Jan Křtitel

Kdo se dnes přidává k zástupu: Jan Křtitel

Téma: Za mnou přichází někdo silnější

MOTIVAČNÍ UVEDENÍ

a) Pro všechny věkové skupiny

Slyšeli jste už o Janu Křtitelovi? Co o něm víte? (Syn Zachariáše a Alžběty, Ježíšův vrstevník, zaslíbený „ohlašovatel“,
připomínal proroky a jejich hlas, kázal na poušti, konal křest
jako nový průchod Jordánem, pokřtil Ježíše, kritizoval Heroda,
byl vězněn a popraven, v době jeho věznění začal Ježíš kázat.)

b) Pro střední a starší školní věk

Byli jste někdy na koncertě nějaké známé kapely? Hrála před
jejím vystoupením předkapela? Dokázala připravit poslu- chače
na hlavní vystoupení?
Jaké to je, když se připravujete na něco důležitého? Třeba
na návštěvu, přijímací zkoušky, závody, tábor, oslavu narozenin, vánoce.?
Představte si, že by naše město, naši vesnici měl navštívit
pan prezident. Co všechno by se asi předtím dělalo?
Kdo je prorok? Ten, kdo předpovídá budoucnost, nebo spíše
ten, kdo dovede říct pravé slovo v pravý čas? Co je důležité
u proroků? Jejich vzhled, stáří, vzdělání, bydliště, kázání?

c) Pro předškolní děti

Dovedete vyjmenovat prstíky na ruce? Proč se jim tak
říká? Ukazováčkem můžeme ukazovat na sebe a říká: „Já už
umím.“ nebo na někoho druhého. Dnešní postava, kterou připojíme k zástupu svědků, právě takto na někoho druhého svým
ukazováčkem ukazuje.

1. POZNÁMKY K TEXTU A JEHO KATECHETICKÉMU
   VYUŽITÍ
   Markovo evangelium uvádí působení Jana Křtitele dávnými
   slovy proroka Izajáše (Iz 40,3). Jan je tím hlasem na poušti,
   který má připravit lidská srdce pro příchod Spasitele. Proto po
   způsobu dávných proroků volá k pokání, k vnitřní proměně.
   Jan takto vystupuje v době, kdy si náboženské špičky Izraele
   myslely, že doba prorockého zvěstování už skončila. Markovo
   evangelium však Jana vykresluje tak, aby připomnělo proroky a
   jejich hlas (hlas na poušti – Izajáš, asketický oděv a potrava –
   Elijáš). V Janově výzvě k pokání ožívá poselství starozákonních
   proroků soudu. Navíc v ní promlouvá naléhavá blízkost Božího
   království (Mk 1,15). Pokání není jen změna mysli, jde o čin
   (odvrat od staré minulosti, otevření se Bohu a jeho přicházejícímu království, vydání se tímto směrem).

