Ezechiel

Téma: Když duch Boží zavěje, vstane z mrtvých naděje

MOTIVAČNÍ UVEDENÍ

a) + b) Pro všechny věkové skupiny; příběhu spíše znalé

Zeptejte se, zdali už děti slyšely jméno Ezechiel. Do které
by ho zařadily doby (třebas podle návaznosti v zástupu). Pokud řeknou, že nic nevědí, připomeňte písničku „Divné to věci
dnes“. Onen „posel Boží pospíchá, aby volal do ticha“ je právě
Ezechiel.
Propojit si známý text s konkrétní postavou, která dá „omletému“ textu jasnější či nové kontury, většinou věcně zaujme.
Pokud se ukáže, že písničku děti znají nebo mají přímo oposlouchanou, mohou se jednotlivé motivy či sloky stát osnovou
vyprávění.

b) Pro střední a starší školní věk; pro znalé

Pokud děti znají postavu popř. i příběh samotný (což není
vyloučeno, protože z Ezechiele se vypráví obvykle právě „údolí
suchých kostí“), můžete zdůraznit prorokovo poslání strážného.
Víte, co to je „varovné signalizační zařízení“? Kde se používá? Před čím varuje?
(Strážný měl varovat – tak jako signalizační zařízení. Ohrožení Izraele ovšem nepřichází zvenku, jako nepřítel či lupič. Prorok se má jako strážný „rozblikat a rozeznít“ vždycky, když se
lid začne litovat a dá průchod své zhrzenosti a beznaději. U tohoto tématu zůstaňte, a známý příběh použijte jako ilustraci.)
c) Pro všechny věkové skupiny; příběhu spíše neznalé
Už jste slyšeli – ve filmu, v knize – někoho říci „Jsme pohřbeni zaživa“? V jaké to bylo situaci? Mohli si ti lidé pomoci
sami, nebo byli odkázáni na pomoc zvenčí?
Vzhledem k tomu, že dějinný kontext příběhu počítá s extrémní zkušeností konce dějinné perspektivy, nevycházíme při
motivaci ze zkušeností vlastních, ale zprostředkovaných. Ty je
potřeba shromáždit – a potom také určitým způsobem utřídit.
„Být pohřben zaživa“ vystihuje situaci, kdy „ještě žiju, ale stejně to nemá cenu, protože jako bych už byl v hrobě.“ Takto
formulovaný konkrétní zážitek z dobrodružného žánru – zasypání v dole, uvíznutí v neprůchodném terénu a pod. – lze potom vztáhnout k situaci Izraelců v babylonském zajetí: takhle je
okolnosti „zavalily“ – a oni z nich neviděli cestu ven.

