Jonáš

Téma: Cože, Boží odpuštění pro všechny

MOTIVAČNÍ UVEDENÍ

a) Pro mladší a střední školní věk

Stačí dětem varování, aby nedělaly špatné věci? Dbají lidé
varování, nebo se změní až po trestu? (A změní se vůbec?)
„Funguje“ lépe trest, nebo odpuštění? Co si víc pamatujete?

b) Pro střední a starší školní věk

K jakým lidem máte nedůvěru? Od koho nečekáte nic dobrého? Už vás někdo z takových lidí něčím příjemně překvapil?

1. POZNÁMKY K TEXTU A JEHO KATECHETICKÉMU
   VYUŽITÍ

• Kniha Jonáš na rozdíl od ostatních „Malých proroků“ podává svou zvěst ormou souvislého prokomponovaného vyprávění. Tlumočí Boží slovo v podobě dramatického příběhu, podobenství. Vyprávění se vyrovnává s duchovním rozpoložením
  poexilního židovstva, ohroženého sklonem k samospravedlnosti, zahleděností do vlastních problémů a přezíravým postojem
  k pohanům. Proti tomu se v příběhu objevují základní starozákonní důrazy na vyvolení Izraele pro všechny národy (srv. Gn
  12,1n) a Boží svrchovanost.
• Jonáš – ze samotné knihy se o něm nedozvíme více než
  jméno jeho otce. Ve 2Kr 14,25 je však zmínka o Jonášovi, synu
  Amítajovu, který byl Hospodinovým prorokem v Severním Izraeli za krále Jeroboáma II. (8. stol. př. n. l.)
• Jméno Jonáš znamená „holubice“ – v bibli i v mimobiblickém prostředí je tento pták častým symbolem: holubice
  zvěstuje Boží milost, když ji Noe po potopě vypouští nad vody
  soudu (Gn 8, 8-11); v prorockých knihách SZ je hlas holubice
  projevem zármutku i pokání (Iz 38,14; Ez 7,16; Na 2,8). Tak
  má i Jonáš zvěstovat nejen soud, ale i pokání a milost. Obrazu
  holubice je užito i jako označení Izraele (Oz 7,11) – snad se tak
  má v Jonášově úkolu poznat celý Boží lid.
• „Stalo se slovo Hospodinovo.“ – kniha Jonášova tak
  začíná podobně jako jiné prorocké knihy. Ani zde se nedočteme,
  jak se to událo. Rozhodující je, že to bylo slovo Hospodinovo,
  které člověka překvapí, zaútočí na něj, zasáhne jej a zatřese
  jím.
  V knize samotné není Jonáš označen jako prorok – připomíná to, že Bůh zasahuje svobodně a může poslat se svým poselstvím kohokoli. Teprve jeho slovo činí z člověka proroka.
• Ninive – hlavní město Asyřanů, krutých nepřátel
  Izraele. Prvním budovatelem Ninive byl podle biblického podání
  Nimrod,
  „bohatýrský lovec před Hospodinem“ (Gn 10,11). V dobách největší slávy se pyšnilo svou velikostí, pevností i ochranou svých
  božstev. V době, ve které vznikla dnešní podoba textu knihy Jonáš, žilo Ninive už jen ve vzpomínkách lidu (bylo zničeno r. 612
  př. n. l.). Je tu líčeno jako „veliké město před Bohem“ – odkazuje se tak nejen na jeho velikost a pýchu, ale i na to, že ani tak
  se nevymyká z moci a péče Boží. I do tohoto pohanského města
  posílá Bůh svého proroka.
• Jonášův útěk – Kromě pochopitelných obav z toho, jak
  zlé město přijme jeho zvěst – vždyť úděl proroků nebýval lehký
  ani uprostřed Božího lidu (srv Mt 23,34n) – je tu ještě jeden
  důvod: Jonáš nechce být svědkem toho, že by Bůh hříšnému
  městu mohl odpustit (Jon 4,2).
  Místo na východ do Ninive pospíchá na západ do Ja y k moři.
  Hledá místo, kde by se před Hospodinem skryl. Promyšleně volí
  Taršíš, místo za mořem, pro tehdejší představy až na konci světa
  (dokonce kolovaly pověsti, že v Taršíši je brána do podsvětí).
  Jonášův útěk je charakterizován jako sestup: sestoupil do
  Ja y, sestoupil na loď, sestoupil do podpalubí a bude muset sestoupit až „ke kořenům hor“ (2,7).
• bouří na lodi je Jonáš volán k zodpovědnosti. Na položené otázky vyznává svou víru (Jsem Hebrej a bojím se Hospodina, Boha nebes, který učinil moře i pevninu) i svou vinu (Vím,
  že vás tahle veliká bouře přepadla kvůli mně).
  Lodníci, ačkoli se zhrozí nad Jonášovým útěkem od Boha, ho
  nechtějí hodit přes palubu a ze všech sil se snaží o jeho záchranu. Do očí bijící je rozdíl mezi prorokem, který tvrdě spí a
  je tak daleko od Boha, že se ani nemodlí, a pohanskými lodníky,
  o nichž čteme, že zápasí, volají k Hospodinu, padne na ně veliká
  bázeň, přinesli Hospodinu oběť a zavázali se sliby.
• časovým údajem „tři dny a tři noci“ je Jonášův pobyt
  v útrobách ryby označen jako doba úzkosti, temna a smrti. Jonáš se dostal „do lůna podsvětí“, „na dno“ – hlouběji už klesnout nelze a není možné odtud vyjít („závory země“), přestává
  tu naděje i život.
• Jonášova modlitba – připomíná si toho, kterého opustil,
  a úpěnlivě k němu volá. Bůh jeho modlitbu vyslyšel, přestává
  mu být protivníkem, „vychvacuje ho z jámy (hrobu) a navrací k životu.“ Modlitba končí díkůvzdáním, závazkem vděčnosti
  a radostným vyznáním „Hospodin je spása“, které je ústřední
  myšlenkou celého příběhu.
• Bezmocnost Boží „všemohoucnosti“ – Bůh Jonášova
  příběhu může nastrojit všechno – bouři, velkou rybu, skočec,
  červa, žhavý vítr – ale nemůže přemoci Jonášovu zapšklost, samospravedlivost a undamentalismus (sektářství). Drama plné
  zvratů a zachraňujících Božích zásahů končí scénou, ve které
  Bůh s laskavou ironií, nicméně bezbranně hájí svoje milosrdné
  rozhodnutí proti Jonášovu hněvu. Tento otevřený konec (příběh
  končí otázkou, která je určena Jonášovi i čtenářům) upozorňuje, že Boží dílo je snad nejvíce ohroženo těmi, kdo se domnívají,
  že sami nejlépe vědí, jak má Bůh jednat a jedná.

