Služebník Hospodinův

Téma: Naše nemoci za nás nesl

MOTIVAČNÍ UVEDENÍ

a) Pro všechny věkové skupiny; pro příběhu znalé

Už jste někdy slyšeli o takové biblické „postavě nepostavě“
služebníka Hospodinova? Jaké jsou jeho hlavní vlastnosti? Čím
se vyznačuje? Jak byste ho popsali? Co důležitého byste o služebníku Hospodinově řekli těm, kdo o něm ví jen málo anebo
vůbec nic? Kdy se při bohoslužbách čte píseň o služebníku Hospodinově? V kterém období církevního roku?
Dá se však využít i toho, že děti o služebníku Hospodinovu
nikdy neslyšely – viz Co už o něm vím, 6.

b) Pro střední a starší školní věk; pro spíše znalé

Koho dnes lidé berou vážně nebo obdivují? Nechte děti vyjmenovat populární a obecně uznávané osobnosti. I v bibli je
řada takových šikovných siláků. Vzpomenete si na některého?
(Krásný, trochu domýšlivý Josef, silák Samson, krásný David,
vítěz nad Goliášem, aj.) Pak se jich zeptejte: A brali by je ostatní lidé stejně tak vážně, kdyby měly ošklivý vzhled nebo nějakou vadu? Taky by je obdivovali?
Už jste slyšeli nebo viděli někoho slavného, kdo také nějak
pomáhá? Zakládá nějaké nadace?

c) Pro všechny věkové skupiny; příběhu spíše neznalé

Zeptejte se dětí, zda v přírodě nebo doma viděly nějaké
zvíře, jak brání svá mláďata před vetřelcem (třeba enu nebo
kočku nebo bachyni). Jak to vypadalo? Co ta zvířecí maminka
nebo tatínek dělali? Zeptejte se dětí, zda slyšely o tom, že některá zvířata brání svá mláďata s nasazením života, a že raději
nasadí svůj život, aby mláďata mohla žít?

1. POZNÁMKY K TEXTU A JEHO KATECHETICKÉMU
   VYUŽITÍ
   Biblická kniha Izajáš je souborem prorockých výroků
   z různých dob a různého prostředí. Tradičně se dělí na 2 –
   3 části. Kapitoly 1-39 tzv. první Izajáš (Protoizajáš), kapitoly
   40-55 tzv. druhý Izajáš (Deuteroizajáš) a kapitoly 56-66 tzv.
   třetí Izajáš (Tritoizajáš).
   První Izajáš je prorokem soudu (starší). Druhý Izajáš zvěstuje potěšení. Mluví totiž do úplně jiné situace. Izrael se nachází v babylonském zajetí, daleko od své vlasti, a nyní se mu
   od Hospodina dostává útěchy a příslibu brzké záchrany. Písně
   o služebníku Hospodinově patří právě do Deuteroizajáše.
   PRVNÍ PÍSEŇ (42,1-4)

