Evangelista Marek

Kdo se dnes přidává k zástupu: Evangelista Marek

Téma: Jak přichází radost a naděje

MOTIVAČNÍ UVEDENÍ

a) Pro všechny věkové skupiny, spíše pro ty, kteří již
něco vědí

Velikonoce se slaví ve stejnou dobu jako jeden židovský svátek. Ježíš tento svátek slavil spolu s učedníky. Večeřeli spolu.
Víte, co večeřeli? A proč? A jak se ten svátek jmenuje a proč ho
židé tehdy i dnes slaví?

b) Pro všechny věkové skupiny, spíše pro ty, kteří již
něco vědí

Představte si naše dnešní Velikonoce, jak se slaví, co všechno lidé o Velikonocích dělají a co k Velikonocům patří. Myslíte,
že by se našlo něco, co by paschu, křesťanské Velikonoce a ty
naše dnes spojovalo? Má to vše ještě něco společného?

c) Pro všechny věkové skupiny, spíše pro ty, kteří o příběhu mnoho nevědí

Stalo se vám někdy, že vám někdo něco velkého daroval?
Třeba rodiče nějaký krásný dárek, který jste vůbec nečekali. Pak
vám je asi krásně, že? A kdyby tím dárkem bylo to, že vámněkdo
odpustí něco, co jste provedli? Přestane se zlobit a zapo-mene
se na to špatné.? Jak je to pak?