• Křest je pro Jana tak typický, že podle něj nese jméno
  Křtitel. Jan křtil v Jordánu, který v dějinách Izraele připomíná
  přechod z pouště do zaslíbené země, ze starého do nového.
• Pro tehdejší židy nebyl křest žádnou novinkou. Ti, kdo
  chtěli židovskou víru přijmout – říkalo se jim proselyté, byli
  křtěni na znamení, že je smývána jejich pohanská minulost, aby
  mohli začít v Božím lidu nový život. Jenomže Jan – a v tomje
  právě jeho mimořádnost – zve ke křtu všechny příslušníky
  Božího lidu. To proto, že na všech – i na těch nejzbožnějších –
  lpí nečistota hříchu, která překáží v cestě přicházejícímu Pánu.
• Jan neukazuje na sebe, s pokorou ukazuje „za sebe“
• za mnou přichází silnější než jsem já; nejsem hoden, abych
  se sklonil a rozvázal řemínek jeho obuvi. Těmito slovy se může
  v očích zástupů shodit. On na to však nedbá. Nejde mu o to,
  udržet se vysoko na žebříčku popularity. Zůstává věrný svému
  úkolu. Je mu jedno, že tím asi zklame ty, kteří se za ním trmáceli z takové dálky, aby přijali jeho křest. Právě jim bere iluzi,
  že přijetím křtu už mají všecko. že už jsou za vodou, že už je to
  hotovo. Vždyť křest v Jordánu není vyvrcholením, ale jen
  začátkem. Je přípravou na působení toho, který naplní všechny
  prorocké sliby o Duchu svatém (Ez, Jl). Proto říká: Já jsem vás
  křtil vodou, on vás bude křtít Duchem svatým!
• V tom je Janova velikost a mimořádnost. Neukazuje na
  sebe, nemluví o sobě, netočí se kolem svého „já“, ukazuje na
  toho, který má přijít. (Na některých obrazech, ikonách a res24
  kách bývá Jan Křtitel zobrazován s velkým ukazovákem ukazujícím na kříž, případně na Krista.) V textu se víc neříká, ale
  z dalšího pokračování Markova evangelia víme, že tím přicházejícím je Janův vrstevník, Ježíš. Ten už je blízko, už se schyluje
  k jeho křtu, už brzo začne veřejně působit.
• Janova velikost a mimořádnost se ukáže i v jeho výtce
  králi Herodovi. Jan se doví o neřádném svazku Heroda s Herodiadou, manželkou jeho bratra Filipa, a rozhodne se k tomu
  králi povědět svoje. Opustí proto poušť, jde za králem a poví
  mu, že není dovoleno, aby žil s manželkou svého bratra (Lv
  18,16). Mocným vyhovuje, když si ti dole hledí svého a do ničeho nemluví. Ne tak Jan Křtitel. Bůh je pro něj nejvyšší autoritou,
  ustanovení zákona považuje za dobrá a důležitá. Proto Janovi
  není lhostejné, že po nich král šlape.
• O tom, jak Herodiada nenáviděla Jana, kolovaly prý tehdy
  mezi lidmi v Galileji pověsti. Herodes sám měl před Janem jakožto prorokem respekt a pokoušel se ho držet v jakési ochranné
  vazbě. Herodiada však intrikuje a využívá vhodné příležitosti Herodových narozenin. Její dcera (dle Jose a Flavia Salomé) udělala
  při tanci na Heroda dojem, takže byl vyprovokován k nabídce,
  stvrzené přísahou. Svou přísahou však sám sebe odsuzuje.
• Z matčina podnětu žádá dívka smrt Jana Křtitele. Jeho
  uťatá hlava má být důkazem, že přání bylo splněno. Herodes
  se zarmoutil, ale jeho poddaní se stali svědky proti němu. Král
  už není svým pánem, svou přísahou se zotročil, musí splnit, co
  slíbil. Herodes nestojí na vrcholku žebříčku viny, ale přesto je za
  Janovu smrt odpovědný.
• Celý příběh je podle pro . P.Pokorného „lidovou legendou,
  zapracovanou do evangelia nejen z literárních, ale i teologických
  důvodů. Násilná smrt Janova, za něhož je Ježíš zaměňován,
  ukazuje nebezpečí, které riskuje Ježíš. Celé vystoupení Ježíšovo
  je nutno vidět i ve světle Janovy smrti.“

