Zachariáš a Alžběta

Téma: Trpělivě čekat, uvěřit nemožnému, rozpomenout se

MOTIVAČNÍ UVEDENÍ

a) Pro předškolní a mladší školní věk

Čekáte rádi na splnění svých přání, nebo chcete vše hned?
Těšíte se třeba na dárek k narozeninám? Co děláte, když jej
nedostanete? Zuříte, jste smutní, prosíte o něj rodiče, nebo se
té myšlenky úplně vzdáte, prostě rezignujete? Nebo se s tímto
přáním obrátíte na někoho jiného, aby vám to splnil?

b) Pro střední a starší školní věk; pro ty, kteří už něco
vědí

Kdo dlouho čekal ve Starém zákoně na to, až se mu narodí
dítě? Sára a Abraham (Gn15 a 17), Manóach a jeho žena (narodil se Samson, Sd 13), Channa a Elkána (1S 1). Co na jejich
čekání bylo zvláštního? (Naplnilo se, když již nečekali.)

c) Pro starší, spíše neznalé

Co čekáme od Pána Boha, dobré věci, nebo špatné? Čekáme
od něho vůbec něco? Nebo máme dojem, že máme vše ve svých
rukou? Když se nám nevede, čí je to vina? Pána Boha, nebo
naše? Nebo prostě nevíme, nehledáme viníka, prostě trpělivě
čekáme a dou áme, že to nejlepší přijde nakonec?

1. POZNÁMKY K TEXTU A JEHO KATECHETICKÉMU
   VYUŽITÍ

• Herodes – jde o Heroda Velikého.Toto vročení není jenom
  údaj časový, ale uzemňuje náš příběh do skutečného, dějinného
  příběhu, který není smyšlenkou, ale má svoji historicitu
• Zachariáš – z hebrejského ZKR – Bůh pamatoval, Bůh se
  rozpomněl
• z oddílu Abiova – jeden z dvaceti čtyř oddílů kněží, kteří
  sloužili v chrámě. Tato služba na jeden oddíl připadla dvakrát
  v roce po jednom týdnu (1Pa 24,10)
• Alžběta – Bůh je (můj) slib
• neplodná – pro židy byla neplodnost potupa (viz v. 25)
• los podle kněžského řádu, aby vešel do svatyně Hospodinovy a obětoval kadidlo – tato služba byla určovaná losem;
  sloužit ji byla veliká čest, protože na někoho se dostala jenom
  párkrát za život
• veliké množství lidu – jsou to svědci, kteří dosvědčí, jaké
  divy dovede činit Bůh, když Zachariáš vychází ze svatyně němý
• Neboj se – stejně tak zazní toto povzbuzení při zvěstování Marii, také když se pastýřům zjeví andělé při narození Ježíše
• tvá prosba byla vyslyšena – zde se pojí význam jména
  Zachariáš s celou příběhovou linií. Hospodin se nerozpomíná jen
  na Zachariáše, ale na svou věrnost a lásku ke svému lidu; proto
  přichází na svět Jan, ale i Ježíš Kristus
• dáš mu jméno Jan – vyjadřuje to Boží nárok na narozené
  dítě. Jan – Boží smilování; od této chvíle začíná zvláštní Boží
  slitovávání se nad celým světem
• víno a opojný nápoj nebude pít – Jan bude zasvěcenec
• nazír; je tedy oddělen pro Boží službu (Nu 6,1-4)
• lid pohotový – lid očekávající Spasitelův příchod (Mal 3,
  23-24)
• Gabriel – Boží posel (Da 8,16)
• oněmíš – trest za nedůvěru je opakem blahoslavenství
  ve v. 45
• nemohl k nim promluvit – Zachariáš měl lidu zvěstovat
  árónské požehnání (Nu 6, 22-27)