1. POZNÁMKY K TEXTU A JEHO KATECHETICKÉMU VYUŽITÍ
   

• Svátky velikonoční – přeznačují svátek pesach, kdy se
  jedením beránka připomínalo vysvobození Izraele z egyptského
  zajetí. Původní název byl přesnice a vrcholil svátkem nekvašených chlebů. Při novém svátku Pascha je středem hod beránka;
  název je od řeckého slova paschein – trpět.
• Pomazání v Betanii – podle Mk 11,11 Ježíš v Betanii
  během svého působení v Jeruzalémě přespával. Dům u Šimona
  Malomocného se mohl jmenovat buď po bývalém majiteli nebo
  po pánu domu, který byl uzdraven; malomocní se zdravými nebydleli.
• To, co udělala ta žena, je chápáno prorocky a symbolicky:
  ohlašovala tak Ježíšovu smrt. Ve SZ bývali pomazáváni také
  králové; jako by se Ježíš v tuhle chvíli přece jen k tomu titulu
  Christos-Mesiáš-pomazaný přiznával. Pro tu ženu byl opravdu
  králem, přesto že jej pomazává k pohřbu.
• Jidášova zrada – zlo spoutává, může dobro připravit i
  o život, ale nemůže zmařit dobrý cíl a naději toho, kdo se dal
  takovému cíli k dispozici. Slíbená odměna není u Marka motivem Jidášova zrady. Motivem je to, že Ježíš zklamal Jidášovy
  představy o Mesiášovi.
• Ustanovení večeře – literárně je to střed Markova evangelia; naznačuje, kde je smysl Ježíšova života a utrpení, o kterém celé evangelium mluví. Celé evangelium naznačuje, co znamená nová smlouva v Kristově krvi.
• Lámání chleba a dávání – svědectví o vydávání na smrt
  (srv. 1K 11,23nn). Na vztah substancí (chléb – tělo a víno –
  krev) se přeneslo chápání hodu beránka až v řeckém myšlenkovém prostředí, není to tedy nijak podstatné ani pro nás. Spíše
  děti odkazujte k celému příběhu Ježíše a k naději, kterou přináší
  i dnes pro nás.
• Nová smlouva v krvi – narážka na pokropení účastníků
  smlouvy krví obětovaných zvířat v SZ (Ex 24,8). Vše uzavírají
  slova o zástupnosti, kterou je složité pochopit, spíš ji můžeme
  přijmout uvnitř svých srdcí jako dar.
• Getsemane – naplnění slov o utrpení, které bude předcházet poslednímu soudu. Bděte – Ježíšova úzkost. V rozhovoru
  s Bohem vyjadřuje Ježíš zdráhání se i důvěru – oslovení Abba
• otče. Při zatýkání je to Ježíš, kdo je pánem situace, naplnila
  se Písma.
• Ježíšův výslech – nejprve před radou (synedriem), samosprávným orgánem pro Jeruzalém a Judsko, potom před
  Pilátem, římským prokurátorem. Synedrium nemohlo vynést
  rozsudek smrti, pro židy však mělo autoritu náboženskoprávní.
  Pro ně bylo důležité odstranit Ježíše, ale byli přitom odkázáni na
  lež a křivá svědectví.
• Ježíš mlčí, odkazuje na žalmy (38,13.16; 39,3); jeho mlčení je mlčením spravedlivého. Na přímý dotaz velekněze (14,62)
  dává najevo své mesiášské vědomí.
• Výsměch líčí Marek jako hluboký úpadek Ježíšových protivníků.
• Synedrium předalo Ježíše Pilátovi s obviněním, že jde
  o člověka, který se uchází o královskou vládu v Judsku. Z náboženského činu se musel stát politický zločin. Odtud i Pilátova
  otázka na Ježíše, zda je židovským králem. Zůstává bez odpovědi.
• Petrovo zapření – je položeno mezi obojí Ježíšův výslech.
  Ježíš se přiznává ke svému poslání a nezapře, a právě v tu chvíli Petr Ježíše zapírá. Zakokrhání kohouta ho usvědčuje a Petr
  se rozpláče, byl varován. Marek se mu nevysmívá, vidí v něm
  člověka, který prožívá svou vinu a touží po odpuštění; člověka,
  který se postavil před Boží tvář a zbavil se iluzí o sobě. Je důležité si uvědomit, že ani my nejsme lepší. Výrok zmrtvýchvstalého Ježíše (16,7) naznačuje, že Petrovi bylo odpuštěno.
• Ukřižování – římský trest, ke kterému patřilo donést si
  kříž až na místo popravy. Ježíš byl zesláblý, a tak byl povolán
  Šimon z Kyrény, kolemjdoucí. Na místě pak Ježíš odmítá omamný nápoj, který byl odsouzencům podáván na zmírnění jejich
  bolestí. Oblečení připadlo popravčí četě.
• Časové údaje jsou počítány podle římského dělení dne,
  tedy od konce noční stráže v šest hodin ráno. Čas má naznačit,
  že celé to utrpení se událo v určitou, historicky stanovitelnou
  chvíli.
• Tříhodinové zatmění slunce je Markovou teologickou výpovědí. Nastalo zaslepení světa, který se posmívá Ježíšovi, soud.
  Ježíš se modlí aramejsky ž 22. Ježíšova smrt na kříži rozbíjí
  představu, že Bůh chrání spravedlivé tak, že by jim ve světě
  zjednával nějakou protekci. Pomáhá jim tím, že i v nejtěžších
  chvílích života mají ke komu volat.
• Prázdný hrob – v nejstarších rukopisech končilo Markovo
  evangelium 16,8.
• Mezi dějem 15,42 a 16,2 leží sváteční den, den odpočinku. Den po sobotě je třetím dnem po ukřižování, tedy dnem
  vzkříšení. Marek klade důraz na mimořádnost vzkříšení. Mladík
  vyřizuje vzkaz od Boha. Jde o naději založenou na Bohu, který
  křísí mrtvé.
• ženy byly naplněny hrůzou a úžasem, a proto utekly.
  Utekly z místa, kde Ježíš není.
• Mučednickým završením Ježíšova života padá důvod k mlčení o tom, kdo Ježíš ve skutečnosti je; mizí nebezpečí, že jeho
  mesiášské poslání bude chápáno zkresleně.
• Mladík „Marek“ – v Markově pašijním vyprávění se dvakrát
  objevuje mladík (mládenec 14,50n a 16,5). Poprvé utíká, vyděšen Ježíšovým zatčením, podruhé sedí v rouše bílém, u křtěnců,
  a vyřizuje velikonoční evangelium. Jeden z výkladů, katecheticky
  dobře zužitkovatelných, říká, že ve scéně 14,5 Marek vyportrétoval sám sebe jako svědka Vzkříšeného. Můžeme to ovšem vztáhnout i na Mk 16,5. V této souvislosti výpověď říká: Popadl mne
  stejný strach jako učedníky – ale stal jsem se katechumenem
  Vzkříšeného, přijal evangelium a předávám ho dál. Evangelium
  otevřeně přiznává, že je tradováním a interpretací, nikoli popisem. Postavu „Marka“ využívá vyprávění pro nejmenší.

