Levi

Kdo se dnes přidává k zástupu: Levi

Téma: Místo je i pro odmítaného

MOTIVAČNÍ UVEDENÍ

a) Pro všechny věkové skupiny; příběhu spíše znalé.

Znáte někoho, na kom se všichni shodnou, že s ním nechtějí
kamarádit? Proč? Dokázali byste si ho představit vedle sebe
v nedělní škole nebo na oslavě narozenin? Myslíte, že by něco
dokázalo změnit jeho postavení mezi ostatními?
Vzpomenete si na Leviho nebo nějakého jiného celníka (Matouše, Zachea)? Má „celník“ něco společného s postavou, o které jste teď mluvili?
(Motivace artikuluje zkušenost sociálního vyloučení. Je to
citlivá otázka, pozorně proto sledujte signály, které dětské odpovědi „vysílají“. Cílem není zůstat u zjištění příčin vyloučení,
ale podat evangelijní příběh jako ujištění, že vyloučení a odcizení může být překonáno. Otevře-li úvodní rozhovor problémy,
budou-li se v něm děti angažovat, vraťte se po dovyprávění
k postavám a otázkám, které rozhovor nastolil. Pokuste se zjistit, zda Ježíšovo pozvání představuje šanci pro ty, jichž se rozhovor dotkl. A také se ptejte, nezaujímáme-li náhodou postoj
farizejských kritiků.)

b) Pro střední a starší školní věk; pro znalé.

Co víte o Levim? Co víte o celnících? Co důležitého byste
sdělili těm, kdo o něm neví nic nebo jen málo?
Znáte nějaké povolání, které se dá zneužívat k ožebračování druhých, tak jako to dělal celník Levi?
(Pakliže děti příběh slyšely a v problematice celníků se orientují, můžeme začít aktualizačním rozhovorem. Během něj
může skupina formulovat svůj vztah k „celnické postavě“. Na
tento rozhovor může navázat vyprávění. Poznámky pro průběh
rozhovoru – viz bod a.)

c) Pro všechny věkové skupiny; příběhu spíše neznalé.

Jak se to může přihodit, že se někdo dostane do postavení
„neoblíbeného“? Že mu ostatní říkají – jdi pryč, tebe do party
nikdy nevezmem, tebe mezi sebou nechcem?
(Motivace je rozvedena v úvodu vyprávění. Poznámky
k úskalím a průběhu rozhovoru – viz bod a.)