1. FORMULACE TÉMATU
   Bůh vyslýchá prosby. To však neznamená, že koná, tak jak
   si přejeme. Vše má svůj čas. Tento čas však není závislý na
   našem počítání a na našich možnostech, ale na Božím rozpomenutí. To vyjadřují i jména obou postav. Zachariáš – Bůh se
   rozpomíná; Bůh neopouští toho, kdo je „spravedlivý před lidmi
   i Bohem“. Alžběta – Bůh je můj slib; Hospodin plní svá zaslíbení. Mezi těmito dvěma jmény se vlastně táhne zvěstná linie
   příběhu. Bůh se rozpomíná na svá zaslíbení, plní je, a nejen to,
   již jsou v pohybu. Je to překvapivé a tak nepochopitelné, že ten,
   kdo to chce uchopit rozumem a žádá znamení (Podle čeho to
   poznám, jsem již stařec, moje žena je pokročilého věku),v
   úžasu nad tím oněmí.
2. ÚSKALÍ TEXTU, TÉMATU A LINIE PŘÍBĚHU

• Pozor, aby se z příběhu nestalo sentimentální vyprávění,
  jak se starým manželům po dlouhém čekání přece jen narodilo
  dítě. Nejde zde ani o zázrak či nemožnost z hlediska dnešní medicíny. Důležitý je v příběhu Boží čas, který je jiný než náš. Je to
  čas Božího rozpomínání se na jeho stvoření a na lidské osudy,
  které jsou zasaženy Boží láskou a milostí.
• Téma „trpělivě čekat, uvěřit nemožnému, rozpomenout
  se“ není pouze tématem individuálním, ale tématem celého
  společenství Božího lidu. Lukášovo vyprávění vynalézavě shrnuje zásadní SZní důrazy – že to je Hospodin, Bůh (starého) Abrahama, neplodné Sáry, Rebeky, Ráchel, Chany, kdo otevírá novou
  kapitolu v příběhu Zástupu víry. On nezapomíná a překvapuje,
  když už jeho (věrný a spravedlivý) zástup propadl domnění,
  že zůstal zapomenutý. Zasaďte tedy vyprávění především do
  perspektivy Zástupu, neplodné matky vždycky také ztělesňují
  „neplodnou“, neperspektivní církev – a její úžas nad tím, že se
  Hospodin rozpomenul (viz poslední bod vyprávění).
• OSNOVA VYPRÁVĚNÍ
  a) Osnova i vyprávění pro mladší školní věk
  I. Muž jménem Zachariáš měl za ženu Alžbětu. Zachariáš byl kněz a chodil sloužit do chrámu. Oba, Zachariáš i
  Alžběta, byli staří. Vedlo se jim dobře, akorát neměli děti.
  Byli tak staří jako babička s dědečkem, a těm se už přeci
  dítě nerodí.
  II. Jednou Zachariáš odešel zase sloužit do chrámu. Byl
  vybrán, aby on sloužil ve svatyni. Pomodlil se tam. Vykonal
  oběť a potom měl vyjít ven a požehnat lidem, kteří stáli
  před svatyní a čekali na Boží požehnání.
  III. Když se chystal modlit, přistoupil k němu anděl.
  Oznámil Zachariášovi, že se Alžbětě narodí syn. Bůh si pro
  něj vybral i jméno. Bude se jmenovat Jan – což znamená
  ,Bůh je milostivý‘. Bůh se totiž rozpomněl na Zachariáše i
  Alžbětu a vyslyšel jejich modlitby. A pak ještě anděl řekl,
  že s tímto Janem má Pán Bůh velké plány.
  IV. Zachariáš však nechtěl andělovi uvěřit. Něco takového
  přece není možné! Vždyť babičkám se už miminka nerodí!
  Podle čeho poznám, že se to skutečně stane? Poznáš to
  podle toho, že budeš němý až do té doby, než se dítě narodí. A tak Zachariáš přestal mluvit, protože nechtěl uvěřit
  tomu, že Pán Bůh na své spravedlivé nezapomíná a na
  jejich životy se rozpomíná.
  V. Lidé před svatyní čekali. Zachariáš nemohl promluvit,
  a tak lidé poznali, že se stalo něco mimořádného. Lidé se
  stali svědky Božího znamení.
  VI. Když se Zachariáš po týdnu vrátil z chrámu domů,
  jeho žena zjistila, že čeká dítě. Velice se z toho radovala.
  Zpívala Pánu Bohu písně, že se na ni rozpomněl. Také se
  radovala z toho, že ji Hospodin zbavil pohanění.
  b) Osnova pro školní věk
  I. Judeji vládne král Herodes, Zachariáš a Alžběta jsou
  bezdětní
  II. Zachariáš slouží v chrámě
  III. Zachariáš se setkává s andělem
  IV. Lid čeká
  V. Po návratu domů se plní to, co bylo Zachariášovi
  oznámeno
  6.) K PRÁCI S PRACOVNÍM LISTEM
  Co už o Zachariášovi a Alžbětě
  víme
  Co nám zpívají na naši cestu víry
  Během vyprávění či po něm můžete s dětmi vymyslet sloku
  o Zachariášovi a Alžbětě do písně: A zástup stále přichází a zas
  jde dál.a napsat ji na pracovní list.
  Kde se jejich písnička ozývá v bibli
  Vzpomeňte na příběhy, kde Pán Bůh zasahuje zcela nečekaným způsobem, zejména když má na svět přijít někdo, s kým
  má Hospodin velké plány. Viz motivační uvedení Ib.
  Moje okénko
  Pro starší děti. Do okénka si děti napíší, na co se rozpomenou, co je nejvíc na celém příběhu oslovilo. Co si zapamatovali.
  Popřípadě mohou namalovat komiks.
  Co mě v příběhu oslovilo Za co bych chtěl prosit
  Starší děti mohou modlitby zapsat.