1. FORMULACE TÉMATU
   Co je to radost a co je to naděje a kde se berou? Když něco
   pěkného dostanu, když se něco povede, mám radost. Kdyžvěřím,
   že něco dokážu, že něco zvládnu, že se s někým setkám,mám
   naději. Je jistě příjemné mít radost a mít naději.
   Můžeme s dětmi mluvit o tom, jak to udělat, aby radost a
   naděje nebyly jen někdy, ale aby byly v našich životech pořád.
   Radost z toho, že žiji, že jsem, a také že na mně někomu (Někomu) záleží. Naděje, že to vše má nějakou cenu, nějaký smysl
   a cíl; že ten náš život bude k něčemu dobrý a neskončí jen tak
   ve tmě a v nicotě. Nepokazí se. Můžeme mluvit o tom, jak to
   udělat, jestli je něco, co nám takovou naději dává. Odpovědí je
   vlastně celý dnešní příběh.
   S malými dětmi se spíš dá mluvit víc o radosti, té budou rozumět víc. Naději můžeme zatím trošku oslabit, nebo ji zkusme
   přiblížit dětem jako těšení se na to, co se má stát, co přijde a
   co bude pěkné.
   ÚSKALÍ TEXTU, TÉMATU A LINIE PŘÍBĚHU
   Pašijové příběhy jsou známé a dlouhé, na druhou stranu
   málokdy se vyprávějí takto vcelku. To má svou sílu a nemusíme
   se i menším dětem bát je dovyprávět v celku; nezabíhat do
   podrobností, ale dodržet kostru, stojí to za to. Pašijní příběh má
   sám o sobě svou sílu a nemusíme k němu už příliš dodávat.
   Nebojme se i malým dětem vyprávět vše, včetně oddílu o ukřižování; Ježíšova smrt a vzkříšení patří k sobě. To, že pak je hrob
   prázdný, je velikou radostí, kterou dobře chápou i malé děti.
   Vyprávějme s vážností, ať z toho není pohádka s dobrým
   koncem, jde přece i o nás.
   Snad jen pro ty úplně nejmenší lze vynechat příběh z Betanie, případně i Petrovu zradu, a soustředit se jen na to, co se
   týká Ježíše samého.
   OSNOVA VYPRÁVĚNÍ
   Nabízím jednu osnovu pro všechny; je to osnova pašijových
   příběhů, kterou lze pro mladší zkrátit.
   I. Marku, povídej
   II. Betanie
   III. Večeře a Getsemane
   IV. Výslechy
   V. Ukřižování
   VI. Prázdný hrob

Předškolní věk

• můžete dobře využít převyprávění Tinie de Vries, Tím vše
  začíná. Markova postava (resp. postava zvěstovatele) se objevuje v oddíle: Zatčení Ježíše a Prázdný hrob, str. 180 a 185.
  Mladík se ovšem objevuje i jako zvěstovatel o vzkříšení. Z velikonočních příběhů doporučujeme právě zatčení, které je konkrétnímu vnímání tohoto věku blízké. Scénu doplňte sdělením,
  že další den Ježíše Pilát odsoudil a nechal popravit na kříži. Potom můžete navázat scénou pohřbu (str. 184, bez motivace) a
  prázdného hrobu (str. 185).
  I. Motivace – koho nám do Zástupu přivedlo Markovo
  vyprávění? (Jan Křtitel, později bude Levi a Šimon Petr)
  II. Markovo velikonoční vyprávění o Ježíšově konci

• zrada a zatčení
  III. Pohřeb – projev přátelství a důvod ke smutku
  (Už se o Ježíši nic nedovíme?)
  IV. Z prázdného hrobu zní evangelistovo poselství o vzkříšení
  6.A) K PRÁCI S PRACOVNÍM
  LISTEM
  Co už o Markovi vím
  Vepsat, případně namalovat, co vím o Markovi jako evangelistovi, nějaký Ježíšův příběh, kdy Ježíš lidem přinášel radost a
  naději, odpouštěl druhým.
  Co nám zpívá na naši cestu víry
  Během vyprávění či po něm se pokuste vymyslet sloku
  o Markovi do písně A zástup stále přichází a zas jde dál.
  Kde se jeho písnička ozývá v bibli
  Písnička beránka i Marka se v bibli objevuje všude v Markově evangeliu, kde Ježíš mluví o odpuštění a o naději, která je
  nám tím darována. A to je i v evangeliích ostatních.
  Můžete dětem připomenout příběh z Ex 12,1-28; při vyjití
  z Egypta to byl beránek k večeři, který dával naději nového života, když jeho krev na dveřích předtím zastavila anděla zhoubce.
  Děti mohou přemýšlet nad tím, jak ti dva beránkové spolu
  souvisejí, proč jsou si podobní a co to pro nás lidi znamená. Se
  staršími dětmi je možné dostat se až k termínu oběť a vysvětlit
  jim význam toho slova.
  Moje okénko
  Děti mohou vyhledávat např. obrázky, které jim připomínají
  lásku a odpuštění nebo něco, co pro ně znamená naději.
  Co nás v příběhu oslovilo Za co prosíme
  Pokud děti budou tvořit modlitbu, můžeme je vést i k děkovné části modlitby, k vyjádření radosti a vděčnosti za dar
  odpuštění, který jsme dostali.