4. POZNÁMKY K TEXTU A JEHO KATECHETICKÉMU
   VYUŽITÍ

• příběh o povolání Leviho – má stejnou strukturu jako
  povolání rybářů: Ježíš jde podél moře – co nejstručněji osloví –
  oslovený zareaguje a následuje. Co se STALO navíc (vv. 15-17),
  stalo se až jako reakce na toto povolání. Nejde tedy o klasické
  „obrácení hříšníka“, i když o této rovině text ví, ale o povolání
  učedníka z nečekaného prostředí – a pobouřenou reakci na tuto
  nezvyklou volbu učedníka.
• vyšel opět k moři – vrací se motiv, který hrál důležitou
  roli při povolání prvních učedníků. Ježíš působí na rozhraní souše a moře – a povolává si nejprve ty, jejichž životy byly doposud spjaty s ničivou mocí moře (Mk 1,16n). Teď se projeví jako
  „rybář lidí“, když povolá Leviho, „tonoucího v celnictví“.
• učil je – „vyučováním“ je i následující příběh. Evangelista
  Matouš vyučovací motiv podtrhne, když vyprávění zakončí Ježíšovou výzvou farizeům: „Jděte a učte se, co znamená – milosrdenství chci, a ne oběť.“ (Mt 9,13)
• šel a uviděl (teď) Leviho, syna Alfeova – evangelista pokračuje ve stylu líčení, který najdeme u prvního povolání
  učedníků (1,16). I teď půjde o povolání.
• celník – celníci pracovali pro nepřátelskou okupační moc.
  Obohacovali se mj. i díky tomu, že měli stanoveno jen to, kolik
  mají z vybraného cla odevzdávat, ne kolik mají vybírat. Budky
  výběrčích byly u každého města. Málokterý typ člověka se lépe
  hodil jako ten nejvykřičenější příklad hříšníka (srv v. 15, kde se
  „rýmují“ celníci – hříšníci) – tedy jako typ, nad kterým zaručeně
  „zlomil hůl“ Bůh a nad kterým tudíž mohou zlomit hůl i lidé.
• následuj mne – Ježíš se setkává s lidmi předem nepřipravenými, oslovuje je tak, jak na tom zrovna jsou (seděl v celnici),
  uprostřed okolností, poměrů a životního rytmu, kterým přivykli.
  Ježíšovo oslovení prolomilo izolovanost celníka – hříšníka.
• vstal a následoval ho – vstát a jít tam, kam volá Ježíšovo oslovení, je projev víry a učednictví.
  Evangelista vypichuje, že celník na Ježíšovo oslovení a pozvání zareagoval stejně bezprostředně jako Petr a jeho rybářští
  kolegové. Stručnost děje, bezprostřednost oslovení a reakce
  upomíná na povolání Abrahama (Gn 12). Od jeho dob je pozvání k víře pozváním na cestu. I Levi se teď vydává cestou
  víry; tou cestou, na které si ho náboženské popř. společenské
  autority nedokázaly představit, a proto ho na ni nezvaly a nijak
  se mu ji nesnažily otevřít.
• když seděl (dosl. ležel) u stolu – na hostině Ježíš oslavuje Leviho povolání a stvrzuje mu svou blízkost.
• co se stalo u stolu (vv. 15-17) – ukázalo se, že u Ježíšova stolu je místo pro spoustu celníků a hříšníků a že mnozí
  takoví tohoto pozvání využívají. Ježíš neprosívá lidi na vhodné
  a nevhodné typy pro Boží království. Stoluje s nimi, a to je znamení té nejtěsnější blízkosti. Blíž si je „k tělu“ pustit nemůže.
• Jak to, že jí (Ježíš) s celníky a hříšníky? – Blízkost
  Božího království nabídnutá mnohým hříšníkům má ovšem své
  pobouřené diváky: zákoníky z řad farizeů. Reagují s pohoršením. Farizejští zákoníci jsou charakterizováni svým postojem,
  nikoli popisem či náboženským zařazením. Jde sice o označení
  náboženské skupiny, ale v evangelistových očích je farizeem
  ten, kdo zaujímá postoj diváka, pohoršeného Ježíšovými spolustolovníky, který navíc nedokáže svou kritiku vyslovit přímo.
• za hříšníky (v. 15 a 16), resp. nečisté byli považováni
  ti, kdo nedodržovali nejen starozákonní přikázání, ale i příkazy a zákazy, které vytvořili zákoníci, aby zabránili porušování
  zákona.
• ironická odpověď – Ježíš ve své odpovědi (v. 17) ironicky „odsekne“ poukazem na do očí bijící samozřejmost, kdo že
  to potřebuje lékaře. Tak odpovídá na zúžené, „samospravedlivé“ pojetí zákoníků, kteří podle vnějších náboženských příznaků
  označení „spravedlivý“ pro jedny vyhrazovali, zatímco jiným je
  upírali. Bourá perspektivu, která příchod Božího království zužuje
  jen na ty, kdo k němu nepochybně tak jako tak už kráčejí.
• za spravedlivého je v bibli často označován ten, kdo
  poznává věrohodnost, spolehlivost Božích činů spásy pro sebe
  i pro druhé (viz např. Ž 33,2. ). Spravedlivý nebývá označením pro ctnostného člověka, dodržujícího všechny zákony obce
  i církve, tím méně mravním ohodnocením člověka pro jeho dobré charakterové vlastnosti.
• hříšník – k němuž se Ježíšovo volání a povolávání obrací
• je ten, kdo ztratil důvěru, že cesta vyznačená Božími skutky
  a ukazateli skutečně někam vede; ten, kdo z ní pro krátkodobý
  prospěch či ze slabosti sešel; a ovšem také ten, kdo jí z vypočítavosti či ve své pýše pohrdl. Z pohledu samospravedlivých se
  pak hříšník jeví jako ten, kým se už nemá cenu zabývat, protože zcela odpadl. Z pohledu „spravedlivého“ i „hříšníka“ platí, že
  hřích odděluje od druhých lidí a uzavírá do samoty.

