Evangelista Jan

Kdo se dnes přidává k zástupu: Evangelista Jan

Téma: Ježíš je s námi, ale jinak

MOTIVAČNÍ UVEDENÍ

a) Pro všechny věkové skupiny

Znáte někoho, kdo se jmenuje Jan? A z bible? (Jan Křtitel;
Jan Zebedeus.) Co dělali, čím byli? A když řeknu: ,evangelista
Jan‘, napadá vás, co dělal?

b) Pro všechny věkové skupiny

Stalo se vám někdy, že jste neměli co říct? (např. při zkoušení ve škole, nad smutnou událostí, při překvapení.) Co vám
pomohlo najít slova?
Stalo se vám, že jste naslouchali vyprávění kamarádů a celý
jejich příběh se vám zdál neuvěřitelný? Kdy, za jakých okolností
byste kamarádovi uvěřili? Jestliže jste mu nakonec uvěřili, co
vás k tomu přivedlo?

c) Pro předškolní děti

Nafoukněte s dětmi balónek, vyrobte si větrník anebo přineste odkvetlou pampelišku. Balónek zavázaný či nezavázaný
vypusťte. Větrník se točí, jen je-li vítr nebo když s ním otáčíme;
stejně tak reaguje pampeliška. Čím jsme naplnili balónek, co
roztáčí větrník, proč létá chmýří pampelišky? Můžeme to, co je
uvádí v pohyb, vidět? Kolem nás jsou ,věci‘, které nevidíme, ale
přesto můžeme pozorovat či pocítit, co dokážou.

1. POZNÁMKY K TEXTU A JEHO KATECHETICKÉMU
   VYUŽITÍ

• evangelista Jan – autor . evangelia; není v pravém slova
  smyslu biblickou postavou. V bibli o něm nenajdeme žádný
  příběh, nedozvíme se nic o jeho životě. A přece to nejdůležitější nám sám o sobě dává poznat: jaký byl jeho vztah ke
  Kristu, jaká byla jeho víra. Právě to zformuloval do svého
  evangelijního spisu, vložil to do postavy učedníka Jana. A to
  přece není málo. -V Kristově příběhu vidí Jan sám sebe jako
  očitého a spolehlivého svědka; jako učedníka, který nechybí
  u nejdůležitějších událostí. Představuje se čtenářům jako ten,
  kdo nezkresluje události, kdo je jejich pravdivým vykladačem,
  kdo správně vysvětluje jejich smysl. Zároveň je tím, kdo ihned
  a správně pochopil nejhlubší smysl prázdného hrobu (2 , -9). Je
  tím učedníkem, kterého Ježíš miloval (21,2 ).
• konec 1.stol., kdy evangelium vznikalo, bylo pro křesťany nesnadným obdobím. Po potlačení židovského povstání,
  zničení Jeruzaléma a rozptýlení Židů v r. 7 došlo později za císařů Domitiana a Traiana ke krvavým perzekucím, které byly
  namířeny speciálně proti křesťanům. Kromě toho již dříve došlo
  k definitivnímu rozchodu mezi Židy a křesťany, jedni vůči druhým se striktně vymezovali, posléze byli křesťané ze synagogy
  vykázáni. Mezi vyloučenými byl i evangelista Jan. Jak mohlo
  k takovému rozchodu mezi bratřími dojít? Na čí straně je v tomto bolestném zápase pravda? Má takto podstupované trápení
  smysl? To jsou zřejmě některé otázky z mnohých, které si autor
  čtvrtého evangelia kladl.
• evangelista Jan bývá symbolizován a v umění znázorňován
  jako orel (Zj ,7). Proč? Protože vytahuje z hlubin k výšinám.
  Křesťané tvořili menšinu, nechápanou a netolerovanou. Sbory
  žily v ustavičné nejistotě, uprostřed nepřátelství, zbaveny veškerých oficiálních práv a ochrany. Zažívaly tak dotek stínu kříže.
  Jan jim chce pomoci k plnějšímu a životodárnějšímu zakotvení
  v Ježíši Kristu. S vírou v toho pravého, v Ježíše Krista, se nemusí člověk prodírat bahnem a všudypřítomnou temnotou, ale
  spolu s ním může vyváznout, ba takřka vyletět k osvobodivé
  a zachraňující Boží přítomnosti, která už tady na tomto světě
  a teď je přítomná.
• příběh z 20. kapitoly od 9. verše začíná za zavřenými
  dveřmi. Učedníci se ze ,strachu před Židy‘ zamkli na petlici. Jsou
  plni strachu, protože zůstali sami, protože je opustil Ježíš.
  Nechal je na holičkách. Se vším je konec, jednou provždy. Pro
  Jana ale prázdný hrob není koncem; právě tak ani pronásledování a vyloučení křesťanů ze synagog není definitivní, život
  beroucí skutečnost; není to konec. I do těchto okolností k nám
  přichází Ježíš s pozdravem: ,Pokoj vám!, a zůstává s námi. Je
  to skutečně Ježíš, kdo zachraňuje z ne-života. Neopustil, nemlčí, není mrtev. Přitom je jasné, že Ježíš už s nimi nemůže být,
  tak jak býval. Od teď je s nimi jinak, v Duchu svatém.