• „Můj služebník“ – Setkáváme se zde se zvláštní unkcí
  „Hospodinova služebníka“ (Ebed Adonaj). Hospodin ho představuje jako posla, ke kterému má zvláštní vztah – „můj služebník“. Služebník je osobnost oddaná a patřící Hospodinu; Hospodin se ho ujímá a podpírá ho i podporuje, aby mohl splnit
  uložené poslání.
• „Boží duch“ – K tomuto poslání je služebník náležitě vyzbrojen. Dostává „Božího ducha“. Hebrejština užívá stejného
  slova pro výraz „duch“ a „vítr“. Tím naznačuje, že dar Božího
  ducha je síla, která mění, převrací a boří; síla, kterou si člověk
  nemůže jen tak přidržet, která je dána; je to síla nepřemožitelná. Dar Hospodinova ducha znamená pověření k určitému úkolu
  a zároveň síla k jeho vykonání.
• „Soud pronárodům“ – Hospodinův služebník vyhlašuje
  soud, jehož charakteristickým rysem je přesná diagnóza a zároveň omilostnění (neuhašuje toho, který měl svítit a jen čadí,
  nelikviduje slabého, nalomeného). Výsledkem soudu tedy není
  jen trest a odsudek, ale také nastolení práva a pomoc utištěným.
  Služebník Hospodinův nebude soudit s halasem a rámusem jako
  pozemští vladaři. Přijde v pokoře a tichosti, a přece jeho moc
  bude veliká. To je soud podle pravdy Boží, který je také nadějí i pro oblasti nejvzdálenější. Zmínka o tom, že ostrovy čekají
  na jeho zákon, naznačuje, že služebník zde není jen pro Izrael
  (42,4).
  DRUHÁ PÍSEŇ (49,1-6)
• Hospodinův služebník, kterého v předchozí písni představil
  Hospodin, se nyní představuje sám. Ujímá se slova. Zřejmě to
  patří k poslání, které mu svěřil Hospodin. Oslovuje ostrovy a
  daleké národy.
• Dovolává se nejprve svého vyvolení a pověření. Jako
  vytvořil Bůh člověka a vdechl mu v chřípí dech života, tak si už
  v lůně matky vytvořil svého služebníka a označil jej jménem.
  Jeho jméno však není výslovně uvedeno. Zazní tu jen známé
  jméno Hospodinova lidu, Izraele. Služebník má být tedy začátkem nového Izraele. Skrze něho bude světu zjevena Hospodinova moc i milosrdenství. – Slova, kterými služebník popisuje
  své povolání, velmi připomínají zprávu o povolání proroka Jeremjáše (Jr 1,4-10). O něm je řečeno, že ho Hospodin vytvořil
  v životě matky, oddělil si ho a určil za proroka pronárodům.
  Má bojovat, ničit a bořit všecko, co se staví proti Hospodinu.
  Podobně služebník knihy Izajášovy je vyzbrojen Hospodinem,
  který učinil „jeho ústa ostrým mečem“ a z něho samého „výborný šíp“. Meč a šíp jsou obrazem moci Božího slova a Božího
  ducha.
• Přestože je takto vyzbrojen Boží mocí a je nástrojem v Božích rukou, prochází služebník pochybnostmi, zda všecko
  jeho úsilí a námaha nejsou marné, jen „nicotný přelud“. V tomto těžkém pokušení je služebník ujištěn, že splní to, k čemu byl
  určen a poslán, ne pro svou sílu a pravomoc, ale protože je to
  Hospodinova věc, která mu byla svěřena.
• Na závěr je služebník opět ujištěn, že jeho poslání směřuje
  ke všem národům. Těm má přinést světlo a Hospodinovu spásu.
  TŘETÍ PÍSEŇ (50,4-9)
• Slova se ujímá opět služebník. Mluví o způsobu, jakým své
  povolání uskutečňuje. Přirovnává se k učedníkům, kteří naslouchají slovům svého učitele, aby je dále šířili – služba slova.
• Služebník má lid unavený dlouhým čekáním na vysvobození podpírat a potěšovat slovem, které uslyšel nikoli od nějakého moudrého učitele z lidí, ale přímo od Hospodina. Slovo přichází od Hospodina, proto Hospodin „otevírá uši“. Služebník
  nevystupuje jako majitel slova, ale jako ten, jemuž je slovo jen
  svěřeno a má ho vyřídit.
  Vyřízení zvěsti ovšem přináší těžkosti. Vytrhání vousů (50,6)
  bylo potupným činem. Muži v Izraeli chodili běžně s vousem, nikoli holobradí, na rozdíl např. od Egypťanů, či později Římanů.
• Služebník vyzývá odpůrce k soudnímu sporu. Jde mu
  o veřejnou záležitost. Odmítá intriky a pokoutní jednání. Má se
  vyjevit, že služebník nejedná svévolně.
• To, co služebník podstupuje, není výrazem jeho hrdinství
  ani vytrvalosti, nýbrž vyplývá z vědomí, že je to Boží cesta, Boží
  vedení, že při něm stojí sám Hospodin. Všechno to vydrží,
  protože ví, že Hospodin je mu blízko, že je jeho pomocí a silou.
  ČTVRTÁ PÍSEŇ (52,13 – 53,12)
• Utrpení a životní prohry služebníka nemají být pochopeny
  jako ztroskotání či zavržení (52,13n). Úspěch Hospodinova služebníka nespočívá v bezstarostném životě na výsluní lidského
  obdivu a slávy ani v pohodě a dostatku, nýbrž v pomoci druhým
  lidem. A ta pomoc je až do krajnosti – služebník nese lidské
  bolesti a nemoci na svém těle.
• To ponížení bude tak hrozné, že způsobí úděs. Ten, kterého Bůh posílá k záchraně lidí, bude zohaven a znetvořen, že ani
  nebude mít vzhled člověka. To proto, že na sobě ponese vinu a
  bídu všeho lidstva. Utrpení Hospodinova služebníka má sloužit
  k očištění, a tak ke spasení mnohých pronárodů. Jedná se zde
  o zástupné utrpení – vyjádřeno obrazem liturgického pokropení
  obětní krví.
  