2. POZNÁMKY K TEXTU A JEHO KATECHETICKÉMU
   VYUŽITÍ
   Ezechiel – jméno proroka znamená Bůh mě posiluje. Patřil k
   první vlně Judejců, deportovaných v 6. stol. př.n.l. do Babylona.
   Na dálku je svědkem zhroucení judské samostatnosti a provází
   lid krizí, kterou to přineslo. Hospodin ho povolal jako strážného
   (Ez 3,16nn a 33), který má atomizované společenství přesídlených varovat, stejně jako strážný varuje v době války před přicházejícím nepřítelem. Tím ničivým ohrožením, na které Ezechiel
   upozorňuje a se kterým zápasí, je však svévole, zahořklá beznaděj a sebelítost samotných Judejců. Prorok bez alešného soucitu
   připomíná, jak se Boží lid zpronevěřil Božímu vyvolení – kritizuje
   sobecké a tvrdé pastýře Izraele (Ez 34) – a ovšem zaslibuje nebývalou obnovu: dar nového srdce (Ez 36,16nn) a vanutí Ducha
   naděje na vyvedení z Babylona (Ez 37).
   Souvislost situace lidu a prorokovy vize v Ez 37 – Slyšíme, že lid v exilu volá: „Má cesta je Hospodinu skryta.“ (Iz
   40,27); Sijón naříká: „Hospodin mě opustil, Panovník na mě
   zapomenul“ (Iz 49,14). Celá (deutero-)izajášovská tzv. Kniha
   útěchy (Iz 40-55) pak je odpovědí na toto volání. Ezechiel, největší z exilních proroků, dává zaznít nářku celého „domu Izraele“: „Hle, říkají: >Naše kosti vyschly, zhynula naše naděje, jsme
   vyťati«“ (Ez 37,11). Zdroj života je odříznut. První obraz tohoto
   nářku je zřetelnější, když si jej spojíme s obvyklým rčením, že
   člověk je „kost a kůže“. „Měkké“ maso je v těle člověka drženo
   pevnými kostmi. Pokud je člověk nucen říct „mé kosti ztrnuly
   děsem“ (ž 6,3), znamená to, že umírá; jako by mu v jeho kostech vyschl veškerý morek a ony přestaly plnit svou unkci (srv.
   ž 32,3n). To je pak člověk na prahu smrti! Výrok „naše kosti
   vyschly, vyprahly.“ může znít modernímu čtenáři podivně, ale
   pro Ezechiele je to východisko jeho vize, jímž se snaží vyslovit
   podstatný obsah svého kázání. Prorok v náhlé inspiraci vidí
   před sebou lid v obraze, který byl pro mnohého člověka starověku až příliš reálný: údolí plné oschlých kostí z nepohřbených
   mrtvol těch, kdo padli v boji. Podobný obraz někdejšího bojiště
   líčí například také Herodotus. „Naše kosti vyschly.“ Celý exil
   je jedno velké údolí plné mrtvol a suchých kostí. Mohou snad
   tyto kosti, tito mrtví ožít? To je přece nemožné! Když však tuto
   otázku položí sám Hospodin svému prorokovi, odpoví: „Ty to
   víš“ (Ez 37,3.9). Celé Ezechielovo poslání je pak shrnuto do
   příkazu: „Prorokuj nad těmi kostmi a řekni jim (tak jak reálně
   musel mluvit k jednotlivcům Božího lidu): >Suché kosti, slyšte
   slovo Hospodinovo!«“ (Ez 37,4). Velice plasticky pak prorok líčí
   obraz toho, co se děje. Na vrcholu scény nakonec zazní rozkaz
   duchu, který má přijít ze čtyř větrných stran: „Přijď, duchu, .
   a zaduj na tyto povražděné, ať ožijí! . a oni ožili a postavili se
   na nohy a bylo to vojsko velice, převelice veliké!“ (Ez 37,9-10).
   Takhle to přece bylo i tehdy, když Hospodin Ezechiele povolával
   za proroka: „Jakmile ke mně promluvil, vstoupil do mě duch a
   postavil mě na nohy.“ (Ez 2,2). Takové je Hospodinovo jednání, jde-li o prorocké poslání – o to, že má být „dům izraelský“
   postaven na nohy a pohotově připraven k pochodu, k návratu
   z exilu. Div všech divů, jako vzkříšení z mrtvých! „Toto praví
   Panovník Hospodin: >Hle, já otevřu vaše hroby a vyvedu vás
   z vašich hrobů, můj lide, a přivedu vás do izraelské země!«“ (Ez
   37,12). (Podle knihy Karla A. Deurloo, Exodus a exil, EMAN
   2007, str. 86-87)

• údolí suchých kostí – nepohřbené ostatky nejsou hrobem, spíš smetištěm, symbolem znesvěcení a ponížení. Prorok
  vidí Boží lid, který se ocitl „na smetišti dějin“.
• kosti vyschlé do morku – symbolizují beznaděj, do morku kostí zchátralou identitu Izraele.
• Boží duch = boží dech – hebrejský výraz „duch“ označuje vanutí, vítr či vichr. Jakožto „vanutí Božího dechu“ je vanutím
  života. Odtud označení Božího Ducha jako stvořitele – tvůrce
  nových počátků, nového života, nové naděje uprostřed beznaděje dějin. Tam, kde zní konkrétní prorocké kázání proti beznaději, tam, kde se skrze slovo zaslíbení otevírá obzor pro nové
  věci, tam vane Boží Duch. I proto Vzkříšený podle vyprávění
  J 20,19-23 dosl. „zaduje“ na učedníky, když je uprostřed velikonoční beznaděje zmocňuje k novým úkolům.
• vyvedu z hrobu (v. 12-13), dosl. dám vyjít z hrobu
• chystá se nový „exodus“. Hospodin slibuje, že „upgraduje“
  klíčovou událost záchrany pro babylonské poměry. V tom ho
  jeho lid pozná jako přítomného a jednajícího. Spása se děje jako
  nečekané a přec přítomné „divné to věci dnes“.