1. B) K PRÁCI S POSTAVIČKAMI
   Předkreslené postavičky jsou prototypy postav: radující se,
   spící, kráčející, strnulá, vládnoucí, v modlitbách. Vyberte – nejlépe po vyprávění a po práci s pracovním listem – s dětmi jednu, která podle vás nejlépe charakterizuje Marka, obkreslete,
   vybarvěte a dokreslete výraz ve tváři, vystřihněte a zavěste do
   řady svědků za poslední postavu zástupu, v tomto případě za
   Jana Křtitele.
2. C) TIP NA AKCI
   Při vyprávění předkládejte dětem k dívání obrazy či ilustrace.
   Můžete využít některé obrazy z křížových cest (krásné a pro děti
   srozumitelné křížové cesty vytvořila Renata Štolbová – viz. kniha
   Křížová cesta (Karmelitánské nakladatelství 2002/04), či jiná na
   http://www.dobravodaucb.cz/web_Cz/krizova_cesta.html
   Tentokrát obrazy dětem nevysvětlujte – nechte je, aby se na
   ně při vašem vyprávění prostě dívaly. Pokud se děti dokáží ztišit
   a soustředit, můžete vložit do vyprávění i ticho, ve kterémse
   budete dívat a přemýšlet o tom, co jste slyšeli (můžete to dětem
   předem vysvětlit).
   Můžete také dětem přinést předměty, které by mohly vnímat všemi smysly – když mluvíte o ženě, která Ježíše pomazala
   olejem, dejte dětem malou misku s trochou (vonného) oleje
   (třeba dětského), každý si může trochu rozetřít na čelo. Chleba – čichejte jeho vůni, ochutnávejte, stejně tak vinnou šťávu;
   podávejte si kus trnité větvičky – vnímejte, jak je ostrá. Můžete
   mít také celou dobu rozžatou svíci a zhasit ji, když Marek mluví
   o Ježíšově smrti. Pak ji znovu rozsviťte – smrtí to přece nekončí!
   Při vyprávění buďte slavnostně vážní, dětem dejte najevo, že
   jim chcete říct něco velmi důležitého; sami se vyvarujte zmatků

• použijte třeba jen jeden symbol, mějte na paměti, kolik máte
  času, vše si připravte tak, abyste nemuseli nikam odbíhat.
  Pokud máte hodně času, budete se věnovat tématu déle či
  dětem dáváte „úkoly“ na doma, rozdělte příběh do scén (podobně jako v křížové cestě – ale klasická křížová cesta nemá např.
  pomazání v Betanii) a nechte děti vytvořit ilustrace těchto scén.
  Pokud budou tvořit na stejném ormátu, je možno z obrazů vytvořit leporelo či knihu. Můžete obrazy také pověsit v modlitebně/kostele – jistě i ostatním bude toto dílo k užitku.

1. D) PODNĚTY K ROZHOVORU

• Zkuste říct, co všechno pro vás Velikonoce znamenají; chybělo by vám něco, kdyby nebyly?
• Jak se slaví Velikonoce u vás ve sboru? Patří k tomu něco
  zvláštního?
• Jak slavíte ve sboru večeři Páně? Máte při ní nějaké své místo? A víte, proč tomu tak je?
• Umíte se rozzlobit a pak zase odpustit? Je důležité umět
  druhým odpouštět? Je to těžké? A co odpouštět sobě?
• Dalo by se žít bez odpuštění? Božího i toho lidského?
• Jak by se dala jinak říct naděje? A je pro život důležitá? Jde
  to i bez ní, nebo jsou chvíle, kdy to bez ní nejde? Které?