• Zpráva o pohrdaném Hospodinově služebníku, o jeho údělu i díle je pro všechny nepochopitelná a překvapivá. Nesetkává
  se s vírou a přitom jedině vírou lze to, co pro nás služebník
  udělal, přijmout.
• Služebníkovo ponížení – je líčeno velmi podrobně, aby
  bylo jasné, že to jeho utrpení bylo až do krajnosti. Důvodem jeho
  utrpení a znetvoření ovšem nejsou jeho vlastní hříchy, jak se domnívají všichni lidé. Služebník na sebe vzal a nesl jejich nemoci a
  bolesti, jejich hříchy a provinění – proto vypadá tak, jak vypadá.
  Ale z jizev služebníka vychází uzdravení pro všechny!
• Služebník přijímá svůj úkol s pokorou a dobrovolně. Dva
  obrazy z pastýřského života vystihují hloubku jeho utrpení.
• Ponížení služebníka dovršuje smrt a pohřbení. Ačkoli se nedopustil ničeho zlého, byl popraven jako zločinec. A jako takový
  je i pohřben, to znamená, že byl asi hozen do společné jámy.
• Ale to vše – ponížení, zmučení, ponižující smrt i pohřbení
• odpovídá Hospodinovu plánu. V tom je právě Hospodinovým
  služebníkem, že vykoná Hospodinovu vůli: přinese sám sebe
  v oběť usmíření, která nakonec vydá neuvěřitelné plody: opět
  oživne, spatří potomstvo, bude dlouho živ, spatří světlo.
• Jeho ponížení a smrt otevírá věřícímu výhled k naději, že
  budeme odlehčeni od tíže našich vin a nevěrností (53,4.11.12).
  Je to Boží přání (53,10.13). Jinou službou toho nebude dosaženo. Jinak než vírou to nebude přijato (53,1). Jde o to uvěřit té
  zprávě, že někdo opravdu nesl naše nemoci, umřel pro
  naše nepravosti.

1. FORMULACE TÉMATU
   Služebník Hospodinův je postava z písní proroka Izajáše
   z doby babylonského zajetí. Je to ten, kdo doopravdy slouží
   Hospodinu, a to doslova až do roztrhání těla, až do úplné krajnosti. A on Pánu Bohu slouží, i když ho za to nikdo neobdivuje.
   Slouží mu, i když ho to bolí. Plní svůj úkol – nese na sobě nepřátelství, nemoci, hříchy, zkrátka všechnu špínu světa. A tím
   přináší záchranu nejen Izraeli, ale všem národům.
   . ÚSKALÍ TEXTU, TÉMATU A LINIE PŘÍBĚHU
   Zvěst nemá děj, který by nás při výkladu vedl. Není to klasický příběh, který se dá vyprávět, a stačí to. Jedna z možností, jak
   píseň o služebníku předat dětem je: upozornit děti na to, že dnes
   budete vyprávět o takové „postavě nepostavě“, o tajuplné a záhadné postavě, o člověku, který existuje, ale kterého nemůžeme
   nazvat jménem, a ať děti hádají, o koho jde, a že o něm budete
   mluvit jako o služebníku Hospodinovu. Už sami Izraelci si totiž za
   postavu Hospodinova služebníka dosazovali různé lidi – jednotlivce nebo celý národ, proroky nebo krále Kýra. I s dětmi můžete
   při dnešním výkladu hrát takovou „dosazovanou“.
   První píseň:
   Zeptejte se dětí, zda znají nějakou postavu, která nepomlouvala, nýbrž říkala pravdu, a zároveň nikoho slabšího nepodlamovala, neodrovnávala slabšího, i když si ten člověk třeba
   za svoji situaci mohl sám. Příklad z bible: Jose , který ve vězení
   pomáhá druhým, vykládá sny svým spoluvězňům. Příklad z dějin, ze života – znají děti někoho takového?
   Druhá píseň:
   Zeptejte se dětí, zda znají někoho, kdo obhajoval druhé,
   bránil je a zastával. Příklad z bible: Mojžíš, když vyjednává s araónem; proroci, když obviňují krále ze zločinu: Davida kvůli
   Uriášovi, Achaba kvůli Nábotovi aj. Příklad z dějin, ze života