2. FORMULACE TÉMATU
   Téma „Když duch Boží zavěje, vstane z mrtvých naděje“
   citujeme z písničky „Divné to věci dnes“. Je šťastným katechetickým vyjádřením díla třetí osoby Trojice. Dogmatická výpověď
   dostává díky starozákonní dynamice a konkrétnosti nejen kosti,
   ale i „maso“. Novo-stvořitelské dílo Ducha míří do dějin, utkává se s ubitostí a rezignovaností, a tak vzbuzuje důvěru v Boží
   věrnost, působí otevřenost Božím činům – a dává povstat víře,
   která neutíká ze světa, ale uprostřed něj bere za svůj program
   Zástupu a s chutí se vydává na další cestu.
   . ÚSKALÍ TEXTU, TÉMATU A LINIE PŘÍBĚHU

• ve vyprávění neopomeňte dějinný rozměr příběhu: obživující Boží duch vyvádí z otroctví beznaděje, která má konkrétní
  dějinné příčiny (babylónské zajetí). Prorokova zvěst je určena
  těm, kteří pod náporem nepříznivých „politických a společenských okolností“ vzdali svoji víru, přestali cokoli od Hospodina
  očekávat a nechali rozvrátit svou náboženskou i národní integritu. Náš problém může být, že příběh dobře rezonoval např. za
  normalizace, kdy si církev připadala vydaná napospas panujícím
  poměrům a nejednou vzdychala podobně jako Izraelci. Dnes se
  podobný nářek neozývá kvůli dějinným poměrům, spíše může
  být výrazem toho, že lidé v tenčícím se církevním společenství
  lámou nad jeho (a svojí) budoucností hůl. I do takové rezignovanosti může poselství Ezechiele dobře zaznít.
• zatímco pro starověk zněla zpráva o „nových skutcích“
  podezřele (náboženskou kvalitu mělo to, co se odehrálo v minulosti, kdežto novinky byly podezřelé už z podstaty věci) – dnešní mentalita novinky přímo adoruje. Prorok nepřináší „zas
  nějakou novinku“, ale přináší závan nečekaného života do situace „duchovního vyhoření“ – kdy jeho posluchači nejsou sami od
  sebe schopni se pro takovou novinu nadchnout.
• nemusíme příliš složitě vysvětlovat, „jak“ přišel Ezechiel
  ke svému vidění (jak se dostal na pláň atd.). Dětem můžete
  celou věc vyložit tak, že jde o podobenství – o tom, že celý národ („vojsko“) se vrátí k Hospodinu. Zvěst tohoto podobenství
  se pak stane skutkem, pokud jí zajatý Izrael uvěří – a ve chvíli,
  kdy zástup Izraele vytáhne z babylonského hrobu do zaslíbené
  země. Takováto perspektiva je ovšem v dané chvíli, na počátku
  zajetí, zhola nepředstavitelná.
• Ezechiel není mág, který by svým zaříkáváním vdechl kostem život, ale svědek Hospodinova činu. Prorok nepřijímá pasivně Boží in ormaci; podáním zprávy se stává nejen svědkem
  Božího činu, ale dokonce i jeho spoluúčastníkem. Proto vyzývá
  Hospodin Ezechiele, aby prorokoval, i když kosti již zároveň ožívají.
• Ezechielovo vidění může dětem evokovat nejrůznější postavy ze science fiction nebo antasy („nemrtví“, kostry). V tom
  případě je třeba zdůraznit, že vidění nemá povahu pozorování
• ani vědeckého, ani diváckého. Líčí obraz, v němž se mohou
  posléze dobře poznat Izraelci v určitém okamžiku.
• Z příběhu nelze ani vyvozovat anatomické či filosofické
  závěry o skladbě člověka. Hebrejské pojetí člověka – na rozdíl
  od antického – nezná dualismus duše a těla. Člověk sám je
  celistvou bytostí, k níž neoddělitelně patří jak kosti a svaly, tak
  i duše a myšlení; život a životní cíl však získává teprve díky Božímu duchu (C. Tresmontant, Bible a antická tradice, Vyšehrad
  1970). Boží duch, který se vznášel nad vodami chaosu, který
  uvádí proroky k jejich úkolu a který sestoupil na učedníky při
  letnicích, to je skutečnost daleko nadějnější, než třeba pohanská představa o osvobozené duši, která jako holubička opouští
  mrtvé tělo.
• obraz „vzkříšení zástupu mrtvých“ – nemyslí na vzkříšení v novozákonním resp. křesťanském smyslu (těla z mrtvých
  vzkříšení). Jde tu o vzkříšení naděje, že zástup může pokračovat dál – byť je nyní rozptýlen, rozbit, a sám si jakékoli očekávání nové budoucnosti zakázal.
  OSNOVA VYPRÁVĚNÍ