1. LITURGICKÝ RÁMEC
   Vstupní verš: žalm 27,1
   Hospodin je světlo mé a moje spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, z koho bych měl mít strach?
2. VYPRÁVĚNÍ
   I. MARKU, POVÍDEJ
   „Tak Marku, prosíme, už vyprávěj.“ Kolem Marka seděl hlouček lidí a všichni čekali na jeho vyprávění.
   Povídal jim totiž o Ježíšovi. O tom, jak chodil se svými učedníky mezi lidmi, jak je i ostatní učil, aby se
   měli navzájem rádi a aby milovali Boha, i o tom, co se na té jeho cestě dělo.
   Tolik už toho slyšeli, jenže teď se ty příběhy chýlily ke konci. Ježíš o svém konci mluvil, předpovídal
   utrpení, i to už Marek vyprávěl, a tak lidé chtěli vědět, jak to vlastně bylo dál. Tolik se už od Ježíše naučili. Skoro jim připadalo, jako by tam s nimi při tom Markově vyprávění Ježíš byl, a nechtěli, aby to
   skončilo.
   Byly to krásné chvíle v hloučku kolem Marka, a tak ho také prosili, aby to vše napsal. To aby si to jeho
   vyprávění pak mohlo přečíst víc lidí, a aby víc lidí mohlo mít ten pěkný pocit, že Ježíš jde s nimi a učí je,
   aby se měli navzájem rádi a byli blízko Bohu i sobě.
   II. BETANIE
   A tak Marek začal. Tenkrát byly blízko velikonoční svátky, svátky nekvašených chlebů, a na tyhle
   svátky chtělo být co nejvíc lidí v Jeruzalémě. Šel tam i Ježíš se svými učedníky. Na noc ale zůstal ještě
   v Betanii u Šimona.
   Když spolu večeřeli, přišla jakási žena a Ježíšovi vylila na hlavu vzácný olej. Všude to začalo vonět.
   Takhle se pomazávali králové nebo i ti, které pochovávali. Nádobka takového oleje stála celé jmění a
   nedala se použít víckrát, žena musela urazit zatavené hrdlo.
   Taková marnotratnost, ošívali se všichni kolem. Ale pro tu ženu byl Ježíš králem. Všem pak pověděl,
   že to vykonala už dopředu, k jeho pohřbu. Král, který se chystá na svůj pohřeb, místo aby zbrojil a Jeruzalém dobyl. Takový byl Ježíš. Beránek, který nemluvil o boji a o slávě, ale o utrpení.
   Možná nakonec i tohle vedlo Jidáše k tomu, že zradil Ježíše. Udal ho těm, kteří se ho chtěli zbavit.
   Velekněžím a arizeům, lidem, kteří také čekali Mesiáše, ale jiného. Možná Jidáš čekal, že se něco stane,
   že teď konečně udělá Ježíš něco velkého.
   III. VEČEŘE A GETSEMANE
   Jenže nic se nestalo. Povečeřeli spolu, jedli beránka. Jako ve všech rodinách, i Ježíš a jeho učedníci
   si připomínali vyvedení z Egypta a beránka, jehož krví byly označeny dveře izraelských domů, aby byly
   chráněny před andělem zhoubcem.
   Beránek je tehdy ochránil a zachránil a oni mohli odejít z Egypta a radovat se, že už nejsou otroky.
   Bůh jim dal naději. To všechno si židé při hodu beránka připomínali.
   Teď při večeři vzal Ježíš do rukou chléb, lámal ho a dával ho učedníkům a říkal jim – toto je mé tělo,
   a když podával kalich říkal – toto je má krev. Z Ježíše se tak najednou stává ten beránek. Ten, který
   pomáhá a zachraňuje, ochraňuje a dává naději. Možná, že to ti učedníci všechno hned nepochopili, ale
   určitě tušili, že se děje něco moc důležitého.
   Pak společně odešli do zahrady Getsemane, kde bývali přes noc. Tady se Ježíš modlil a bylo mu úzko.
   Byl sám, učedníci usínali, nebylo v jejich silách, aby mu byli oporou. A právě tak, když pak přišel Jidáš,
   objal Ježíše a dal mu políbení, a když se Ježíš nechal zatknout, učedníci se rozutekli. Takhle si to nepředstavovali.
   IV. VÝSLECHY
   Nejprve Ježíše odvedli k veleknězi. Vyslýchali Ježíše, aby zjistili, co vlastně Ježíš učil a zda to bylo
   správné. Poté jej odvedli k Pilátovi, protože odsoudit někoho k smrti mohl jen on, římský prokurátor.
