Žena hříšnice

Kdo se dnes přidává k zástupu: Žena hříšnice

Téma: Komu se málo odpouští, málo miluje

MOTIVAČNÍ UVEDENÍ

a) Pro všechny věkové skupiny; příběhu spíše znalé

Někdy se té ženě hříšnici říká Máří Magdaléna. Co o ní víte?
Jaký měla vztah k Ježíšovi? Jak si ji představujete?

b) Pro střední a starší školní věk; pro znalé

Zkuste dětem převyprávět podobenství o dlužnících (verše
1 a 2), například takto:
Jeden člověk se živil tím, že půjčoval peníze. Dva lidé mu už
dlouho dlužili a nějak se jim nedařilo svůj dluh splatit. Jedenmu
dlužil 100 000 a druhý 10 000. Nakonec oběma ten dluh
odpustil.
Co myslíte, jak to oba dlužníci přijali? Kdo z toho měl větší
radost? Mohl ho mít jeden z nich raději? Co byste udělali vy,
kdyby vám někdo odpustil takový dluh? Co byste cítili k tomu
člověku?
Pokuste se diskusi udržet nad otázkami a nezabývat se detaily dluhu a splátek. Potom můžete diskusi zakončit: Ježíš takové podobné podobenství vyprávěl na hostině u farizea Šimona a můžete začít vyprávět celý příběh.

c) Pro všechny věkové skupiny; příběhu spíše neznalé

Kdo je to „hříšník“? Je to nějaké zaměstnání? Vlastnost?
Nálepka? Je každý z nás hříšník? Co může pomoci hříšníkovi,
aby už nehřešil nebo hřešil méně?
Můžete si připravit obrázky různých typů lidí (obchodní manažeři, politici, feťáci, prostitutky, bezdomovci, řidiči autobusů, gambleři, kněží a faráři, dělníci, mladí lidé, staří lidé, rodiče, děti, lékaři aj.) a zeptat se dětí, koho dnes lidé považují
za „hříšníky“? Kdo do dobré společnosti moc nezapadá? Koho
byste na večeři do svého domu určitě nepozvali?

5. POZNÁMKY K TEXTU A JEHO KATECHETICKÉMU
   VYUŽITÍ
   Tento příběh navazuje na předchozí vyprávění, které se spolu s Janem Křtitelem (L 7,19) ptá: „Jsi ten, který má přijít, nebo
   máme čekat jiného?“ Ježíšova odpověď o Synu člověka, který jí
   a pije, jehož přáteli jsou celníci a hříšníci (v. 3 ), je pro Lukáše
   podnětem, aby vylíčil scénu u stolu v domě farizeově. V příběhu
   se objevují dvě hlavní postavy: Šimon-farizeus-dlužník a ženahříšnice-dlužnice.