1. FORMULACE TÉMATU
   Janovo evangelium je psáno těm, kteří už něco o víře vědí,
   kteří nejsou z hlediska křesťanské víry nepopsaným papírem.
   Jan píše a nechce jen opakovat, co již bylo řečeno. Jde na to
   jinak. Nově a nově zpracovává to mnohokrát zpracované, nově
   a nově formuluje to mnohokrát zformulované. Jeho kniha je
   v neustálém pohybu, je otevřená, zaujatá hledáním smyslu.
   A v tom je nám jeho přístup současným tématem: ptejme se
   neustále na to, jak je nám jinak Ježíš blízko?
2. ÚSKALÍ TEXTU A LINIE PŘÍBĚHU
   Úloha svatodušní neděle se věnuje postavě evangelisty Jana
   s cílem více ji poznat a zařadit si ji tak do zástupu biblických
   svědků. Příběh o Tomášovi, o který se tato úloha opírá, děti
   zřejmě znají, zatímco o postavě evangelisty Jana jim nebude
   známo takřka nic. Nedejte se tím však odradit a nepřebíhejte
   raději k známému a osvědčenému Tomášovi. Snažte se stále
   myslet na Tomáše jako na příběh, kterým nám Jan sděluje,
   že Ježíš byl, je a zůstává naším pravým Pánem.
3. OSNOVA VYPRÁVĚNÍ
   Osnovu k níže uvedenému vyprávění naleznete v kolonce:
   pro školní věk. Ta sleduje linii vyprávění. Osnova pro předškolní
   děti sleduje téma svatodušních svátků a soustředí se na biblický
   text, ze kterého se v této úloze vychází, konkrétněji na jeho
   část v J 2 ,19-23.
   Osnova pro střední školní věk přibližuje Jana jako autora
   evangelia, které přináší věřícím lidem povzbuzení.

a) Pro předškolní děti

I. Úvod – viz Motivační uvedení C
II. Učedníci se setkávají, vyprávějí si
III. a se smutkem vzpomínají na Ježíše,
IV. který byl ukřižován, pohřben a vzat z hrobu.
V. Ježíš ale mezi ně přichází, aby je potěšil
VI. v Duchu svatém nás nenechává bez pomoci – píseň Prosba

b) Pro střední školní věk

I. Úvod – viz Motivační uvedení A
II. Spolu s ostatními prožívá Jan zlé časy (nepřátelství,
pronásledování, ohrožení života). Vidí kolem sebe smutek;
opravdu se nedá nic dělat?
III. Běží mu v hlavě Ježíšův příběh. Připomíná si jednotlivé
události (uzdravování, sycení zástupů, odpuštění hříchů.)
Vždycky to mělo jedno společné: lidé byli v koncích, vypadalo to, že se nedá nic dělat, a Ježíš přinesl pomoc, dal
novou možnost, otevřel nový život.
IV. Pak byl ukřižován a když přišli učedníci k hrobu, byl
prázdný. Vypadalo to, že je všemu konec.
V. Ale Ježíš zbořil jejich smutek a beznaděj. Přišel za nimi,
když ustrašeni seděli v Jeruzalémě za zamčenými dveřmi.
Stál uprostřed nich a přinesl jim pokoj. Připomenul jim jejich poslání, poslal je k práci a dal k tomu svého Ducha.
Vdechl do nich nový život.
VI. A tu si Jan uvědomí: dnes je to stejné jako tehdy.
I dnes jsme smutní, bojíme se, jsme jako za zamčenými
dveřmi, žijeme ve strachu, pomalu se ani neodvažujeme
vyjít ven. Ale Ježíš přece žije, je stále s námi; posiluje nás,
dává novou možnost, otevírá život. Je s námi ale jinak,
v Duchu svatém.
VII. Jan si sedne a začne psát, aby lidé nezůstávali doma
zavření, aby nezůstávali smutní. Znovu to všecko napíše: ale
ne jen popis, jak to všecko s Ježíšem tehdy bylo. (To už
napsali jiní.) Vezme několik příběhů a na nich ukáže, jaký to
má smysl teď pro nás, jak Ježíš je s námi v každou chvíli,
jak i v nejtěžší době otvírá nové možnosti, jak tvoří novou
budoucnost. – A tak začal psát: „Na počátku bylo slovo..“A
když se blížil ke konci, napsal větu pro sebe i pro všechny
ostatní, kteří se už neměli možnost s Ježíšem setkat: „Blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili.“