• znají děti někoho takového? (Různé organizace, které se zastávají chudých, nespravedlivě vězněných – ACAT, Amnesty International, přírody – Greenpeace, práva žen, uprchlíků atd.)
  Třetí píseň:
  Zeptejte se dětí, zda znají nějakého proroka, který zvěstoval
  Boží slovo a mnoho vytrpěl od svých bližních. Příklad z bible:
  příběh proroka Jeremiáše – je uvržen do cisterny, pak zachráněn, stále však vězněn, nakonec odvlečen do Egypta a tam jeho
  stopa mizí; nevíme, jak se mu vedlo. Příklad z dějin, ze života.
  Čtvrtá píseň:
  Tady je těžko najít nějakou postavu mezi lidmi, protože služebník Hospodinův je charakteristický tím, že jeho zástupné
  utrpení se neděje jako teroristický či anatický čin, popř. jako
  výraz sebeobětujícího se zou alého činu. Někdy zástupně umírá
  i terorista, ale ten při tom zahubí ještě spoustu dalších nevinných lidí. Služebník umírá sám za ostatní a nikdo není jeho smrtí zahuben. – Zeptejte se dětí, zda přece jen někoho takového
  znají?
  Tyto čtyři písně naznačují, že služebník Hospodinův má
  mnoho různých rysů a že nemáme hledat jednu historickou postavu, ani unáhleně vztahovat všechny rysy služebníka jenom
  na Ježíše Krista. Písně nás vedou k hledání a doceňování zvěsti,
  která je a zůstává hádankou a odpovědět na ní můžeme jenom
  slovy víry.
  Problém zástupnosti – jeden zemře za mnohé – je těžko
  srozumitelný. Dětem středního školního věku to můžete přiblížit
  tím, že zrnko musí být zaseto a „zemřít“, aby mohl vyrůst klas.
  Starším dětem můžete zástupnost vysvětlit na příkladu starozákonní obětní bohoslužby (místo člověka zemře zvíře) nebo
  na příkladu velikonočního beránka (krev beránka místo smrti
  člověka). Děti i dospělí si mají uvědomit, že cena života je vždycky vykoupena bolestí, starostí, někdy i obětí a někdy i smrtí – to
  ovšem neznamená, že smrt každého zvířete či každého člověka
  má vysvobozující moc. Ani Izraelci si zřejmě nepředstavovali,
  že oběť zvířete nějak magicky stírá vinu člověka, žalmista prosí
  Hospodina, aby on vymazal jeho viny. Účastníci bohoslužebné
  oběti si zřejmě uvědomovali, že místo zasloužené lidské smrti
  za tíživé viny zde na oltáři umírá zástupně zvíře. Smrt zvířete
  symbolizuje cenu a váhu vin, které jsou prominuty.
  V textu jde ovšem o nekultické vyjádření zástupnosti, jež
  spočívá v tom, že svědek Hospodinův je věrný svému poslání,
  i když na sobě nese tíži odmítání, nepochopení nebo přímo násilného umlčování a osočování. Píseň obsahuje kolektivní roli
  kajícího se Izraele, který se zpožděním vyznává, že odmítal
  svědky Hospodinova slova, kteří na sobě museli nést tíži odmítnutí (53,2b.4.5.). Mladšímu věku to můžete dobře ilustrovat na
  příbězích proroka Jeremiáše.
  Zástupná unkce „služebníka Hospodinova“ je tedy nepředstavitelně velká, nepochopitelně rozměrná, nejde ji zúžit na nějakou věroučnou poučku.
  Vztah mezi zvěstí o služebníku Hospodinově a novozákonním svědectví o Kristově utrpení: vztah „služebník Hospodinův
• evangelijní vyprávění“ není mechanický (ve smyslu předobraz – uskutečnění), ale spíše interpretační. Evangelisté svými
  narážkami na zvěst proroků rozehrávají kontexty příběhů osamělých spravedlivých svědků Hospodinových – a tím vykládají
  polohu, smysl a účel utrpení Ježíšova.
  OSNOVA VYPRÁVĚNÍ
  Cílem všech motivačních uvedení je rozproudit diskusi, navodit pocit, vtáhnout nás do písně o služebníku Hospodinově,
  o jeho slabosti, která zachraňuje a vykupuje.
  Osnova vyprávění:
  I. V zajetí
  II. První píseň služebníka Hospodinova
  III. Druhá píseň služebníka Hospodinova
  IV. Třetí a čtvrtá píseň služebníka Hospodinova
  V. Kdo to jen je, ten služebník Hospodinův?
  VI. Vysvobození
• 
  Osnova pro předškolní věk:

Osnova pro předškolní věk:

1. Motivace
   Adaptujte jednoduchou hru, kde jde o to splnit nějaké „poslání“: např. postavte překážkovou dráhu, kterou dobrovolník – služebník (nechte jen ty, kdo se přihlásí sami) musí
   prolézt a splnit určité poslání (donést dopis, bibli, která
   nesmí spadnout, a pod). Ostatní děti mohou představovat
   „obecenstvo“ – tleská a fandí – a nebo je proti služebníkovi

• píská, křičí fuj a pod. Po skončení se zeptejte dobrovolníků, jak se jim úkol plnil – a zda pro ně bylo důležité i to, jak
  na plnění jejich úkolu reagoval fandové a „proti-fandové“.

1. Vysvětlete dětem, jak na tom byli Izraelci v babylonském
   zajetí (viz Osnova, bod 1)
   Vyložte zkušenost z motivační hry.
2. Zástup slyší, jak důležité je, aby se tu našel někdo, kdo
   přijme poslání služebníka Hospodinova. (Koho pošlu, kdo se
   hlásí, je tu cesta má? – a tak půjdu já.)
3. Sám služebník nemá zaručeno, že mu všichni budou andit,
   podporovat ho, brát ho vážně.
4. Když Izraelci zjistili, že takovými služebníky jsou třebas věrní,
   ale neoblíbení proroci, poznávali a vyznávali, že andili špatným služebníkům ( alešným prorokům) a posmívali se těm
   pravým a tupili je. Praví služebníci ale vzali i to špatné andění
   a tupení na sebe, unesli ho a věrně vytrvali v uloženém poslání. A tak se všichni, dobří i špatní andové – mohou upnout
   k věrnému služebníku. On je naděje pro všechny.
5. Jako text můžete zazpívat „To já, ó Pane můj“. Služebník Hospodinův je ten, kdo řekl a říká – půjdu, když mne posíláš.
6. A) K PRÁCI S PRACOVNÍM LISTEM
   Pracovní list lze použít kdykoliv.
   Co už o služebníkovi Hospodinovu vím
   Lze využít v úvodu. Během motivačního rozhovoru mohou
   děti říkat, co je napadá, na co si vzpomněly, jaké vlastnosti měl
   služebník Hospodinův, komu se podobal?
   To, co děti říkají, můžeme psát na tabuli nebo na flipchart
   nebo si to děti vpisují do pracovních listů. (Hospodinův služebník nesl naše nemoci, obětoval se pro druhé, sloužil Hospodinu
   až do krajnosti.).
   Dá se využít i to, že děti o postavě služebníka Hospodinova
   nikdy neslyšely. Mohou říkat, jak by si představovaly opravdového služebníka Hospodinova. Můžeme to zapsat na flipchart a
   na konci hodiny to můžeme porovnat s tím, co slyšely z příběhu
   o služebníku Hospodinově.
   Můžeme mluvit o tom, jak se to, co napsaly, lišilo od toho,
   co o služebníku slyšeli lidé od proroka Izajáše.
   Co nám zpívá na naší cestě víry?
   Po vyprávění můžete s dětmi vymyslet sloku o služebníku
   Hospodinově do písně: A zástup stále přichází a zas jde dál. a
   napsat ji na pracovní list. Je také možné rozdělit děti do skupinek a zadat jim to jako úkol, tak vzniknou třeba dvě nebo tři
   sloky o služebníku Hospodinovu.
   Kde se písnička služebníka Hospodinova ozývá v bibli
   Děti mohou říkat, kterou konkrétní biblickou postavu jim
   služebník Hospodinův připomíná. V něčem některé proroky,
   např. Jeremiáše. Ale hlavně asi Ježíše.
   Izraelci sami tuto píseň o Hospodinovu služebníku nevztahovali na budoucího vytouženého Mesiáše, to dělali až evangelisté. Ta píseň je inspirovala, jak správně vyprávět o Ježíšovi.
   Moje okénko
   Prázdný rámeček slouží k vymalování po vyprávění.
   Co mě v příběhu oslovilo Za co bych chtěl prosit
   Náměty k modlitbě mohou děti zapsat.
7. B) K PRÁCI S POSTAVIČKAMI
   Nejlépe po vyprávění i po práci s pracovním listem vyberte
   vhodnou postavu, z těch co máte nakresleny v předešlých dílech, a doplňte ji podle charakteru, nebo namalujte jinou sami,
   která podle dětí nejlépe charakterizuje služebníka Hospodinova;
   co služebníka potkalo, co prožíval. Obkreslete, vybarvěte a dokreslete výraz ve tváři, či všelijak jinak ozdobte, vystřihněte a
   zavěste do řady svědků za poslední postavu, v tomto případě
   za Ezechiela.
8. VYPRÁVĚNÍ
9. C) TIP NA AKCI
   Hra na hádanou: Jeden hráč je prorokem a v duchu si myslí
   nějakou osobnost, ostatní mu kladou otázky, kterými se snaží
   zjistit, jakou osobnost si prorok myslí, a on může odpovídat
   pouze ano-ne. Kdo uhodne osobnost, stane se prorokem atd.
10. D) PODNĚTY K ROZHOVORU