OSNOVA VYPRÁVĚNÍ

a) Osnova i vyprávění pro mladší školní věk

I. Muž jménem Zachariáš měl za ženu Alžbětu. Zachariáš byl kněz a chodil sloužit do chrámu. Oba, Zachariáš i
Alžběta, byli staří. Vedlo se jim dobře, akorát neměli děti.
Byli tak staří jako babička s dědečkem, a těm se už přeci
dítě nerodí.
II. Jednou Zachariáš odešel zase sloužit do chrámu. Byl
vybrán, aby on sloužil ve svatyni. Pomodlil se tam. Vykonal
oběť a potom měl vyjít ven a požehnat lidem, kteří stáli
před svatyní a čekali na Boží požehnání.
III. Když se chystal modlit, přistoupil k němu anděl.
Oznámil Zachariášovi, že se Alžbětě narodí syn. Bůh si pro
něj vybral i jméno. Bude se jmenovat Jan – což znamená
,Bůh je milostivý‘. Bůh se totiž rozpomněl na Zachariáše i
Alžbětu a vyslyšel jejich modlitby. A pak ještě anděl řekl,
že s tímto Janem má Pán Bůh velké plány.
IV. Zachariáš však nechtěl andělovi uvěřit. Něco takového
přece není možné! Vždyť babičkám se už miminka nerodí!
Podle čeho poznám, že se to skutečně stane? Poznáš to
podle toho, že budeš němý až do té doby, než se dítě narodí. A tak Zachariáš přestal mluvit, protože nechtěl uvěřit
tomu, že Pán Bůh na své spravedlivé nezapomíná a na
jejich životy se rozpomíná.
V. Lidé před svatyní čekali. Zachariáš nemohl promluvit,
a tak lidé poznali, že se stalo něco mimořádného. Lidé se
stali svědky Božího znamení.
VI. Když se Zachariáš po týdnu vrátil z chrámu domů,
jeho žena zjistila, že čeká dítě. Velice se z toho radovala.
Zpívala Pánu Bohu písně, že se na ni rozpomněl. Také se
radovala z toho, že ji Hospodin zbavil pohanění.