• Pozvání ke stolu. Jeden z farizeů, kterého Ježíš oslovuje „Šimone“, pozval Ježíše k jídlu. Ježíš přijímá jeho pozvání
  a „ulehl ke stolu“ (viz český ekumenický překlad pod čarou).
  Jedli po helénistickém způsobu v poloze na boku, nohy směřovaly od stolu. Žena tak mohla přistoupit „zezadu k jeho nohám“.
• Žena-hříšnice. Takto se o ní mluví. Nevíme, v čem spočívala její hříšnost, ale byla dostatečně známá i Ježíšovu hostiteli.
  Její víra ji dovedla až do farizeova domu. Víra v Ježíše ji vede
  k poznání hříchu a zachraňuje. Přichází mu z vděčnosti pomazat nohy drahocenným olejem. Nard je olej s pronikavou vůní.
  Odehrává se zde dlouhá orientální scéna: přichází s alabastrovou nádobkou vonného oleje, přistupuje zezadu k Ježíšovým
  nohám, začne mu je smáčet slzami a otírat svými vlasy, líbá
  je a maže vzácným olejem. Jak krátce se v příběhu hovořío
  jídle (ani nevíme, jak to s jídlem vlastně dopadlo), tak dlouzese
  popisuje péče ženy hříšnice. Tato žena hříšnice v Lukášově
  příběhu přichází s olejem, aby vyjádřila lítost nad svými činy;
  nepomazává Ježíše k pohřbu jako v pašijním příběhu pomazání
  v Betánii. Pohoršující na celé události je, že ona, patrně prostitutka, přistupuje k Ježíšovi a že on jí dovolí, aby se ho dotýkala. Ježíš se jí zastává, odpouští hříchy, zachraňuje a propouští
  v pokoji.
• Šimon-farizeus. Pozval Ježíše k jídlu, ale nijak zvlášť se
  mu zřejmě nevěnoval. Patří ke vzdělaným a zbožným lidem. Až
  po příchodu ženy se ukazuje, že Šimon nevěří příliš, že Ježíš
  přišel od Boha (v. 39), anebo jestli věřil, tak byl vzniklou situací
  hluboce zklamán. Od takového se totiž očekává, že je schopen
  číst v lidském srdci. Ironicky vyznívá, že Ježíš zná nejen srdce té
  ženy, ale dává najevo, že dovede číst také Šimonovy myšlenky.
  Ježíš vypráví Šimonovi podobenství, vyučuje ho, dává mu
  lekci. Poté se ho ptá: „Vidíš tuto ženu?“ – ukazuje ji jako příklad
  toho, že komu je odpuštěno, miluje. Ježíš uvádí tři nedostat- ky
  Šimonovy pohostinnosti: vodu na umytí (v. ), polibek na
  uvítanou (v. 5) a olej k pomazání (v. 6). Šimonovo odepření
  pohostinství naznačuje, že mu odpuštění chybí, zatímco žena
  svými projevy lásky svědčí o tom, že jí bylo odpuštěno. – V celém příběhu se Šimon-farizeus stává kontrastem k hlavní roli,
  k ženě-hříšnici.
• Příběh v příběhu. Podobenství o dvou dlužnících (verše
  1 a 1). Tímto podobenstvím se otevírá prostor pro dvě osoby, které přijímají odpuštění. Podobenství je řečeno Šimonovi.
  Mluví otevřeně a je zcela srozumitelné. Jeho typickou funkcí je
  objasnění reálné životní situace. Má ukázat Šimonovi, že i on
  je dlužník.
  Oba peněžní obnosy byly značné – denarius se rovnal denní
  mzdě (Mt 1 ,2 ; 2 ,2).
  Oběma odpustil – zde je ve v. 3 výraz „charizomai“, který
  s sebou nese odstín „milosrdně“ či „jako dar“. Odpustit dluh pouze proto, že ho dlužník není schopen splatit, je jistě od věřitele
  neobvyklé chování! Odpustil jim jako dar, zadarmo, jen tak.
  Otázka pro Šimona zní: „Kdo z nich ho tedy bude mít více
  rád?“

5. FORMULACE TÉMATU
   Žena hříšnice i Šimon farizeus jsou na tom ve finále stejně.
   Oba žijí na dluh a není v jejich silách splácet. Rozdíl je v tom,
   že žena hříšnice si je svého dluhu vůči Bohu i vůči svým bližním
   plně vědoma, zatímco Šimon farizeus si ničeho vědom není, cítí
   se v pořádku a spravedlivý.
   Ježíš nabízí odpuštění všem, protože ví, že komu se málo
   odpouští, málo miluje. Správná odpověď na odpuštění je totiž
   láska.
6. ÚSKALÍ TEXTU A LINIE PŘÍBĚHU
   V tomto barvitém příběhu si musíme dávat pozor, abychom
   ho nezploštili a nezjednodušili.
7. Neměli bychom si příběh zjednodušovat v tom, že představíme hříšnici jako prostitutku anebo ji ztotožníme s Marií
   Magdalénou. Není to tam nikde uvedeno. V onom městě patřila zřejmě ke známým osobám, k vyhlášeným hříšnicím, o tom
   svědčí skutečnost, že i farizeus hned věděl, o koho jde. Známou se mohla stát čímkoliv – třeba tím, že svých známých, své
   krásy, svého postavení, svého původu dokázala fikaně využívat
   ve svůj prospěch. Mohla to být známá intrikářka, lhářka stejně
   jako prostitutka. Odvaha vejít do farizeova domu, vzácný olej,
   pláč, umývání slzami nemohlo být nic jiného než projev pokání
   a vděčnosti někomu, kdo jí odpustil nebo kdo je schopen odpustit.
8. Ani farizea bychom si neměli zaškatulkovat jako věčného
   Ježíšova odpůrce. Šimon pozval Ježíše ke stolu, na to nesmíme
   zapomínat. Znamená to, že šlo i o společenství slova. Podobenství o dvou dlužnících naznačuje, že i farizeus (tj. oddělený, čistý, zbožný) je hříšný (v. – 6). A že i jemu má být odpuštěno,
   i pro něj Ježíš přišel.
9. Neměli bychom zjednodušovat ani odpuštění. Odpuštěním nevzniká automaticky nové a lepší lidství. Žena, které bylo
   odpuštěno, se nestane jako prásknutím proutku vzornou, dokonalou a zbožnou, ani se nestává vzorem pro druhé. Odpuštění
   souvisí s láskou. Odpuštěním získává její srdce pokoj („Jdi v pokoji“), může jít v pokoji. Získává tedy zaslíbení pokoje; i my
   smíme přijímat pokoj a odpovídat na něj, nejsme však natrvalo
   jeho majiteli.
   Vyprávějme ten příběh jako příběh. Nepodávejme zde nějaké poučení či dogma o odpuštění. Odpuštění se zde děje v určitém kontextu, v situaci pohoršení. Tento příběh otevírá prostor
   důvěře, že i mnoho hříchů – dluhů vůči Pánu Bohu a bližním