c) Pro starší školní věk

I. Jan si sedá za stůl, aby se v tom uspěchaném světě
zastavil,
II. ptal a promýšlel, jak je to s Ježíšovým odchodem,
který se zdá být koncem
III. Učedníci se uzavírají ve svých starostech a před světem
IV. Doprostředka nich přichází Ježíš a praví: ,Pokoj vám,
V. Kdo tohle neprožije (Tomáš), je pro něho zatěžko uvěřit
VI. Ježíš je s námi, ale jinak, v Duchu svatém
VII. nás posiluje a obnovuje ve víře.

1. A) K PRÁCI S PRACOVNÍM LISTEM
   Pracovní list lze použít kdykoliv; některé části však sami vybízejí k vypracování před, během či až po vyprávění.
   Co už o Janovi vím?

• lze využít v úvodu (viz bod Motivační uvedení); v motivační části mohou děti samy heslovitě vpisovat anebo v symbolech zobrazovat vše, co o ,autorech evangelií‘ vědí.
  Co nám zpívá na naší cestu víry?
• během vyprávění či po něm můžete s dětmi vymyslet sloku
  o Janovi do písně: A zástup stále přichází a zas jde dál. a napsat ho na pracovní list. (viz bod 7 Liturgický rámec, Písně)
  Kde se Janova písnička ozývá v bibli?
• u proroka Agea (viz kapitola 26, Katechetická příloha č. 3),
  který stejně jako Jan chtěl lid povzbudit; dodat jim naději
• můžete si s dětmi připomenout příběh Mojžíše před hořícím keřem (Ex 3, 1nn), když nečekaně z jeho středu k Mojžíšovi
  promluvil Bůh
• ,Když Duch Boží zavěje, vstane z mrtvých naděje‘- s písní
  Divné to věci dnes si s dětmi můžete oživit Ezechielův příběh
  (Ez 33, 1-6; 37, 1-1 ). Tímhle „vanutím“ se inspiroval Jan, když
  vyprávěl, jak Vzkříšený „duje“ na své ustrašené učedníky.
  Moje okénko
• prázdný rámeček slouží k vymalovávání nejmenším
• nebo se pokuste s dětmi najít a nalepit vhodný obrázek
  k tématu: Ježíš je s námi, ale jinak (např. z předvolební kampaně jeden řeční k davům; čtenář knihy; zkoumejte jejich tváře:
  těší ho, co čte, jsou nadšeni z toho, co slyší?; fotka odhodlaného člověka před těžkým úkolem)
  Co mě v příběhu oslovilo? Za co bych chtěl prosit?
  Děti napíší, v čem je Janova postava oslovila. Společně si
  to pak můžete přečíst, mluvit o tom a společně či každý zvlášť
  vytvořit krátkou prosbu. Na závěr jednotlivé prosby můžete zahrnout do společné modlitby. (Viz 9 Modlitba)

1. B) K PRÁCI S POSTAVIČKAMI
   Předkreslené postavičky jsou prototypy postav: radující se,
   spící, kráčející, strnulá, vládnoucí, v modlitbách. Vyberte – nejlépe po vyprávění i práci s pracovním listem – s dětmi jednu, která podle nich nejlépe charakterizuje Jana; co Jan lidem
   přinesl. Obkreslete, vybarvěte a dokreslete výraz ve tváři, či
   všelijak jinak ozdobte, vystřihněte a zavěste do řady svědků
   za poslední postavu, v tomto případě za postavu Lazara.
   6.C) TIP NA AKCI