4. FORMULACE TÉMATU
5. vystihuje pozvání k následování pro zcela atypického
   učedníka; pro Leviho to bylo jistě překvapení;
6. připomíná, že pozvání jednoho může vyvolat řetězovou
   reakci, kdy se přidá mnoho dalších;
7. zasahuje i reakci farizeů, v jejichž pojetí pro takové jako
   Levi v Boží blízkosti místo není.
   Můžete tu využít motiv písně V království Božím místa dost
   (S 359): „Místa je dost i pro hříšníky.“ V jeho světle můžete
   případně příběh vyprávět: Ježíš si tu písničku prozpěvoval na
   své cestě – naučil ji Leviho – na hostině zazněla jako hlasitý
   zpěv z úst mnoha dalších celníků – farizeové ji učedníkům vyčetli jako pohoršlivé hulákání – a Ježíš se hrdě přiznal k jejímu
   autorství.
   
8. ÚSKALÍ TEXTU A LINIE PŘÍBĚHU
   Farizeové jsou v textu charakterizováni postojem (dívali se,
   reptají), nikoli jako příslušníci určitého náboženského směru
   (horliví dodržovatelé Zákona). Marek nechce vzbudit kolektivní
   antipatie vůči farizeům, ale varuje před tím, abychom vůči překvapivým událostem Božího království nezaujali divácky nadřazený a vposledu odmítavý postoj. Kritický osten vypravěče tohoto příběhu by neměl uvíznout v novozákonním vyprávění, ale
   měl by se obrátit proti současným „evangelickým“ farizeům – či
   ještě lépe, proti našemu „diváctví“ a samospravedlivé kritice.
   Proto je vyprávění zařazuje mezi příslušníky zástupu.
   „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat
   spravedlivé, ale hříšníky.“ Menší děti ironii příliš nechápou a nemají ji rády. Pravděpodobně se vám nebude lehko vysvětlovat, co
   Ježíš myslel tímto ironickým výrokem. Ježíš nepovažuje farizee
   za zdravé a bezhříšné, ale nezatracuje je. Dětem je zapotřebí vysvětlit, že ironie je vlastně nastaveným zrcadlem: podívejte se,
   jak jste směšní a namyšlení, protože se považujete za bezhříšné
   a zdravé a přitom trpíte hroznou nemocí: pohrdáte lidmi.
   Perspektiva posluchačů: K častým vykladačským a katechetickým omylům patří, že ztotožníme posluchače se situací celníka

• a jestliže se v ní nenacházejí, snažíme se je do ní nějak vecpat
  (probudit pocit odcizení, viny) a pak nabídnout Ježíšovu blízkost.
  Jde ovšem o řešení situace, kterou jsme sami vyvolali, nikoli o řešení skutečné nouze. – Tohoto šablonovitého výkladu se můžeme
  vyvarovat, když si uvědomíme a do výkladu posléze vtělíme, že
  příběh nabízí více rolí: učedníky, kteří jsou svědky Ježíšova přístupu, mají se ho „naučit“ – a jako takoví jsou pak kritizováni ze strany zákoníků. Součástí církve je i role zákoníků z farizeů – těch, kdo
  kritizují přílišnou „liberálnost“ Ježíšova pozvání a stolování. I tyto
  role jsou otevřeny pro posluchače, a bude jich pravděpodobně více
  než „leviovských“ typů. S touto perspektivou počítá i motivace,
  která se ptá z pohledu „spravedlivých“.