1. FORMULACE TÉMATU
   Jan Křtitel odkazuje svými slovy i činy k tomu, který má přijít – k zachránci a Mesiáši. Je velkým a mimořádným svědkem
   Božím a předchůdcem Ježíše Krista. Podobně jako Ježíš se i Jan
   ve své věrnosti Božím věcem dostává do sporu s mocnými a
   jeho život končí popravou. Boží slovo však navzdory tomu žije
   a působí dál.
   ÚSKALÍ TEXTU, TÉMATU A LINIE PŘÍBĚHU
   Jan nevyzývá k pokání kvůli nějakému polepšení lidí, ale
   kvůli Pánu, který přichází. Smyslem a cílem zřeknutí se starých
   cest, k úsilí o nový život a vyrovnání stezek není osobní sebezdokonalování, nýbrž příprava cesty Páně. Pán přichází, a proto
   člověk nemá zůstat při starém, ale tomu novému se má s důvěrou otevřít. Pán totiž přichází, aby člověka vyvedl ze stereotypů,
   slepých uliček na „dobrou cestu“.
   K Jordánu za Janem přicházejí zástupy lidí, dokonce i z Jeruzaléma, duchovního centra Izraele. Jan má – lidsky řečeno

• úspěch. Oslovuje opravdovostí a nasazením pro Boží věc. Posluchači mu visí na rtech, ale on pokorně ukazuje na přicházejícího, jemuž není hoden ani rozvázat obuv. To dělali tenkrát
  otroci svým pánům. K tomu, který má přijít, má však Jan takovou úctu, že se nepovažuje za hodna ani této služby. Je totiž svobodný od úspěchu, ustupuje do stínu a ukazuje na toho
  přicházejícího.
  OSNOVA VYPRÁVĚNÍ

Předškolní věk

Při výkladu pro nejmenší děti snad stačí se omezit na převyprávění příběhu podle Mk 1,1-8 (podle prvních tří bodů osnovy
s odpovídajícím zkrácením podle věku a vnímavosti dětí). Je
možno využít poslední uvedenou motivaci.

Střední a starší školní věk

S většími dětmi budete pokračovat líčením okolností tragického konce Janova života a především rozhovorem o podobnosti příběhů Jana Křtitele a Ježíše s výhledem k nekončícímu dílu
Božího slova ve světě.
I. Přípravy na návštěvu
II. Setkání v poušti a Janovo kázání
III. Jordán – místo křtu a připomínka přechodu
IV. Rozhovor s Herodem a vězení
V. Oslava narozenin, tanec a Janova smrt
VI. Boží slovo žije dál

1. A) K PRÁCI S PRACOVNÍM LISTEM
   Pracovní list lze použít kdykoliv; některé části však sami vybízejí k vypracování před, během či až po vyprávění.
   Co už o Janu Křtiteli vím
   Lze využít v úvodu (viz bod 1 Motivační uvedení).
   Co nám zpívá na naši cestu víry
   Během vyprávění či po něm můžete s dětmi vymyslet sloku
   o Janu Křtiteli do písně A zástup stále přichází a zas jde dál.
   a napsat ji na pracovní list. (Viz bod 6 iturgický rámec, Písně.)
   Kde se jejich písnička ozývá v bibli
   Který král či královna násilím či intrikami umlčel něčí hlas?
   (2Sa 11 – David, 1Kr 21 – Jezábel.)
   Kde se v bibli setkáváme s neblahou přísahou? (Sd 11 – Je –
   te a jeho dcera, Est – královo nezrušitelné slovo.)
   Jak dopadl ten, jehož příchod Jan ohlašoval (viz vyprávění)?
   V jakých důrazech si byli Jan a Ježíš podobní a v čem naopak
   jiní?
   Moje okénko
   Prázdné místo slouží k vymalovávání po vyprávění; nebo se
   s dětmi pokuste v novinách, časopisech či jinde najít vhodný
   obrázek či otografii k tématu a na prázdné místo ho nalepit.
   Za co prosíme
   Děti mohou prosby vymyslet jednotlivě nebo ve skupince,
   pak je přečíst, mluvit o nich a také se společně pomodlit. (Viz
   9 Modlitba.)
2. B) K PRÁCI S POSTAVIČKAMI
   Vyberte postavičku, která podle dětí nejlépe charakterizuje
   Jana Křtitele. Obkreslete ji, vybarvěte a dokreslete výraz ve
   tváři. Můžete jí nakreslit velký ukazováček, kterým Jan Křtitel
   ukazuje za sebe, pak postavu vystřihněte a zavěste do řady
   svědků za Zachariáše a Alžbětu.
3. C) TIP NA AKCI
   Zahrajte si s dětmi hru „Pepíčku, pípni“. Děti sedí v kruhu. Jednomu dobrovolníkovi zavážeme oči, postavíme ho do8. VYPRÁVĚNÍ
   prostřed kruhu a dáme mu za úkol, aby na někoho ukázal a řekl:
   „Pepíčku, pípni“. Dotyčný pípne a úkolem dobrovolníka jepoznat
   po hlase, kdo to byl. Děti se při této hře učí naslouchat hlasu a
   poznávat ho.
4. D) PODNĚTY K ROZHOVORU