• Všimli jste si, že velmi vážné a zásadní věci se často v bibli vyjadřují písničkou? Vzpomenete si na některé? (Píseň o
  stvoření, písně proroků Izajáše a Jeremjáše, písně Davidovy
• žalmy, Píseň písní, Janův prolog – píseň o slovu aj.)
• Jaké postavení měl služebník Hospodinův v tehdejší společnosti? Bylo to stálé zaměstnání? Byl za to placen?
• Neměl si dát raději „pohov“ a nesnažit se tolik, když za to
  nebyl placen?
• Jaký význam má „práce“ služebníka Hospodinova pro ostatní lidi? Má podobnou váhu jako má práce některého soudce,
  ředitele reklamní agentury, televizního redaktora, novináře,
  aráře, písničkáře aj.?
• Je rozdíl mezi sluhou či služkou a služebníkem Hospodinovým? A jaký?
• Znáte z pohádek nebo starověkých příběhů, že někteří lidé
  sami sebe titulovali „otrok, služebník“? Co tím chtěli vyjádřit?
  (Věrnost, poníženost, oddanost vůli a příkazům někoho jiného).
• Je služebník loutkou, slepě oddaným služebníkem, pečlivým
  vykonavatelem příkazů, nebo nese rysy odpovědného jedince – „služebníka Hospodinova“?

1. LITURGICKÝ RÁMEC
   Vstupní verš: Iz 55,11
   Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst:
   Nenavrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná
   zdárně, k čemu jsem je poslal.
   