OSNOVA VYPRÁVĚNÍ

a) Poznámky a osnova pro mladší školní věk:

Osnova počítá s motivací „a“ – otázky ke vstupu do tématu
se dají použít, i když děti příběh neznají.
I. Motivace
II. Ježíš zve na cestu za sebou celníka – atypického
učedníka
III. Pozvání jednoho vyvolalo řetězovou reakci – přišlo
mnoho lidí s Leviho osudem
IV. Ježíšova stolní společnost vadí zákoníkům
V. Ježíšova odpověď vyřizuje, že v Božím království je
místa dost i pro hříšníky

b) Poznámky a osnova pro střední a starší školní věk:

Osnova počítá s motivací „c“, ale k příběhu se dostanete ze
všech tří motivací (viz komentáře).
I. Motivace
II. Celník – synonymum pro vyloučené
ze zbožné společnosti
III. Ježíš provázený zástupem naráží na celníka Leviho
a oslovuje ho
IV. Oslava Leviho učednictví slavnost Leviho místa
v zástupu
V. Pohoršení zákoníků – pro takové jako Levi v Boží
blízkosti místo není
VI. Ježíšova odpověď – za kým asi chodí lékař?

c) Poznámky a osnova pro předškolní věk:

Vyprávět příběh můžete dobře podle Tinie de Vries, Tím vše
začíná, str. 136-137. Na úvod můžete zpracovat motivaci s rozdělováním (TdV str. 120) s vyústěním – (někdy se nám dělit nechce)
Vyprávění soustřeďte jen na Leviho proměnu, způsobenou
Ježíšovým pozváním – podle osnovy:
I. Motivace – k čemu to vede, když se nechci dělit
II. Celník Levi bohatne z celničení – ale je čím dál
izolovanější
III. Přišel Ježíš a vyzval – Pojď za mnou!
IV. Levi rád pozvání přijímá – a dělí se o ně s ostatními
celníky

4. A) K PRÁCI S PRACOVNÍM LISTEM
   Pracovní list lze použít kdykoliv; některé části však sami vybízejí k vypracování před, během či až po vyprávění.
   Co už o Levim vím?
   Lze využít v úvodu (viz bod 1 Motivační uvedení); v motivační části mohou děti samy heslovitě vpisovat anebo v symbolech
   zobrazovat, na co si vzpomenou z příběhů různých celníků.
   Co nám zpívá na naši cestu víry?

• Během vyprávění či po něm můžete s dětmi vymyslet sloku
  o Levim do písně: A zástup stále přichází a zas jde dál… a napsat ho na pracovní list. (viz bod 6 Liturgický rámec, Písně)
  Kde se jeho písnička ozývá v bibli?
• Lze využít během či po vyprávění zejména se staršími dětmi. Děti pracují samostatně. Při práci si dávají Leviho příběh
  do souvislosti s jiným biblickým příběhem, hledají podobnosti
  či odlišnosti a zamýšlí se nad tématem Místa je dost i pro odmítaného.
• Můžete rozvést matoušovskou verzi příběhu: Ježíš tu ke
  své odpovědi přidává ještě „Jděte a učte se, co to znamená
  milosrdenství chci, a ne oběti.“ (Mt 9,13) Nechejte děti, ať si
  vzpomenou, kdo se „rozešel“. Tak jako se vydal na cestu za Ježíšem celník, mají se na cestu milosrdenství „rozejít“ i farizejští
  kritikové.
  Případně můžete s dětmi vzpomínat a hledat společné motivy z příběhů –
• kde Ježíš zve „celníky a nevěstky“
• kde tím vyvolává pohoršení
• kde se slaví hostina, kde se takoví jako Levi radují, že
  „v Království Božím místa dost“
  Jaký obrázek se nám bude hodit?/ Za co prosíme?
  Tomuto bodu je vhodné se věnovat po vyprávění anebo ho
  nechat jako „domácí úkol“ s tím, že je nutné se při příštím setkání k němu vrátit. Budete-li se hledání obrázku věnovat hned
  po vyprávění, předpokládá to, abyste měli po ruce několik obrázkových časopisů, ve kterých budou děti moci hledat vhodný
  obrázek k tématu. Krátkou prosbu mohou děti vytvořit jednotlivě anebo ve skupince. (Viz 9 Modlitba)
  Moje okénko
  Prázdné místo slouží k vymalovávání během či po vyprávění.