b) Osnova pro školní věk

I. Judeji vládne král Herodes, Zachariáš a Alžběta jsou
bezdětní
II. Zachariáš slouží v chrámě
III. Zachariáš se setkává s andělem
IV. Lid čeká
V. Po návratu domů se plní to, co bylo Zachariášovi
oznámeno
6.) K PRÁCI S PRACOVNÍM LISTEM
Co už o Zachariášovi a Alžbětě
víme
Co nám zpívají na naši cestu víry
Během vyprávění či po něm můžete s dětmi vymyslet sloku
o Zachariášovi a Alžbětě do písně: A zástup stále přichází a zas
jde dál a napsat ji na pracovní list.
Kde se jejich písnička ozývá v bibli
Vzpomeňte na příběhy, kde Pán Bůh zasahuje zcela nečekaným způsobem, zejména když má na svět přijít někdo, s kým
má Hospodin velké plány. Viz motivační uvedení Ib.
Moje okénko
Pro starší děti. Do okénka si děti napíší, na co se rozpomenou, co je nejvíc na celém příběhu oslovilo. Co si zapamatovali.
Popřípadě mohou namalovat komiks.
Co mě v příběhu oslovilo Za co bych chtěl prosit
Starší děti mohou modlitby zapsat.

1. B) K PRÁCI S POSTAVIČKAMI
   Vyberte – nejlépe po vyprávění i práci s pracovním listem -s
   dětmi dvě, které podle nich nejlépe charakterizují Zachariáše
2. Alžbětu; čím procházeli, co prožívali. Obkreslete, vybarvěte
   dokreslete výraz ve tváři, či všelijak jinak ozdobte nebo nakreslete vlastní a zavěste do řady svědků za poslední postavu,
   v tomto případě za Jonáše.
3. C) TIP NA AKCI
   Nakreslíme předměty jako oltář, postavu kněze, sloupy, kadidlo, ženu, dítě, anděla. Potom nakreslíme i předměty a postavy, které do našeho příběhu nepatří (papír a tužku, strom,
   kalich.) Kresby či předměty i jejich počet přizpůsobíme stáří
   dětí. Necháme děti, aby si kresbu či předměty prohlédly. Pak
   vše zakryjeme nějakým šátkem. Potom se děti mají rozpomínat
   na všechno, co viděly. Starší píší, ti co neumějí psát, kreslí.
4. VYPRÁVĚNÍ
   V další části akce se mají rozpomenout, které věci do příběhu
   patří a které ne, která slova byla v příběhu vyslovena a která
   ne. Vyprávění má mít jasný charakter a vypravěč si má být vědom slov a prostředků, které vyslovuje nebo které kreslí.
5. ) PODNĚTY K ROZHOVORU

• Na koho ve starém zákoně se Bůh rozpomenul a nakonec
  vyslyšel jeho prosby? (Jose ve vězení; David, když zhřešil;
  Job. )
• Co je na čekání nejhorší (čas, nejistota, nedočkavost, beznaděj. )? Je na čekání také něco pozitivního? Učí nás očekávání něčemu, nebo je to jen překážka a nesmysl?

