistrachránit.
   Ježíš se obrátil k ženě a řekl jí: „Já mám teď jiný úkol. Jsem poslán, abych
   vyhledával a zachraňoval jen ztracené ovce z lidu izraelského.“ Ano, je to tak, že ho
   Pán Bůh poslal, aby lidem pomáhal, aby se jich ujímal v jejich trápení; má je
   zachraňovat, má je vysvobozovat ze všelijakého zla. A jako dobrý pastýř se má
   starat i o ty ovce, které se zatoulaly a někde daleko se trápí, má je přivést zpět k
   Bohu. Ale tentojeho úkol se týká jeho vlastního lidu, Izraelců, a k nikomu jinému
   poslán není!
   IV. JEŽÍŠ ŽENU ODMÍTÁ
   Žena se však nedala odbýt. Padla mu k nohám, klečela před ním a klaněla se mu.
   Už nekřičela, ale stále jen opakovala: „Pane, pomoz mi.“ Pán Ježíš jí chtěl vysvětlit,
   proč jí nemůže pomoci, a tak užil to-hoto obrazu: „Nesluší se vzít chléb dětem a hodit
   jej psům.“ To přece nejde, to by nebylo správné, abychto, co mám pro Boží lid, dal
   někomu jinému, a k tomu ještě lidem, kteří Pána ani neznají. To tedy bylo tvrdé
   slovo, až urážlivé. Každý druhý by se v té chvíli otočil k Ježíši zády. Takhle se tedy
   na nás díváš? Vy – lidé za stolem; a my – psi pod stolem? Když nechceš, tak si tu
   svoji pomoc nechej! A třeba by ještěpřipojil nějakou nadávku.
   V. ODVÁŽNÁ VÍRA ŽENY, KTERÁ SE NENECHÁ ODRADIT A ODEHNAT
   A hleďte, ta žena ani po této Ježíšově odpovědi neodešla. I když se jí to určitě
   dotklo, zůstala a do- konce ani proti tak ponižující přezdívce nic nenamítala. Sklonila
   hlavu a v pokoře si i tak hanlivé označenínechala líbit. Ale protože tak velice toužila
   po Ježíšově pomoci, nezůstala potichu. Přijala Ježíšova slova,ale nezůstala mu
   dlužna odpověď. Navázala na to, co jí Ježíš právě pověděl, a řekla: „Ovšem, Pane,
   alepřece i psi se živí z drobtů, které spadnou se stolu jejich Pánů.“
   Ano, Pane, já vím, že my – lidé jako já – jsme takoví, jak říkáš. Vím, že moje místo
   není u vašeho stolu, že na něco takového nemám nárok. Ale, Pane, vždyť Boží
   milosrdenství a slitování je přece tak velké, žeuž jenom ten malý kousek, který
   spadne se stolu, stačí na to, abych já a moje dcera byla zachráněna.“
   VI. JEŽÍŠ ŽASNE NAD TAK VELIKOU VÍROU
   Když to Ježíš uslyšel, řekl v úžase: „Ženo, jak veliká je tvá víra!“ Nedala ses odradit
   ani mým mlčením,ani mým odmítnutím, ani tím přirovnáním k psům, ale stále jsi
   věřila, že ti mohu pomoci. Pokorně jsi přijala všechno, co jsem ti říkal, ale
   nepřestávala jsi prosit. Spolehla ses na to, že u Pána Boha je dost milosrdenství pro
   všechny lidi a že stačí maličký kousíček jeho dobroty, aby bylo pomoženo i tobě a
   tvédceři. Na nic sis nedělala nároky, jen jsi pokorně prosila o pomoc. – Napadne nás,
   že ta kananejská ženaznala Pána Boha lépe než mnohý Izraelec. A jak bychom ji
   takovou víru mohli i my závidět!
   Pak Ježíš řekl: „Ať se stane, oč žádáš!“ A skutečně: Zrovna v tu hodinu, kdy žena
   mluvila s Ježíšem, byla její dcera uzdravena. A s tím zdravím přišla do jejich domu i
   spása. Pro ženu i pro její dceru v uzdra-vení nastal čas spasení.
7. MODLITBA
   Pane Ježíši Kriste, děkujeme ti, že si o tobě můžeme vyprávět a že tě smíme
   poznávat i díky odvážnýmlidem víry, kteří se za nás přimlouvají. Prosíme za všechny
   nemocné a trpící, buď s nimi tvoje dobrotaa provázej je svým milosrdenstvím. Amen