4. B) K PRÁCI S POSTAVIČKAMI
   Namalujte nebo vyberte z předkreslených postav – nejlépe
   po vyprávění i práci s pracovním listem – s dětmi jednu, která podle nich nejlépe charakterizuje Leviho, čím procházel, co
   prožíval. Obkreslete, vybarvěte a dokreslete výraz ve tváři, či
   všelijak jinak ozdobte, vystřihněte a zavěste do řady svědků
   za poslední postavu.
5. C) TIP NA AKCI
   Můžete uzpůsobit hru „Budko, budko, kdo v tobě bydlí?“ Děti
   volají společně otázku – a mají za úkol správně reagovat

• buď volat „hurá!“ nebo „fuj!“. Připravte si odpovědi – např.
  zmrzlinář, učitel, farář…, na tyto odpovědi děti reagují „hurá!“.
  Když odpovíte „celník“, musí křičet „fuj!“. Kdo se splete, musí
  do „budky“, vysvobodí ho další popleta, nebo ten, kdo se místo
  něj přihlásí dobrovolně. Hru můžete libovolně uzpůsobit, k „fuj
  povoláním“ přidat případně další. Můžete ji využít i jako motivaci pro předškolní.
• 6. D) PODNĚTY K ROZHOVORU

• Koho byste posadili do celnické budky dnes? (zloděje,
  trestance, tuneláře, podvodníka, sprosťáka, bezdomovce,
  politika, anarchistu, skinheada, narkomana, nepříjemného
  souseda)
• Víte, že v Ježíšově době patřili farizeové k nejhorlivějším
  vrstvám Božího lidu?
• Znáte nějaké zaměstnání, které se dá zneužívat k ožebračování druhých, tak jako to dělal celník Levi?
• Kdo v dnešní době určuje, popř. kritizuje, co je „spravedlivé“ a co ne? (novináři, publicisté, komentátoři, redaktoři).
  Myslíte, že je lidé berou vážně, tak jako v novozákonní době
  farizeje?
• Myslíte, že farizejské postoje ohrožovaly jen Ježíšovy současníky? V čem jsme takovými postoji ohroženi my? (Nebo
  je to nesprávné, takto se ptát)?
• Koho byste dnes označili za farizeje? (politika, anarchistu,
  faráře, skinheada, učitele, presbytera, policistu, kostelníka,
  televizního redaktora, novináře) Zkuste děti v rozhovoru postupně přivést k tomu, aby neříkaly jen, „ten ano, ten ne“,
  ale aby se zamýšlely, za jakých okolností zaujímá ten který
  člověk „farizejské postoje“.
• Zkuste vybrat, podle jaké řeči poznáme současné „farizeje“
  (kritizují ty, kdo se po svém selhání do církve vrátili – kritizují stále větší drahotu – kritizují církev, že se málo stará
  o narkomany nebo bezdomovce – kritizují prezidenta za to,
  že uděluje amnestii – kritizují lhostejnost k rasismu – kritizují
  málo naučené konfirmandy – kritizují bezohlednost ve vztahu
  k životnímu prostředí – kritizují špatně oblečené účastníky
  bohoslužeb). Jaká podoba farizejství nás nejvíc ohrožuje?
• Je vám někdo nesympatický – ve škole, v biblické hodině,
  v nedělní škole? Dal nám příběh sílu, abychom to překonali?