1. FORMULACE TÉMATU
   Jonáš prchá od Boha, tedy SESTUPUJE do Ja y, do podpalubí, do mořských hlubin, do podsvětí. Jonáš NA DNĚ, v lůně
   podsvětí – tam se modlí, vyznává (liturgicky) svou závislost na
   Božím milosrdenství. Zachráněný (spasený) Jonáš káže o Božím
   soudu a vyhlíží Boží trest. Bůh lituje a (spasený) Jonáš PLANE
   HNĚVEM. V modlitbě „vrací Bohu vstupenku“ (Vždyť jsem věděl,
   že jsi milosrdný!). ZATVRZELÝ Jonáš nechce žít a brání se Božím
   otázkám.
   Právě tam, kde bychom čekali, že v pokračování příběhu
   bude rezonovat vděčnost a radost již zachráněného Jonáše, že
   zachráněný bude tutéž záchranu přát i jiným hříšníkům, dochází
   k překvapivému zvratu. U Jonáše (spaseného věřícího) dochází
   k „patologii víry“ (Miskotte). Naplánoval pro pohany Boží trest a je
   zklamán a roztrpčen, projevilo-li se při nich Boží milosrdenství.
   ÚSKALÍ TEXTU, TÉMATU A LINIE PŘÍBĚHU