• může být odpuštěno, navzdory tomu, že si to (zbožní) lidé
  nedokážou představit.

OSNOVA VYPRÁVĚNÍ
Cílem všech motivačních uvedení je rozproudit diskusi, navodit pocit, vtáhnout nás do příběhu Ježíše a ženy hříšnice, do
příběhu odpuštění.

Osnova vyprávění pro mladší školní věk:

I. Motivace
II. Hříšná žena umývá a pomazává Ježíšovy nohy
III. Hostitel Šimon farizeus se diví
IV. Ježíš vypráví podobenství o dlužnících
V. Ježíš vytýká Šimonovi nepohostinnost a tvrdost jeho
srdce
VI. Komu se hodně odpouští, hodně miluje. Lid se diví,
víra zachraňuje.
Pro mladší děti se dá vyprávění začít takto: Předem si připravte (nebo namalujte na kartičky) věci, které můžeme použít,
když jdeme někoho prosit o odpuštění (dáreček, kytička, kamínek, svíčka, obrázek, čokoláda). Dětem je na začátku vyprávění
ukažte, společně si je prohlédněte a nechte vybrat s otázkou:
Co byste si vzali s sebou, když byste šli někoho prosit o odpuštění? Řekli byste mu také něco? Vyjádřili byste to ještě nějak
jinak než dárkem a slovem (objetím, stiskem ruky, polibkem)?
Pak začnete vyprávět příběh o ženě, která umývá a pomazává Ježíšovy nohy.

Osnova vyprávění pro starší školní věk:

I. Motivace
II. Šimon farizeus zve Ježíše k sobě na hostinu
III. Pozvaný a nepozvaná; hříšná žena umývá a ošetřuje
Ježíšovy nohy
IV. Šimon odsuzuje její nevychovanost
V. Podobenství pro Šimona
VI. Komu se málo odpouští, málo miluje; Ježíš odpouští
ženě hříchy
VII. Lid se diví, víra zachraňuje, žena může jít v pokoji