4. LITURGICKÝ RÁMEC
   Vstupní verš: Ž 13 ,1n.7 (Kral.)
   Z hlubokostí volám k tobě, Hospodine. Pane, slyš hlas můj,
5. VYPRÁVĚNÍ
   nakloň uší svých k hlasu pokorných proseb mých … Čekej Izraeli na Hospodina, neboť u Hospodina jest milosrdenství a mocné
   u něho vykoupení. Amen
   

I. MOTIVACE
Už jste někdy šli spolu s kamarády, spolužáky, dětmi z nedělní školy – a najednou jste začali mluvit
o někom, kdo vás něčím štve, koho nemáte rádi, zkrátka o někom neoblíbeném? Nebo jste začali dokonce na někoho takového ukazovat?
Jak se to může přihodit, že se někdo dostane do postavení „neoblíbeného“? Že mu ostatní říkají – jdi
pryč, tebe do party nikdy nevezmem, tebe mezi sebou nechcem?
A co v našem ZÁSTUPU? Prohlédněte si jeho postavy – jsou tu jen „oblíbení“, nebo i „neoblíbení“?
Myslíte, že někomu ze zástupu taky říkali: „Jdi pryč, tebe do party nikdy nevezmem, tebe mezi sebou
nechcem?“
(Nechte děti, ať se na toto téma samy na chvíli rozhovoří, podiskutují, jmenují důvody, proč by ten či
onen mohl být „neoblíbený“.)
II. CELNÍK – SYNONYMUM PRO VYLOUČENÉ ZE ZBOŽNÉ SPOLEČNOSTI
K takovým „neoblíbeným“ patřili v Ježíšově zemi, Palestině, celníci. Měli firmu na vybírání poplatků.
A když šel někdo do města na trh, musel před městem zaplatit celníkovi za to, že ho pustí se zbožím na
trh do města. Firma odevzdávala peníze římským okupantům, a co vybrali navíc, nechali si celníci pro
sebe.
Měli je ostatní lidi rádi? To je jasné, že ne. Pro lidi – zvláště takové, co chodili poslouchat Ježíše – představovali celníci vydřiduchy, zloděje, a ještě k tomu zrádci. Vždyť se paktovali s okupanty, kteří zbavili
Palestinu svobody.
Tenhle názor byl tak rozšířený, že úplně zlidověl. Říct o někom „to je celník“ znamenalo říci „to je
špatný člověk, toho nemá nikdo rád, u něj ve vesnici ani ve městě“. A některým bylo úplně jasné, že
takového nemá rád ani Pán Bůh.
III. JEŽÍŠ PROVÁZENÝ ZÁSTUPEM NARÁŽÍ NA CELNÍKA LEVIHO A OSLOVÍ HO
Na takového celníka – v budce před městem – narazil jednoho dne Ježíš. Nešel sám, doprovázel ho
zástup, který ho poslouchal. Ježíš zástupu vyprávěl o Božím království. Jeho vypravování zároveň těm
lidem ukazovalo cestu. Tudy vede cesta, kde se potkáváte s Božím královstvím. A teď ta cesta povede
kolem celníka.
Měl Ježíš něco na proclení? Neměl. Celníka nezajímal – a ani on sám se o celníka nemusel zajímat.
Přesto najednou k celnické budce zabočil. Seděl tam celník Levi – a tvářil se přísně. Lidi ze zástupu možná
čekali – že si Ježíš uplivne, až bude celníka míjet…, nebo že mu dá nějak jinak najevo své pohrdání. Ale
místo toho Ježíš celníka přátelsky oslovil.
Neozvalo se Leviho obvyklé „Dej mi peníze!“, ozval se Ježíš. Řekl: „POJĎ ZA MNOU!“ A svá slova pronesl tak, aby ho slyšel i celý zástup. „Pojď za mnou! Zvedni se ze své budky, kde jsi dosud seděl, kde se
na tebe všichni mračili a ty ses mračil na ně. Zvedni se a přidej k zástupu, kde společně putujeme cestou