• můžete vyrobit zcela jednoduchou formou (papír, 2 špejle,
  lepidlo) svitek
• můžete udělat na okrajích papíru dírky (čtvrtky, provázky,
  děrovačka) a ty pak svázat do knihy
• můžete vyrobit větrníky (čtvrtka, špejle nebo dřívko,
  špendlík)
• nafoukněte si s dětmi balónek a zavázaný či nezavázaný
  pusťte po místnosti (viz Motivační uvedení 1C)

1. D) PODNĚTY K ROZHOVORU

• Co vám říkají svatodušní svátky? Víte, proč se slaví?
• Jak si představujete člověka obdařeného Duchem svatým?
  Co dovede? (mlčet, zná na všechno dopověď, poradí si s každým problémem, hezky se modlí, je nejchytřejší a nejrozumnější, umí druhým naslouchat, citlivě se chová k druhým, čte si
  pravidelně z bible.)
• Zkuste navrhnout, kterou z výše jmenovaných činností by
  mohli dělat učedníci, kdyby žili v naší době?
• Najděte si ve zpěvnících písničky o Duchu svatém a vypište, co všechno Duch svatý způsobuje. K čemu nás vede.

1. LITURGICKÝ RÁMEC
   Vstupní verš: Iz 6 ,1n.5a
   Povstaň, rozjasni se, protože ti vzešlo světlo, vzešla nad tebou Hospodinova sláva. Hle, temnota přikrývá zemi, soumrak
   národy, ale nad tebou vzejde Hospodin a ukáže se nad tebou
   jeho sláva. Až to spatříš, rozzáříš se, tvé ustrašené srdce se
   radostně rozbuší.
   