   Pilátovi se to nelíbilo, byl přesvědčený o Ježíšově nevině. Ale ať se snažil jak chtěl, nedokázal lidi přimět
   k tomu, aby Ježíše nechali. Nakonec ho odsoudil.
   Jediný učedník, který se ještě z getsemanské zahrady vrátil a šel za Ježíšem, byl Petr. Opatrně a zdálky; chtěl vědět, co se děje. Dostal se až do zahrady veleknězova domu, ale když ho tam poznali, třikrát
   zapřel, že by Ježíše vůbec znal, tak se bál. Byl z toho pak moc smutný a hodně plakal. Hlavně když brzo
   ráno zakokrhal kohout a to mu připomnělo, jak mu Pán jeho zapření předpověděl.
   Ježíš ale strach neměl. Stál před veleknězem tiše, nic neříkal, nebránil se. Neodpovídal ani Pilátovi na
   jeho otázky. Jako Beránek Boží, nesl radost a naději pro všechny, ale nesl je hodně těžkou cestou.
   V. UKŘIŽOVÁNÍ
   Pak ho vedli na kopec za město, který se jmenoval Golgota – česky lebka; tam bylo popraviště. Byl to
   divný průvod. Tři odsouzenci s třemi kříži. Zbičovaný Ježíš už neměl dost sil kříž nést, a tak to poručili
   nějakému Šimonovi z Kyrény, který šel zrovna kolem. Byla to smutná povinnost, ale vojákům se neodmlouvá. Ještě i po cestě se lidé Ježíšovi posmívají.
   Tak jsou na Golgotě tři kříže a na nich tři lidé, kteří mají umřít. Každý má nad sebou nápis s označením provinění. Nad Ježíšem stojí „král židů“. Taková je jeho vina. To, že přišel druhé zachránit. Proto se
   nemůže zachránit, proto musí zemřít – jako tenkrát v Egyptě ten beránek. Ale právě
   touto cestou přinášínaději a radost.
   Ježíš vzal na sebe i naše chyby, Bůh nám odpustil, a tak jsme vlastně dostali
   ten největší dar, jaký sivůbec dovedeme představit. Už se nemusíme trápit tím, co
   bylo, protože díky Pánu Ježíši Kristu nám Bůhodpouští. Přináší radost a naději.
   Ale když Ježíš umřel, nebylo nikomu veselo; dokonce i ten voják, co Ježíše
   hlídal, měl zvláštní pocit avíc pro sebe než pro ostatní řekl: „Ten člověk byl Boží
   Syn.“
   Marek přestal vyprávět. Jeho posluchači se začali ošívat; někteří popotahovali a
   utírali si oči. Mají svě-šené hlavy. I když se sami s Ježíšem nesetkali, přece jim
   bylo, jako by ho znali. Ano, zemřel za všechny,i za ně, ale proč musel zemřít, a
   proč právě takhle? A opravdu není nic dál? „Marku, my jsme čekali, žese přece jen
   ještě něco stane.“
   VI. PRÁZDNÝ HROB
   „Počkejte!“ ozval se znovu Marek, „vždyť jste mne to nenechali dopovědět, ještě jsem
   neskončil!“
   Ano, Ježíš zemřel, jeho tělo uložil Jose z Arimatie do hrobu a ženy, které tam
   byly, se dohodly, že hnedv neděli ráno přijdou a tělo nabalzamují; v sobotu byl totiž
   svátek. Ale když tam v neděli ráno přišly, bylkámen odvalen a hrob byl prázdný.
   Spatřily tu sedět mládence. Ten jim vyřídil – tak jako teď vyřizuji jávám: Nebojte
   se! Ježíš Nazaretský byl vzkříšen! Radujte se z toho, že je s vámi. A chcete-li ho
   potkat -čtěte si znova jeho příběh. Ale ne jako příběh o mrtvém – ale jako příběh
   o živém. A za tím živým jděte.Následujte ho.
   „Tak tedy žije, Marku.!“ lidem kolem Marka bylo zase krásně. „Tak to proto
   máme ten pocit, že je tu s námi, proto se už nemusíme bát.“ A všem jim bylo
   společně dobře. Našli radost a naději. Tu, kterou jim přinesl Ježíš, ten Beránek
   Boží, který se obětoval, kvůli nim i kvůli nám.
3. MODLITBA
   Pane Ježíši, děkujeme ti za to, že jsi mezi nás lidi přišel; za to, že nám dáváš tak
   veliký dárek, jako jeodpuštění; za to, že nám jako ten beránek přinášíš radost a
   naději. Prosíme, dej, ať je ta radost na násvidět a z naděje ať umíme žít. Amen