za Božím královstvím.“
IV. OSLAVA LEVIHO UČEDNICTVÍ = SLAVNOST LEVIHO MÍSTA V ZÁSTUPU
Co na to Levi? Zvedl se, nechal budku budkou – a šel. A měl náramnou radost, že ho právě Ježíš do
zástupu přizval, že mu tady udělal místo. A Ježíš měl zas radost z toho, že ho Léví uposlechl – že vzal
vážně jeho pozvání. Tak to byla radost dvojnásobná.
Takovou radost je třeba OSLAVIT. Jak? Nejlépe na hostině! Levi ji nechal rychle vystrojit – pro Ježíše,
pro učedníky, pro lidi ze zástupu. Ale hlavně tam pozval ještě další celníky z jejich firmy. Pojďte, vzkázal
jim Levi, Ježíš jako hlavní hostitel zve i vás. Ježíš i vám udělal místo v zástupu, co
putuje k Božímu krá-lovství. Pojďte spolu s námi slavit, že v království Božím je místa
dost.
V. POHORŠENÍ ZÁKONÍKŮ – PRO TAKOVÉ JAKO LEVI V BOŽÍ BLÍZKOSTI MÍSTO NENÍ
Taková hostina, to byl velký svátek – a také bylo důležité, koho hostitel pozval.
Vždyť pozvané prohlá-sil vlastně za přátele. Vy jste moje rodina – věděli všichni, kdo
se hostiny účastnili.
Se zástupem přišli také lidé, kteří měli pověst velikých znalců biblických příběhů.
Patřili k farizeům, kteří s velikou horlivostí usilovali dodržovat přikázání a všelijaké
další pokyny. A tak občas kontrolovalii samotného Ježíše. Viděli, kdo všechno sedí
na té hostině s Ježíšem u stolu. To není možné, zlobili se. Sednout si s celníky k
jednomu stolu! Takové lidi Ježíš prohlašuje za své přátele! Takovým otevírá Boží
království!
Byli pohoršeni – uráželo to jejich víru. Připadalo jim, že tím Ježíš udělal z Božího
království karikaturu,že se takovou hostinou vysmívá těm nejkrásnějším Božím
věcem.
To se přece nedělá!, říkali učedníkům. To vás vede pěkný mistr, ten to teď vzal
hodně špatným smě-rem. S celníky ke stolu – to se Bohu určitě líbit nemůže!
VI. JEŽÍŠOVA ODPOVĚĎ – ZA KÝM ASI CHODÍ LÉKAŘ?
Ježíš tu pohoršenou kritiku uslyšel – a zákoníkům odpověděl: „Co myslíte, má
lékař chodit za zdravý-mi, nebo za nemocnými? Kdo ho potřebuje víc?“ Byla to
otázka jako pro největší hlupáky – a někteří semožná zastyděli, že se jak hlupáci
nahlas projevili.
A Ježíš pokračoval: Pro mě je celník jako nemocný, který potřebuje pomoci.
Onemocněl samotou, tou-hou po penězích, spoluprací s římskými okupanty. A taky je
nemocný kvůli vašemu pohrdání! Onemocněl,je na tom zle a není schopen to sám
změnit.
Našel jsem a pozval Leviho a další celníky jako ty, kteří potřebuje uzdravit. Vy si
asi myslíte, že jste zdraví, že jste úplně v pořádku, a že nemocní nejsou váš problém.
Odepsali jste je. Ale v našem zástupuje místo i pro celníky – a já chci, aby to uzdravilo
Leviho a další celníky. Proto jsem přišel.

4. MODLITBA
   Děkujeme, Pane, že v tvém zástupu je místa dost. Hned víme, že se tu počítá i s
   námi. Tvé dílo slavímea tebe oslavujeme. Prosíme za všechny odstrčené. Prosíme,
   ať tvé příběhy léčí naši povýšenost. Amen