   I. Každý národ má své dějiny. A každé dějiny mají své vrcholy a propady. Doby válek, pohrom a chudoby
   se střídají s dobami blahobytu, štěstí a pokoje. Také Izrael měl ve svých dlouhých dějinách doby úspěchu
   a pohody, kdy se všechno dařilo, Pán Bůh byl blízko a nepřátelé daleko, a stejně tak i doby neštěstí a
   beznaděje, kdy Izraelci úpěli k Pánu Bohu, aby je vysvobodil a zachránil. V dobách, kdy jim bylo nejhůř,
   snili o tom, že přijde silný a mocný a krásný a dokonalý zachránce, který všechny okolo zmasí (porazí?)
   a konečně nastolí v Izraeli věčný pokoj a mír.
   Tehdy se stalo, že Boží lid, Izrael, byl násilně přestěhován do cizí země. Za tímto přesídlením stála
   babylónská vláda a její armáda. Izraelci byli odvlečeni do Babylóna. Do země, kde se uctívají hvězdy a
   měsíc. Do země, která byla úplně jiná než Izrael. Měli za sebou velkou prohru. Ztratili Jeruzalém, své
   město pokoje. Ztratili chrám, místo, kde uctívali Hospodina s tou největší parádou, a také ztratili svého
   krále. Byli vystěhováni ze svého domova. A to hrozně moc bolí. Jen si to představte. Museli opustit místo,
   kde se narodili, kde chodili do školy, kde se zamilovali a potom oženili nebo vdaly, kde maminky porodily
   a vychovaly své děti, kde pohřbili své babičky a dědečky, možná i svoje rodiče. V té daleké a cizí zemi se
   jim často stýskalo po domově. Pomalu přestávali dou at, že by se tam ještě někdy vrátili, že by jim někdo
   pomohl dostat se ze zajetí. Když se sešli, tak jen naříkali a vzpomínali, jaké to kdysi bylo v zaslíbené zemi
   krásné. A možná si také vespolek říkali: „Kdyby tak přišel nějaký silák, nějaký borec, takový Samson
   nebo David, kdyby tak ztrestal ty zlé Babylóňany a odvedl nás zpět do naší země.“
   II. PRVNÍ PÍSEŇ O SLUŽEBNÍKU HOSPODINOVU
   A tehdy se objevil člověk, který je překvapil svou řečí. A nebyl to ani silák ani potomek Davidův. Byl
   to prorok. Nevíme ani, jak se jmenoval, ale zůstaly nám v bibli jeho písničky. Chvíli zněly Izraelcům moc
   pěkně a líbivě, ale časem jim začaly znít trochu nesrozumitelně a záhadně.
   První písnička zněla asi takhle: Hospodin vzkazuje: zde je můj služebník, který
   přináší záchranu. Do-stal důležitý a těžký úkol, a proto je řádně vyzbrojen. Dostává
   Božího ducha, který vane jako vítr. Má mocměnit, převracet i bořit, ovívat unavené
   a vyprahlé tváře, lechtat a šimrat ve vlasech. Tenhle služebník se nepředvádí,
   nedělá velký rámus ani se necpe dopředu a nevede řeči jako kdovíjaký borec. Je
   docela tichý, ale není to nějaký trouba. Má Božího ducha a ten mu dává sílu.
   Nedolomí nalomenou třtinu ani ne- típne doutnající knot, nelikviduje slabé a
   bezmocné. Ale nic ho neodradí. Má hodně práce, ale nepřestane,dokud ji nevykoná.
   Nenechá si zabránit, aby řekl naplno pravdu, i když je to třeba nepříjemné.
   III. DRUHÁ PÍSEŇ O SLUŽEBNÍKU HOSPODINOVU
   Izraelci poslouchali a říkali si: „To je něco pro nás. Konečně! Přesně to jsme
   potřebovali. Konečně námHospodin dal něco, co nemá nikdo jiný. Konečně máme
   něco extra. Konečně se nás někdo zastane.“ Aleprorok tu byl za chvíli s další písní:
   „Ten služebník tu není jen pro vás, ale pro všechny, i pro vzdálené ostrovy kdesi
   v moři. Není to služebník rezervovaný jen pro Izrael, takový váš soukromý
   zachránce. Je to služebník Hospodinův a zachránce všech.“
   V té písničce pak promlouvá i sám služebník. Říká, že si ho Hospodin vyhlídnul už
   dávno, ještě když bylv břiše svojí matky. Už tehdy s ním počítal. Už tehdy chtěl