5. A) K PRÁCI S PRACOVNÍM LISTEM
   Pracovní list lze použít kdykoliv. Děti tam mohou například
   namalovat, jak sedí u stolu s někým, s kým si jen těžko představují, že by u stolu seděli.
   Co už o ženě hříšnici vím?
   Lze využít v úvodu, během motivačního rozhovoru mohou
   děti říkat, co je napadá, na co si z příběhu vzpomněly, co ta
   žena udělala tak zvláštního. To, co děti říkají, můžeme psát na
   tabuli nebo na flipchart, nebo si to děti vpisují do pracovních listů. (žena hříšnice se asi nechovala úplně podle Božích přikázání,
   možná prodávala svoje tělo, byla prostitutka, Ježíše křiklavě
   přivítala, Ježíš ji neodsoudil.)
   Co nám zpívá na naší cestě víry?
   Po vyprávění můžete s dětmi vymyslet sloku o ženě hříšnici
   do písně: A zástup stále přichází a zas jde dál .. a napsat ji na
   pracovní list. Je také možné rozdělit děti do skupinek a zadat
   jim to jako úkol, tak vzniknou třeba dvě nebo tři sloky o ženě
   hříšnici.
   Kde se písnička ženy hříšnice ozývá v bibli?
   Všude tam, kde Ježíš odpouští lidem, kterým ostatní odpuš8. VYPRÁVĚNÍ
   tění upírají nebo jimi pohrdají. Příběh o Ježíši a hříšnici z Janova
   evangelia (J ,1-11), o celníku Zacheovi (L 19,1-1 ), o uzdravení ochrnutého (L 5,17-26) aj. Určitá podobnost zaznívá i s podobenstvím o posledním soudu (byl jsem nemocen a nenavštívili jste mě přišel jsem do tvého domu a nepolíbil jsi mne). Tento
   příběh je do jisté míry blízký příběhu o Ježíšově pomazání v
   Betánii (M 1 ,3-9).
   Moje okénko
   Prázdný rámeček slouží k vymalování po vyprávění.
   Co mě v příběhu oslovilo? Za co bych chtěl prosit?
   Můžeme s dětmi přemýšlet, zda mají ve svém okolí někoho,
   s kým by si ke stolu nesedli, a proč. Můžeme na ty lidi myslet,
   hledat řešení, jak změnit naše vztahy a možná předsudky vůči
   nim.
6. B) K PRÁCI S POSTAVIČKAMI
   Předkreslené postavičky jsou prototypy postav: radující se,
   spící, kráčející, strnulá, vládnoucí, v modlitbách. Vyberte – nejlépe po vyprávění i po práci s pracovním listem – s dětmi jednu
   postavičku, která podle nich charakterizuje ženu hříšnici. Obkreslete, vybarvěte a dokreslete výraz ve tváři, či všelijak jinak
   ozdobte, vystřihněte a zavěste do řady svědků za poslední postavu, v tomto případě za celníkem Levim.
7. C) TIP NA AKCI
   Po vyprávění dejte dětem prostor, ať si příběh zahrají jako
   divadlo. Nejdříve jim dejte za úkol, ať vyjmenují hlavní postavy,
   které v příběhu vystupují (Ježíš, žena hříšnice, Šimon farizeus,
   dva dlužníci, dav, popř. mohou děti ještě vymyslet další postavy). Poté jednotlivým postavám můžete klást různé otázky: Co
   si mohli myslet přítomní v okamžiku, když Ježíš ženě odpustil
   její hříchy? Jak se cítila žena hříšnice před přihlížejícími, všímala
   si těch lidí?
8. D) PODNĚTY K ROZHOVORU

• Vzpomenete si na nějaký příběh (z bible, knížky, filmu), kde
  si lidé nemohli navzájem odpustit? Jak k tomu došlo? Proč
  to nešlo? Existuje nějaká cesta, jak z toho ven?
• Víte o místě v bibli, kde se mluví o tom, kolikrát máme odpouštět? (viz Mt 1 ,21-22; L 17, )
• Co je to předsudek? Máte vůči někomu nějaký předsudek?
• Kde a v jaké příležitosti dnes můžeme slyšet slova „Jdi v pokoji“?

5. LITURGICKÝ RÁMEC
   Vstupní verš: Žalm 13 ,3-
   Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, kdo obstojí,
   Panovníku? Ale u tebe je odpuštění; tak vzbuzuješ bázeň.
   