• Víte proč se postava Jana Křtitele připomíná v církvi obzvláště v adventní době?
• Jaké překážky v našich životech mohou stát v cestě tomu,
  co k nám přichází od Boha?
• Nebrání nám často předsudky? Víte, co předsudky jsou? Dovedli byste uvést příklad?
• Co znamená slovo askeze? žil Ježíš asketickým způsobem
  života?
• Platí, že šaty dělají člověka? O čem může náš zevnějšek
  vypovídat?
• Jsou i dnes proroci, kteří volají k pokání?
• Má smysl v dnešní době kritizovat mocné, když zneužívají
  své postavení? Jakým způsobem?
• Jak souvisí víra a odvaha? Je odvaha vrozenou vlastností,
  nebo je projevem víry?
• Slyšeli jste už o těch, kteří dovedli říct kritické slovo lidem
  zneužívajícím svou moc a vysoké postavení? Víte, že někteří
  z nich za to museli v minulosti do vězení nebo je to dokonce
  stálo život? V čem nám jsou příkladem?

1. LITURGICKÝ RÁMEC
   stupní verš: Izajáš 40,3
   Hlas volajícího: „Připravte na poušti cestu Hospodinu! Vyrovnejte na pustině silnici pro našeho Boha!“
   I. PŘÍPRAVY NA NÁVŠTĚVU
   Na podzim navštívil naše město pan prezident. (Představte si, že by naše město měl navštívit pan prezident.) Setkal se s lidmi na náměstí a spolu se svým doprovodem a dalšími pozvanými hosty poobědval
   ve škole. Město se na jeho návštěvu připravovalo. Zaměstnanci Technických služeb sekali trávu, zametali
   listí a uklízeli každý sebemenší nepořádek. V naší ulici dokonce vyměnili staré kontejnery na sklo, plasty
   a papír za úplně nové! Členové rady města si lámali hlavu, čím pana prezidenta obdarují. Ve školní jídelně
   zase přemýšleli, co mu uvaří k obědu. Takové to bylo, když se město připravovalo na vzácnou návštěvu.
   Přípravy na návštěvu však určitě znáte i z domova. Pozvete si kamarády, mají přijet příbuzní, rodiče
   čekají návštěvu svých přátel, a tak se na to chystáte. Jak vypadají přípravy? Co dělají rodiče a co vy? Co
   myslíte, že je nejdůležitější při takových přípravách?
   II. SETKÁNÍ V POUŠTI A JANOVO KÁZÁNÍ
   K zástupu svědků se dnes přidává Jan Křtitel. Jeho rodiče se jmenovali Zachariáš a Alžběta. Jan byl jen
   o něco málo starší než Ježíš. Ještě než se oba narodili, tak se dokonce jejich maminky – Marie a Alžběta