1. LITURGICKÝ RÁMEC
   Vstupní verš: Lukáš 1,14
   Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho
   narození.
   
   Čtení: Lukáš 1, 5-25
   I. KRÁL A KNĚZ
   Stalo se to v době, kdy v Judsku vládl Herodes. Byl to mocný král, však mu také říkali Herodes Veliký.
   Ale pro Pána Boha byl mnohem důležitější někdo jiný: kněz, který se jmenoval Zachariáš. Jeho manželka se jmenovala Alžběta. Celý svůj život tito manželé zasvětili Bohu. Služba v chrámě byla pro kněze
   Zachariáše něčím radostným. Pravda, když na něho (a na skupinu kněží, ke kterým patřil) přišla řada,
   musel opustit svoji manželku, nechat ji doma a celý týden strávit v chrámě. Ale pro Zachariáše a Alžbětu
   to nebylo zase až tak těžké, vždyť oba sloužili Pánu Bohu a byli spravedliví před Bohem. Jedna věc je
   však trápila: neměli děti. Byli už staří, a teď už se na tom sotva co změní. Našli se takoví, kterým to bylo
   podezřelé: že by na ně Pán Bůh zapomněl, nebo se oba nějak provinili a Pán jim proto děti nedal? Tak
   nějak o Alžbětě uvažovaly sousedky z okolí, a také si jí proto nevážily. Zachariáš i Alžběta by si dítě velmi
   přáli, ale svůj úděl bezdětných rodičů nesli pokorně.
   II. SLUŽBA HOSPODINU JE RADOSTÍ
   Kněží, kteří konali službu v chrámě, byli podle svých rodů rozděleni do skupin, které se pravidelně střídaly. Přišla řada na oddíl, ke kterému – podle svého rodu – patřil i Zachariáš. Rozloučil se tedy se svou
   ženou a zamířil do chrámu. Do svých povinnosti se dal tentokrát ještě s větší radostí než jindy: dnes na
   něho přišla řada, aby konal obzvláště významnou službu. Jeho úkolem bylo vejít až dovnitř do svatyně,
   tam obětovat kadidlo, vykonat přímluvné modlitby za lid a potom vyjít ven a pronést požehnání. To byl
   závěr i vrchol jeho služby, měl opakovat slova, která podle Božího příkazu říkali už Mojžíš a Áron. To každý izraelský kluk od malinká slyšel a taky se ho učil říkat.
   III. JE TĚŽKÉ UVĚŘIT, ŽE HOSPODIN SE ROZPOMÍNÁ NA SPRAVEDLIVÉ
   Všechno bylo jako jindy. Oltář a vůně kadidla. Zachariáš se chtěl sklonit k modlitbám. Snad mě Hospodin vyslyší. Snad již brzy přijde a vysvobodí svůj lid. Snad se rozpomene na svého služebníka i svůj lid.
   A Hospodin se skutečně rozpomenul. Přímo teď, v této chvíli a na tomto místě, a právě na Zachariáše.
   Poslal anděla Gabriele, který se postavil po pravé straně oltáře. Zachariáš v úžasu a v bázni padl k zemi.
   „Neboj se,“ oslovil jej anděl, „Pán Bůh se na tebe rozpomněl a vyslyšel tvé prosby. Tvoje žena Alžběta
   bude mít syna a dáš mu jméno Jan. Ten Jan připraví lid izraelský, aby mohl přijmout Mesiáše. Všichni se
   budou z jeho narození radovat.“
   Zachariáš však řekl: „Skutečně se to stane? To přece není možné! To je proti zdravému rozumu, aby
   starci měli děti. Podle čeho to poznám, že to, co mi tu říkáš, je pravda?“ Anděl Gabriel však Zachariáše
   napomenul. „Což nevíš, že Boží slova platí, že Bůh nemluví do větru? Hospodin se rozpomíná na svého
   služebníka i svůj lid. (Vzpomeň si na své jméno!) že jsi neuvěřil, oněmíš. Až do té doby, co se dítě narodí.“
   
   Lid čekal před chrámem, aby vyslechl a přijal požehnání. Ale když konečně
   Zachariáš vyšel ven, ne- mohl mluvit. Místo požehnání však všichni poznali, že
   Zachariáš měl vidění.
   IV. CHVALOZPĚV PATŘÍ HOSPODINU
   Zachariáš se vrátil domů. A opravdu jeho žena otěhotněla. Alžběta měla velikou
   radost a zpívala chva- lozpěv Hospodinu, který se nad ní sklonil a dal jí dítě.
   Nezpívala jen za sebe, ale i za všechny, kteří dou alia dou ají v Hospodina. Zpívala
   o Hospodinu, který se rozpomíná na ty, kteří k němu volají.
2. MODLITBA
   Pane Bože, náš Otče, děkujeme ti za to, že jsi na nás nezapomněl. Děkujeme ti,
   že se smíme spolu se Zachariášem a Alžbětou radovat, kdykoli si vzpomeneme na
   tvou lásku a dobrotu. Amen