2. VYPRÁVĚNÍ
   Vyprávění je cíleno spíš pro starší děti, kteří znají příběh z 20. kapitoly od 19. do 31.verše a kteří se
   dokáží vžít do kůže jeho autora.
   I. JAK NA SVĚTĚ SMUTNO BYLO
   Jan částečně s úlevou dosedl na stoličku a opřel si hlavu do dlaní. Hlavou se mu toho promítalo tolik,
   že nevěděl, kde mu stojí. Viděl před sebou smutné, zoufalé, uštvané, známé i neznámé tváře. Potkával
   lidi, kteří mluvili o nejistotě a kteří z ní hledali cestu ven. Přišlo to tak znenadání, všechny to zaskočilo.
   Každému se v tomto čase těžce nabíral dech. Jak z toho pryč, kde brát sílu, kudy vede cesta?
   II. CO SE DĚJE, KDYŽ JE NA ZEMI SMUTNO
   Po chvíli Jan ztrápeně vzhlédl a uviděl před sebou na stole ležet prázdný svitek. Z poblíž stojící svíčky
   dopadalo na jeho prázdnotu světlo, ze kterého vystupoval klid. Zato všude ve městě to vřelo. Na ulici se
   nikdo sám neodvažoval vycházet. Každý měl obavu z římských vojáků, kteří zatýkali křesťany na potkání
   a bez důvodů. Ani židé na nich nenechali nit suchou; vyšoupli je ze synagog na ulici, aniž by se na co
   ptali. A tam bezpečno nebývalo. Proto se všichni schovávali a uzavírali doma za zamčenými dveřmi..
   Jan se spěšně podíval ke dveřím. Nějaký šramot, zdálo se mu. Že by ho někdo
   sledoval? Celou cestu odPetra si přidržoval omotaný šátek kolem hlavy a koutkem
   oka bystřil, zda ho někdo nesleduje. Byl by dal ruku do ohně za to, že za ním nikdo
   nejde. Ne, uf, snad jen nějaká kočka otřela svůj hřbet o práh.A dveře?, ujistil se
   pohledem. Ne, ty jsou pečlivě zavřené, na petlici.
   III. JE VŠEMU KONEC?
   Dnes se vrátil o něco později než býval zvyklý. Slunce už dávno zapadlo, když
   vycházel z Petrova domu, kde se vždycky prvního dne po sobotě scházívali. Sedávali
   tam pospolu v kruhu a většinou nikdoz přítomných slovem nehýřil. Scházeli se,
   protože byli zvyklí být spolu, měli toho neskonale hodně spo-lečného. Žádný jiný
   plán neměli. Spojovalo je, že kdysi jako učedníci chodili s Ježíšem, naslouchali jeho
   příběhům, doprovázeli ho na cestě, sledovali, když pomáhal nemocným.To byla páni
   síla. Ale teď? Slovajim docházela. Zůstali sami, opustil je. Od nynějška je konec. Je
   po všem. A napořád. Teď se už určitě odJežíše ničeho nedočkáme. Jan jako vždy
   mohl dnes z očí učedníků tyto otázky číst. Tíha otázek a palči-vost situace na
   všechny bezesporu dopadala. Ale je opravdu všemu konec?
   IV. DO SMUTKU ZAZNÍVÁ: POKOJ VÁM
   Jan se rozhlédl po ztmavlé místnosti: to světlo ze svíčky do tmy svítí, některé
   kouty místnosti jsou ze-šeřelé, některé tmavé, ale všude tma svit nepohltí. Opatrně
   se přisunul ke stolu a pomalu sáhnul po peru.Na po-čát-ku by-lo slo-vo, psal Jan svá
   slova na čistý prázdný svitek a myslel při tom na smutné a zarytě mlčící tváře
   učedníků. To slo-vo bylo Bůh. Ty, Petře, Matěji, Tomáši, Jakube!, vás všech se
   dotýkalo světlo tohoto slova. Byli jste s ním, doprovázeli ho, viděli jeho činy,
   naslouchali jeho příběhům, zakoušeli jste jeho pravdu a milost na vlastní kůži. A
   vězte, že světlo tohoto slova tma nikdy nepohltí. I když se vám zdá, že nastal konec
   proto, že už Ježíš není s vámi. I když ho přibili na kříž, i když trpěl, neodešel, není
   mu konec, nýbrž je s vámi. Jeho světlo stojí uprostřed vás a říká vám: Pokoj vám.
   V. POKOJ VÁM JAKO DŮKAZ KRISTOVY PŘÍTOMNOSTI
   Jako když dnes sedíce všichni sklíčeně v Petrově domě jste mohli uslyšet: Pokoj
   vám. I když jste mělidveře na petlici, i když bylo zavřeno – najednou stál uprostřed
   vás vzkříšený Ježíš. Najednou byl s vámi.Najednou jste věděli, že váš Pán je s vámi.
   Že vás neopustil, nenechal na holičkách. A vaše srdce se naplnilo světlem, které
   vyhání veškerou tmu, strach, bázeň, nejistotu. Ale jak tohle všechno říct Tomá-šovi,
   který nebyl v tu chvíli v kruhu s vámi. Jak tohle říct ostatním? Všichni dají na osobní
   setkání se vzkříšeným Ježíšem. Je jim zatěžko uvěřit něčí výpovědi. Dotek! – to by
   byl důkaz, který maže veškeré pochybnosti. Pokoj vám, ale praví Ježíš a všichni
   rázem vědí, že Pán je opět s nimi. K víře není zapotřebíse přesvědčovat, sáhnout si,
   prožívat nějaké extra silné zážitky…
   VI. POKOJ VÁM NESTE S SEBOU DO SVĚTA
   Janovi se zachvěla ruka, už píše dlouho, bolí ho nad svitkem ohnutá záda a cítí na
   sobě únavu. Pomaluzvedl hlavu. Za chvíli bude svítat, někde v dáli zaslechl známý
   zpěvavý hlásek. Opravdová víra zaslechnei slabý hlásek pozvání, uslyší na Boží
   zavolání a s důvěrou se vydá za ním. Vaše srdce, naplněná úzkostí,strachem a
   smutkem, budou plná pokoje, naděje a radosti. S důvěrou se vydávejte do světa, k
   lidem, na cestu životem. Vzkříšený Ježíš už s námi není, jako byl tehdy, ale je s
   námi jinak. V Duchu svatém, který probouzí slova tam, kde ze zoufalství došla; který
   dává naději tam, kde už vyhasla, a který přinášípokoj pro spoutané a zotročené.
   Bla-ho-sla-ve-ní, kte-ří ne-vi-dě-li, a u-vě-ři-li. Se silou vůle dopsal Jan větu a
   potom se skulil do kou-tu na zem, kde měl svou rohož na spaní. Hlavou mu ještě
   Svatodušní ned
   problesklo, že by to chtělo promyslet způsob,jak udělat, aby si jeho svitek přečetlo
   co nejvíc lidí, aniž by jim to přineslo nějaké potíže.
3. MODLITBA
   Pane náš a Bože, prosíme tě, skláněj se k nám a promlouvej k nám; ať nás tvé
   slovo vysvobozuje zestarostí, únavy, když jsme smutní či zklamaní z toho, že se nám
   nedaří. Ať nás tvé slovo pozvedá a vede,ať přetváří naše úmysly i činy. Děkujeme ti
   za Ducha svatého, který nás nenechává bez pomoci. Amen