   I. POZVÁNÍ NA VEČEŘI A NEZVANÝ HOST
   Celý ten příběh, který si dnes budeme vyprávět, se odehrál v domě. V domě jednoho zbožného a váženého člověka. Ten člověk se jmenoval Šimon a byl to jeden z farizeů. Pořádal pro své přátelé a známé
   hostinu a rozhodl se, že do svého domu pozve také Ježíše.
   O Ježíšovi se tehdy mezi farizeji říkalo, že má rád večírky a hostiny a taky všelijaké podivné existence.
   Šimona zajímalo, co je na tom pravdy. Šimon byl zvědavý a napjatý, ale také dost opatrný. Možná proto
   úplně zapomněl na své hostitelské povinnosti. Dnes by Šimon jako správný hostitel měl Ježíše přivítat,
   podat mu ruku, pomoci mu vysoukat se z kabátu, nabídnout mu bačkory, uvést ho do salónu. Tehdy se
   od hostitele očekávalo, že hosta políbí a nabídne mu vodu k umytí nohou. Ale to Šimon neudělal. Místo
   něho to udělala žena, která z ničeho nic rozrazila dveře a vstoupila do místnosti. Nikdo ji nepozval, ale
   kdekdo ji znal. Ne jménem, ale pod nálepkou „hříšnice“. I Šimon ji znal a trochu se zděsil: „No to snad
   ne? Co ta tady dělá?“
   II. DIVOKÉ PŘIVÍTÁNÍ
   Místo u stolu pro ni nebylo, ale ona o to místo stejně nestála. Její místo bylo u Ježíšových nohou. Chtěla být u něho, v jeho blízkosti. Jakmile se dozvěděla, že Ježíš je na návštěvě v domě farizeově, neváhala
   a vydala se za ním. Přišla jen tak. V ruce lahvičku vzácného voňavého oleje. S pláčem přistoupila zezadu
   k Ježíšovým nohám, začala mu je smáčet slzami a otírat vlasy, líbala je a mazala vzácným olejem. Tolik
   citu. Tolik vděčnosti. Takové přivítání. Jako když se pes vrhne na svého páníčka, který se zrovna vrátil
   z daleké cesty, a začne na něj skákat a olizovat ho a čumákem pošťuchovat.
   A Ježíš se nechal. Neodháněl tu ženu pryč. Nepřipadal si trapně. Nevrtěl se nervózně na lehátku. Nechal tu ženu projevit její vděčnost a lásku. Ježíš rozuměl tomu, co dělá a proč to dělá. Tu ženu všichni
   znali. Všichni věděli, že nevede svůj život správně, a tak ji dali nálepku „hříšnice“. Ale kdo z nich ji opravdu znal? Kdo se o ni opravdu zajímal? Kdo jí chtěl porozumět? A kdo tušil, co je v jejím srdci? Nikdo. Jen
   Ježíš. U něho nalezla porozumění a pomoc. Proto za ním přišla. Dokonce i do domu farizeje Šimona. Tolik
   chtěla být s Ježíšem. Tolik mu chtěla vyjádřit svou důvěru a vděčnost i svou lásku. A bylo jí úplně jedno,
   co si o ní ostatní pomyslí. Neřekla jediné slovo, protože to se slovy vyjádřit nedá. A tak jen plakala a její
   slzy padaly na Ježíšovy nohy, které matlala tím vzácným olejem. A ještě je líbala. Styděla se a zároveň
   se radovala.
   A říkám vám, že nejednomu hostu při tom divokém přivítání zaskočila oliva v krku.
   III. KDO TO JEN JE?
   Šimon nic neřekl, ale myslel si své. Zachoval ledový klid, i když to v něm bublalo a vřelo. Nic neřekl,
   ale na jeho tváři bylo všechno vidět. V duchu si říkal: „Kdyby byl Ježíš prorok, musel by přece poznat, co
   je to za ženu, která se ho dotýká, že je to hříšnice. Copak nevidí, co je zač? Copak mu to nedošlo? Ale
   mně to došlo. Teď už aspoň vím, že Ježíš žádný prorok není.“ Takhle si to Šimon sám pro sebe uzavřel.
   IV. PODOBENSTVÍ PRO ŠIMONA
   Ježíš dobře věděl, co je ta žena zač, ale to pro něho nebylo tak důležité. Důležitější bylo, že věděl, co