• příběh vypovídá, zvěstuje jako celek – nelze tedy zkrátit
  o žádnou část, např. vyprávět jen první polovinu o Jonášově
  záchraně. První část svědectví o Boží zachraňující solidaritě se
  vypráví především proto, aby si čtenář a posluchač uvědomil
  nemilosrdnost Jonášova přístupu v druhé polovině (příběh nelze
  zkrátit, tak jako nejde zkrátit např. podobenství o nemilosrdném služebníku – Mt 18,23n).
• otevřenost příběhu chce zneklidnit – čtenář neví, jak to
  dopadlo – změnil Jonáš svůj postoj? Tato otevřenost má apelovat na čtenáře – zbožné a věrné věřící, kterým hrozí uzavření do
  slupky zbožné a nelítostné samospravedlnosti. Toto zneklidňující vyústění je třeba zachovat i při vyprávění dětem (vyprávět
  bez „závěru“, bez „ponaučení“).
• velká ryba – výklad, že jde o velrybu, najdeme poprvé
  u církevního otce Augustina (4/5. stol.). Viděl prý kdysi kostru
  velryby a spojil tohoto živočicha s vyprávěním (podobenstvím)
  o Jonášovi. V příběhu nejsou zoologické ani jiné biologické údaje podstatné (co to bylo za rostlinu, která Jonášovi uschla, a
  za červa, kterého Hospodin poslal). Všemi prostředky projevuje
  Bůh Jonášovi své milosrdenství.
  S určitou licencí lze srovnat rybu s ponorkou – která ovšem
  umí jen klesat hloub a hloub. Jonáš přestoupil do „ponorky“, ale
  má jen lístek „tam“, tj. na dno, nikoli „zpátky“. O vynoření
  Kdo se dnes přidává k zástupu:
  (obratu a návratu k životu) může rozhodnout jen Hospodin, Bůh
  záchrany.
• skutečným zázrakem v příběhu není, jak to všechno
  Pánu Bohu pěkně unguje (nastrojil bouři, rybu, skočec, červa,
  žhavý vítr), ale ochota ninivských hříšníků k pokání a změně.
  Pro tento div způsobený Božím milosrdenstvím nemá Jonáš pochopení.

5.) OSNOVA VYPRÁVĚNÍ

Osnova pro předškolní děti

I. Jonáš utíká před Bohem na loď
II. Jonáš prosí Boha o záchranu a Bůh mu pomůže
III. Jonáš káže v Ninive a zlí lidé litují svých vin
IV. Jonáš se zlobí a Bůh mu vysvětluje, že on má rád
všechny stejně
Převyprávění Jonášova příběhu pro nejmenší najdete v různých pomůckách. Než je však použijete, projděte je a zkontrolujte, zda jejich důraz odpovídá sebekritičnosti a otevřenosti
příběhu.

Osnova pro mladší a střední školní věk

I. Jonáš utíká před úkolem od Boha
II. Jonáš prosí o záchranu a Hospodin se nad ním slitovává
III. Jonáš káže v Ninive o Božím soudu a Ninivští litují
svých vin
IV. Jonáš je zklamán, že se Hospodin nad Ninivitskými
slitovává
V. Bůh učí Jonáše milosrdenství
Osnova pro starší školní věk
I. Jonáš utíká od Boha a klesá čím dál hlouběji
II. Prorok „na dně“ prosí o záchranu a Bůh ho vyslýchá
III. Jonáš káže Ninivským o soudu
IV. Ninivští činí pokání a Bůh jim odpouští
V. Jonáš vyčítá Bohu milosrdenství
VI. Bůh zpochybňuje Jonášův samospravedlivý hněv
a klade mu otázku

6.) K PRÁCI S PRACOVNÍM
LISTEM
Co už o něm vím
Děti mohou hned na začátku napsat, co už o Jonášovi vědí.
Těch, které si vzpomenou na „velrybu“, se můžete hned dál
ptát: Víte, proč se vlastně Jonáš dostal do útrob velké ryby?
Bylo to pro něho dobré, nebo hrozné (záchrana, nebo trest)? .
Co nám zpívá na naši cestu víry
Na závěr zkuste s dětmi složit další sloku písničky o Jonášovi
a Božím milosrdenství.
Kde se jeho písnička ozývá v bibli

1. Jonášův pobyt v útrobách ryby: ukazuje k Ježíši Kristu,
   který svou smrtí, pobytem v hrobě a vzkříšením zjevil Boží milost všemu stvoření (Mt 12,40)
2. Jonášova modlitba: ž 139 – přečtěte si ho a zeptejte se
   dětí, jestli je to spíš děsí, nebo uklidňuje – že Bůh o nás všude
   ví; marnotratný syn – také on vzdálený touží po Boží blízkosti
   (Vstanu, půjdu k svému otci.)
3. Jonášovo nepochopení Božího milosrdenství: podobenství
   o nemilosrdném služebníku (Mt 18,23n); starší syn z podobenství o marnotratném synu (Lk 15,11n)
   Moje okénko
   Mladší děti sem asi rády nakreslí Jonáše a rybu – můžete si
   s nimi povídat o tom, že Jonášovi bylo líto, co provedl, smutno,
   měl strach. Ale lidé v Ninive na tom byli stejně: jednali zle, ale
   pak jim to bylo líto. A Pán Bůh se nad nimi slitoval tak jako
   předtím nad Jonášem.
   Starší děti mohou zkusit vystříhat z časopisu obrázky těch,
   na jejichž „zničení“ bychom se sami možná rádi mrkli ( otbalisté
   Sparty? neoblíbený politik?)
   Co mě v příběhu oslovilo Za co bych chtěl prosit
   V rozhovoru děti snadno vyjmenují ty, kteří jsou „zlí“ nebo
   ty, které nemají rádi („z principu“ nebo na základě špatné zkušenosti). Můžeme i jim přát Boží milosrdenství? Prosit za ně?