• setkaly a povídaly si spolu.
  Z bible jsme si dnes četli o tom, co Jan dělal v poušti, nedaleko od Jordánu. V poušti nepůsobil jen tak
  náhodou. Už na první pohled byl nápadný svým zevnějškem. Měl na sobě velbloudí kůži staženou kolem
  boků koženým pásem. A pamatujete si, čím se živil? Kobylkami a medem divokých včel! O oblečení a jídlo
  se tedy moc nestaral. Mnohem víc se staral o to, co řekne lidem, kteří za ním do pouště přicházeli.
  Jan je chtěl připravit na jednu velkou návštěvu. Přímo na Boží návštěvu! Lidé tehdy dou ali, že od Boha
  přijde zachránce (spasitel), kterému říkali Mesiáš. Tušili, že se jeho příchod blíží. Jan mluvil o tom, že to
  nastane co nevidět, a je proto třeba se patřičně připravit.
  Jako všichni proroci, i Jan vyzýval k lidi k pokání. A nemyslel tím jen nějaké polepšení, vylepšení života. Volal lidi k úplné změně: aby se lidé ve všem vrátili k Bohu a k tomu, co jemu líbí. To bude ta správná příprava na příchod toho Božího zachránce: když budou odstraněny všechny
  překážky, které by mu mohly bránit v cestě k lidem. Bůh chystá pro lidi něco
  nového a dobrého, a už je nejvyšší čas otevřít musrdce i vpustit ho do celého svého
  života.
  O Janovi se mluvilo po celé Palestině. I tam na poušť za ním přicházelo mnoho
  lidí. Ale Jan jim ne- přestával říkat, že on není ten hlavní, že za ním přijde někdo
  mnohem mocnější a důležitější, než je on. Přijde opravdový zachránce, ten
  očekávaný Mesiáš – Kristus. Jan lidem připomínal, že to nebude jen takledajaká
  návštěva. Snažil se jim povědět, že by je mohlo moc mrzet, kdyby ji z nějakých
  důvodů nemohlipřijmout. Mluvil velmi naléhavě, protože nechtěl, aby se lidé s tím
  zaslíbeným zachráncem minuli.
  III. JORDÁN – MÍSTO KŘTU A PŘIPOMÍNKA PŘECHODU
  Tuto důležitou zprávu Jan lidem vyřizoval v blízkosti řeky Jordán. Jednak je
  mohl v Jordánu křtít. A lidé se opravdu křtít nechávali. Proto se vlastně Janovi
  začalo říkat Jan Křtitel. Křest znamenal začátek nového života. Právě to si mohli
  zrovna na tomto místě dobře uvědomit. Právě Jordán lidem připomínal,jak kdysi
  jejich předkové po velmi dlouhé a namáhavé cestě pouští přes tuto řeku přešli do
  zaslíbené země. Za nimi bylo egyptské otroctví a poušť, před nimi nový život v
  zaslíbené zemi. Podobnou, stejně významnou změnu jim nyní přinášel křest:
  začátek nového života. Právě tady u Jordánu mohli ještě lépeporozumět, že Bůh i
  teď připravuje velké věci a jak i oni sami mají připravovat cestu tomu, kdo přichází
  a jehož příchod Jan ohlašuje.
  IV. ROZHOVOR S HERODEM A VĚZENÍ
  Jan Křtitel se však po čase dostal do vězení krále Heroda. Jak k tomu došlo?
  Jako pravý Boží prorok Jan věděl, že výzva k pokání je určena všem. Nejen těm
  malým a obyčejným lidem, kteří přicházeli k Jordánu, ale i silným a mocným, kteří
  bydlí v královském paláci. A tak Jan při svém kázání nevynechal anikrále Heroda.
  Musel mu říct něco, co mocní lidé neradi slýchají. Totiž to, že jejich moc není bez
  hranic. že ani král si nemůže dělat, co chce, že Boží zákon platí i pro něho. Nad
  všemi mocnými je ještě autoritanejvyšší. Víte kdo? No přece Bůh, kterého mají