   má na srdci, co ji trápí a tíží, proč k němu přišla. A stejně tak viděl, co má na srdci Šimon, o čem přemýšlí. Znal jeho srdce, rozuměl mu a viděl, co mu schází. Ale nic mu nevyčítal. Ani se nezačal obhajovat.
   Jen mu na to řekl: „Šimone, chci ti něco povědět.“
   Šimon řekl: „Pověz, Mistře!“ A Ježíš začal vyprávět podobenství. Podobenství pro Šimona a pro všechny, kdo se neumí radovat z odpuštění.
   „Šimone, představ si, že jeden člověk měl dva dlužníky. Jeden mu dlužil hodně peněz a ten druhý docela málo, ale i tak to bylo dost. Jenže ani jeden neměl na to, aby ten dluh splatil. A ten člověk oběma
   velkoryse jejich dluh odpustil. Co myslíš, který z těch dvou ho bude mít víc rád?“ – Šimon trochu opatrně odpověděl: „No myslím, že ho bude mít raději ten, kterému odpustil víc.“ A Ježíš řekl: „Ano, teď jsi
   správně usoudil!“
   Ježíš staví tu ženu i Šimona do jiného, nového světla. Oba jsou na tom stejně. Oba jsou hříšní. Oba
   Pánu Bohu něco dluží. Možná jeden míň a druhý mnohem víc, ale ani jeden nemá na to, aby svůj dluh
   vůči Bohu zaplatil. Oba potřebují odpuštění.
   V. POHLEĎ NA TU ŽENU A UVIDÍŠ JINAK SEBE
   Ježíš se obrátil k té ženě, která tam tak bezradně stála, a řekl Šimonovi: „Šimone, vidíš tu ženu? Přišel
   jsem do tvého domu a ty jsi mi nenabídl ani vodu, abych si umyl zaprášené nohy. A hleď, ona mi umyla
   nohy svými slzami. Přišel jsem do tvého domu a tys mě ani polibkem nepřivítal. A hleď, ona po celou
   dobu nepřestala líbat mé nohy. A ještě mi je pomazala vzácným olejem. Jak ji teď vidíš? A jak vidíš sebe?
   Vidíš už sebe i ji v jiném světle?
   Představte si, že se celý život díváte na sebe do zrcadla jenom z jedné strany a najednou přijde někdo
   a nastaví vám to zrcadlo úplně jinak a vy se najednou vidíte nově a nečekaně. Právě to se stalo Šimonovi.
   VI. KOMU SE MÁLO ODPOUŠTÍ, MÁLO MILUJE
   Ježíš tu skutečně nastavuje nám lidem zrcadlo. Šimonovi i nám chce ukázat, jak skutečné a drahé
   může být pro někoho Ježíšovo odpuštění. Jak silná, svobodná, vděčná a radostná může být láska, která
   pramení z odpuštění. Právě to Šimonovi scházelo. Byl to určitě zbožný, vzorný, snaživý a opatrný muž,
   který nechtěl zůstat nikomu nic dlužen, ale radovat se neuměl a milovat možná také ne. Proto Ježíš Šimonovi praví: „Její mnohé hříchy jsou ji odpuštěny, protože projevila velikou lásku. Komu se málo odpouští,
   málo miluje. To si pamatuj, Šimone.“
   VII. V DOMĚ FARIZEOVĚ SE ZVĚSTUJE ODPUŠTĚNÍ
   A nakonec či konečně se Ježíš obrací k té ženě a říká jí: „Jsou ti odpuštěny hříchy.“
   Ježíš se zastal téženy, o které všichni mluvili jako o hříšnici. Sňal z ní tu nálepku a
   dal jí šanci začít nový život.
   A poprvé se dostávají ke slovu i ti, kteří byli s Ježíšem u stolu. Oliva už jim uvolnila
   hrdlo a oni se ne-stačí divit: „Kdo to jen je, že dokonce odpouští hříchy?“
   VIII. V DOMĚ FARIZEOVĚ SE ZVĚSTUJE POKOJ
   A Ježíš řekl té ženě: „Tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji.“ A jako by tím odpověděl i
   těm, kteří byli s nímu stolu: Vy nevěříte, že já mohu odpouštět hříchy, a ona v to
   věří. Její hříchy jí jsou odpuštěny a může jít v pokoji. Jak půjdete od stolu vy?“
6. MODLITBA
   Pane Ježíši Kriste, ty jsi tak hodný a laskavý! Byl jsi hodný na Šimona i na tu ženu.
   Buď hodný i na nása nauč nás všímat si všech, kteří jsou z kola ven, daleko od stolu,
   nepozváni. Dej, ať je umíme pozvat mezi nás. Amen.