1. B) K PRÁCI S POSTAVIČKAMI
   Pokud si nevyberete z nabízených „střihů“, zkuste Jonášovy
   proměny ilustrovat různými panáčky: zády otočený, schoulený,
   jásající, zvěstující, otrávený, rozzlobený.
2. C) TIP NA AKCI

• vyrobte leporelo s Jonášovým příběhem: každé z dětí nakreslí obrázek s jednou částí příběhu
• zkuste vyprávět příběh, jak ho zažili lodníci a lidé v Ninive
  (třeba i velká ryba – jestli si trou nete)

1. ) PODNĚTY K ROZHOVORU

• Co je to pokání? Rozumíte tomu, co Ninivští dělali? Co děláme my, když litujeme svých vin?
• Utíkáme také před úkoly a povinnostmi, které vyplývají
  z toho, že jsme křesťané? Může to mít škodlivé důsledky pro
  lidi kolem nás (viz situace lodníků)?
• Co myslíte, že je horší: když někdo tvrdí, že Bůh není – nebo
  Jonášovo odmítání Božího milosrdenství?
• Najdete biblickou postavu, která se chová přesně opačně
  než Jonáš? (Abraham prosící za Sodomu)
• Víte, jak se v Novém zákoně říká těm, kdo neuměli přát záchranu profláklým hříšníkům?
• Myslíte, že Jonáš patří jen do „Starého zákona“, nebo se
  s takovým typem potkáme i v církvi?