  králové a všichni mocní brát vážně a poslouchat.
  A tak se Jan vypravil přímo ke králi. Věděl, že riskuje. Nemohl však mlčet.
  Důvěřoval, že je s ním Bůh,a proto se krále nebál. A řekl mu to otevřeně: „Králi,
  není dovoleno, abys žil s manželkou svého bratra!“Po manželství a po lidské
  důstojnosti nemá žádný král co šlapat!
  Herodes dostal vztek. Jemu nikdo nebude nic nařizovat, je přece král! Jan ale
  měl pravdu a Herodes to věděl. A kromě toho se Jana bál; tušil, že je v něm Boží
  moc. „Musím ho umlčet, aby o mně nemohl vykládat takové věci. Ale musím si dát
  pozor, je to přece jen prorok, muž Boží!“ A tak dal Jana vsadit dožaláře. Janova
  slova mu však přece jen ležela na svědomí, dokonce se s ním i několikrát setkal.
  Zatím hovšak nechá ve vězení, než se na všechno zapomene.
  V. OSLAVA NAROZENIN, TANEC A JANOVA SMRT
  Krále Janova slova rozladila, ale jeho družku Herodiadu, s níž Herodes žil,
  doslova rozzuřila. Nemohlavšak nic dělat proti králi, a tak jí nezbylo než spřádat zlé
  plány a čekat. A její chvíle přišla. Konala se oslavakrálových narozenin. Sešli se tam
  dvořané, důstojníci a další významní lidé. Hostina byla v plném prou-du, když do
  sálu vplula krásná tanečnice, králova nevlastní dcera. Oslavující král nešetřil sliby:
  „Přej si cochceš, dám ti všecko! Přísahám, všecko až do půlky království!“ Dívka
  odběhla, aby se poradila s matkou,s Herodiadou. Za chviličku byla zpátky v sále:
  „Chci jídelní podnos a na něm hlavu Jana Křtitele.“ Pro krále to byl šok. Něco
  takového nečekal. Dal však své královské slovo a jak by teď vypadal, kdyby svůj
  slib ne- dodržel? A tak s těžkým srdcem poručil zavolat kata a přikázal, aby
  nevinného Jana Křtitele popravil. Tak skončil život muže, jenž si dovolil ctít autoritu,
  která je nad mocnými i nad bezmocnými tohoto světa.
  VI. BOŽÍ SLOVO ŽIJE DÁL
  Když byl Jan uvězněn, začal své veřejné působení ten, jehož příchod Jan Křtitel
  připravoval: Ježíš. I on kázal, povolal si své učedníky a pomáhal těm, kteří na tom
  byli bídně. Zase se začaly dít veliké věci,takže si někteří mysleli: „Jan už je zas
  tady.“
  Sám Jan Křtitel by jim to však určitě řekl jinak: Na mě teď už nemyslete, vždyť
  teď máte mezi sebou toho, o kterém jsem mluvil, na jeho příchod jsem vás
  připravoval, věřte v něho. V něm se Boží královstvípřiblížilo až k vám. On je ten,
  který vás přišel vysvobodit od všeho zla.
  Janovou smrtí Boží dílo ve světě neskončilo. A neskončilo ani smrtí Ježíšovou. Po
  něm přišli jeho učed-níci a po nich další a další, až dodnes. Ti všichni možná také
  zažili a zažívají intriky, nenávist a všelijakéklacky pod nohama, ale přece proti
  všemu očekávání Boží slovo žije a hýbe světem dál.

1. MODLITBA
   Děkujeme, Pane Bože, že tvé slovo probouzí naději, dodává novou sílu a vede k
   radosti, odvaze a svo-bodě. Děkujeme za příběhy, v nichž smíme objevovat, jak
   tvé slovo různé lidi vedlo životem. Děkujemeza Jana Křtitele a jeho příběh.
   Prosíme, promlouvej svým slovem i nadále – ať ono nadále hýbe světemi námi.
   Dávej nám pro ně otevřené uši a vnímavé srdce. Amen