   zachránit Izrael a všechny národy. Přiznává,že byly chvíle, kdy už o svém úkolu
   pochyboval a říkal si, zda to má vůbec smysl. Ale nakonec ho Pán Bůh vždycky
   znovu ujistil, že dokáže ten důležitý a těžký úkol splnit. Ne proto, že by byl sám
   nějak zvlášťnadaný nebo silný, ale proto, že s ním je sám Hospodin a dává mu sílu.
   IV. TŘETÍ A ČTVRTÁ PÍSEŇ O SLUŽEBNÍKU HOSPODINOVU
   Ale ani to ještě nestačilo. Ještě se dvěma písněmi prorok přišel. A zpíval o tom,
   že ten služebník vůbecnevypadá jako krasavec, který by se hned každému zalíbil.
   Rozhodně nevypadá jako z nějakého žurnálu.Naopak, je spíše ošklivý a lidé si o
   něm vyprávějí všelijaké věci. Nechtějí na něj pohlédnout. Hnusí se jim. Zvedá se
   jim z něho žaludek. Vypadá zbědovaně a nemocně. Někteří dokonce říkají, že ho
   tak Bůhpotrestal. Ale opak je pravdou. On není trestaný. Ano, on na sobě nese
   trest, ale ne svůj. Nese na sobě,co by mělo dopadnout na všechny lidi, protože se
   chovají hrozně. Nese to na sobě místo nich, za ně, a proto vypadá tak hrozně.
   Nese všechnu špínu světa.
   Někteří říkají: „Jak může takový neúspěšný slaboch někoho zachránit? Jak může
   někdo takový, kterýani nevypadá jako člověk, někomu pomoci? Vždyť vypadá jako
   zbitý pes!“ Takhle prorok zpíval. Znělo toskoro jako horor, ale pokud člověk uvěří
   té jeho zprávě, tak to není horor, ale naopak obrovská naděje:Někdo se pro nás
   obětuje. Někdo to všechno oddře. Odnese na svých zádech. Služebník Hospodinův!
   V. KDO TO JEN JE, TEN SLUŽEBNÍK HOSPODINŮV?
   „O kom to mluvíš, proroku?“ doráželi na něj jeho posluchači. „Kdo to je? Řekni
   nám?“ Ale prorok jimřekl: „Na to si musíte přijít sami. Jen si musíte dávat pozor,
   abyste náhodou takového služebníka nepře-hlédli.“
   A tak si Izraelci lámali hlavu (aspoň na chvíli zapomněli na své trápení): Kdo to
   je? Kdo by to tak mohlbýt? A tu si někteří vzpomněli: „Takovýmhle služebníkem byl
   prorok Jeremjáš! Byl vytrvalý, říkal pravdu,a přitom jsme ho tehdy vůbec nebrali
   vážně a pro tu pravdu jsme se mu mstili a posmívali se mu!“
   A jiní si vzpomněli třeba na Elijáše: „Jak ten byl sám – a přitom, co všechno
   důležitého našim otcům a matkám vytrvale vyřizoval!“
   A jiní řekli: „Tak vidíte. Jestli je to tak, musíme teď opravdu už dávat pozor, až
   ten „někdo“ přijde, aby-chom ho nepřehlédli a nepřeslechli. I když to bude někdo,
   proti komu je většina a kdo se nechce lacino zalíbit. Protože on nás nenechá na
   holičkách, když jsme v bryndě. Řekne nám pravdu do očí, ale nebudenám nadávat
   a vyčítat, že jsme si to všecko zavinili sami, a hlavně nám pomůže – když to všechno
   vezmena sebe.
   VI. VYSVOBOZENÍ
   Kdo to je? O kom to ten prorok zpívá? Takhle se ptali mnozí před námi a ptáme
   se i my dnes. Je to služebník Hospodinův. Je to ten, kdo doopravdy slouží
   Hospodinu a to až do roztrhání těla, až do úplné krajnosti. A on Pánu Bohu slouží,
   i když ho za to nikdo neobdivuje. Slouží mu, i když ho to bolí. Plní svůjúkol – nese
   na sobě nepřátelství, nemoci, hříchy, zkrátka všechnu špínu světa. A tím přináší
   záchranu nejen Izraeli, ale všem národům.
   A na nás je, abychom té zprávě uvěřili, že někdo opravdu nesl naše nemoci,
   umřel pro naše nepravos-ti, abychom my mohli žít a být vysvobozeni z těch
   nejrůznějších zajetí.
2. MODLITBA
   Pane Bože, nauč nás všímat si těch, kteří nás nepřitahují vzhledem ani silou,
   ale přitom jsou tvými dobrými služebníky a našimi skvělými pomocníky. Dej, ať
   nekoukáme jen na povrch, ale i do hloubky, dovnitř. Amen