1. LITURGICKÝ RÁMEC
   Vstupní verš: ž 67, 2-3
   Kéž je nám Bůh milostiv a dá nám požehnání, kéž nad námi
   rozjasní svou tvář. Ať je známa na zemi tvá cesta, mezi všemi
   pronárody tvoje spása.
   Čtení: Jon 4,1-11
2. VYPRÁVĚNÍ
   I. JONÁŠ UTÍKÁ PŘED BOHEM
   Jednomu muži jménem Jonáš Bůh řekl: „Jdi do Ninive, toho velikého města, a vyřiď jim, že už se nemůžu dívat na zlo, které páchají.“ Jonáš věděl, že tak Pán Bůh může povolat kohokoli, aby byl prorokem,
   aby vyřizoval jeho slovo. Teď povolal jeho, Jonáše. Ale jemu se do toho nechtělo. Co je mu po nějakém
   pohanském městě? A tak se rozhodl, že radši zmizí. Dal se právě na opačnou stranu, než ho Bůh poslal.
   Šel k moři, do přístavu. Tam sestoupil na loď, aby utekl před svým úkolem i před Hospodinem až na konec
   světa. I v lodi sestoupil až dolů a schoval se v podpalubí.
   Jenže před Hospodinem, Bohem nebe, země i moře, se skrýt nemohl. Přišla veliká bouře od Hospodina
   a lodi hrozilo ztroskotání. Všichni námořníci volali ke svým bohům. Jen Jonáš spal a k nikomu nevolal.
   Nechtěl ho znát. Kapitán ho probudil a lodníci se Jonáše vyptávali, co je zač. Když zjistili, že utíká před
   svým Bohem, nemohli to pochopit. Jonáš jim řekl: „Vím, že vás tahle bouře přepadla kvůli mně. Vezměte
   mě a hoďte do moře.“ V moři, mrtvý, bude před Hospodinem navěky schovaný.
   Námořníci nechtěli, ves-lovali ze všech sil, ale nebylo to nic platné. Nakonec Jonáše
   do moře hodili. Moře se utišilo a oni děkovaliHospodinu, který je Pánem i nad
   mořem.
   II. JONÁŠ V HLUBINÁCH PROSÍ O ZÁCHRANU A HOSPODIN SE SLITOVÁVÁ
   Ale Hospodin nenechal Jonáše zahynout. Když padal ke dnu, objevila se velká
   ryba a spolkla Jonáše.Tři dny a tři noci byl Jonáš v mořských hlubinách. Poznal,
   jak je hrozné být daleko od Boha. Modlil sek němu: „Zachvátily mě vody,
   propastná tůň mě obklíčila. Tys však vyvedl můj život z hrobu, Hospodine,Bože
   můj.“ Radoval se z toho, že Hospodin ho zachránil, že se nad ním slitoval. Slíbil, že
   splní úkol, kterýod Boha dostal. Tehdy ho ryba vyvrhla na břeh.
   III. JONÁŠ KÁžE V NINIVE O BOŽÍM SOUDU A NINIVŠTÍ LITUJÍ SVÝCH VIN
   Bůh znovu promluvil k Jonášovi a znovu ho poslal do Ninive, aby tam kázal.
   Jonáš vstal a šel. Byloto velké město, tři dny se jím muselo procházet. Jonáš
   procházel první den a volal: „Ještě čtyřicet dní,a Ninive bude zničeno.“ Na lidi v
   Ninive to slovo hned zapůsobilo. Uvěřili Bohu a litovali všeho zlého, co udělali.
   Dokonce i král, když se to dozvěděl, vyhlásil: „Každý ať se odvrátí od všeho násilí
   a zla, které páchal. Nikdo z nás nebude jíst ani pít, ale budeme se modlit k Bohu.
   Možná se Bůh nad námi slituje, přestane se hněvat a nechá nás naživu.“
   Bůh viděl, jak si počínají, to že se odvracejí od všeho zlého. Bylo mu líto, že
   chtěl město zničit, a ne-udělal to.
   IV. JONÁŠ JE ZKLAMÁN BOŽÍM SLITOVÁNÍM
   Ale Jonáš se začal hněvat: „Jestli jsem to, Bože, neříkal!? Proto jsem utekl na
   loď. Věděl jsem, že jsi milosrdný a shovívavý a že se klidně slituješ nad kdekým.
   Poslal jsi mě, abych jim kázal, že na ně přijdespravedlivý trest, a ty teď těm
   pohanům klidně odpustíš!“ Jonáš se zlobil a byl otrávený. Chtěl vším praš-tit, už se
   mu nechtělo ani žít. „Je dobře, že se tak zlobíš?“ zeptal se ho Pán Bůh. Jonáš viděl
   jenom lidi, kteří si podle jeho názoru zasloužili trest. Nebylo mu jich líto ani trochu.
   Jako by zapomněl, že to není takdávno, kdy byl sám na dně a prosil Pána Boha o
   slitování. A jakou měl radost, že byl zachráněn. Ale teďse bude muset ještě naučit,
   že Boží milosrdenství tu není jen pro něj.
   V. BŮH UČÍ JONÁŠE MILOSRDENSTVÍ
   Jonáš seděl kousek nad městem, kde si udělal přístřešek, aby mohl sledovat, co
   se bude v Ninive dít.Vyrostla tam veliká rostlina, která měla spoustu hustých listů,
   takže dávala příjemný stín a chránila ho před slunečním žárem. A taky mu trochu
   chladila hlavu rozpálenou zlostí.
   Jenže druhý den kořeny té rostliny nahlodal nějaký červ a ona do rána uvadla.
   Stín byl pryč. Slunce pražilo Jonášovi do hlavy, až z toho byl tak rozzlobený, že si
   přál umřít.
   Pán Bůh k němu promluvil: „Tobě je, Jonáši líto té jedné rostliny, se kterou jsi
   neměl žádnou práci, která přes noc vyrostla a přes noc zase uvadla. A mně by
   nemělo být líto Ninive, toho velikého města,v němž je tolik lidí i zvířat?“
3. MODLITBA
   Pane Bože, děkujeme ti za Jonášův příběh. Chceme jít za tebou a držet se tvého
   Slova, ale kam by- chom se poděli, kdyby nebylo tvého slitování a odpuštění?
   Vděčně myslíme na to, jak veliké je milosrden-ství, které nám lidem den za dnem
   prokazuješ. Dej, abychom tvoji odpouštějící lásku uměli přát všem, adokázali se
   radovat z každé změny k lepšímu. Amen