a) poznámky a osnova pro předškolní věk

Můžete začít scénkou: Děti znají ukazování typu „Hlava, ramena, kolena, palce…“. Teď dostanou každé své jméno (loket,
kotník… – pozor, aby si pojmenování dokázaly spojit s konkrétní
částí těla, případně jim ji ukažte). Neznají ale jména ostatních.
Jako „kosti“ zůstanou nejdříve rozházené po místnosti. Postupně – na vaše vyvolávání – se hlásí a skládají dohromady.
Až jsou složené, můžete provést „rekapitulaci“ – složily byste se bez vyvolávání? Bez zavolání by to nešlo.
Potom můžete přejít k příběhu:
I. Takto „rozložený“ byl Zástup v babylonském zajetí.
II. Jednotliví Izraelci říkali: Nikdo už nás nedá dohromady.
III. Prorok Ezechiel dostal za úkol je „vyvolávat“ a skládat.
Chodil od člověka k člověku – a vyřizoval: Nejsi pohozená kost – Bůh vás dá dohromady – povstanete – vyjdete ze zajetí.
IV. Prorokovo slovo dalo zástup dohromady.
V. Bylo to divné a nečekané. Proto zazpívejte: „Divné to
věci dnes“.
b) poznámky a osnova především pro neznalé
Vychází se z motivace „c“. Jednotlivé body můžete buď probrat v rozhovoru, nebo si nachystejte vypravěčské rozvedení.
Značka „…“ znamená, že dáváme prostor dětskému odpovídání. S mladším školním věkem můžete postupovat podle bodů:
M – 1 – 3 – 5 – 8 – 9 -10 – 11- 12 – 13
Motivace: Co to znamená být pohřben zaživa?

2. Judští zajatci u babylonských řek a jejich deziluze (připadali
   si – a plakali – ještě hůř než Josef prodaný do Egypta).
3. Hospodin – co s tím udělat? Kdo pomůže víře, která přestala
   věřit? Pomůže král – kněz – přísun peněz? „…“
   Kdo pomůže? Prorok (prorok vidí a říká: Je to jinak – překvapivě jinak…).
4. Povolání Ezechiele: Budeš hlídat a střežit Boží lid – před naříkáním a sebelítostí!
5. Jak? Ukážu ti – divadlo na dávné bitevní pláni.
6. Co vidíš? – Vidím kosti – suché – poházené (brr, to je hnusné
   a beznadějné…. ).
7. Může z toho něco být? Jak Ezechiel odpoví? „….“ Já teď nevím – ale důležité je – jak to vidíš ty, Bože.
8. Jak to vidí Hospodin? Ezechieli, budeš KÁZAT – suchým
   kostem!
9. Ezechiel se postavil – a říká: Slyšte Boží sliby a rozkazy –
   suché kosti: VSTAŇTE – DEJTE SE DOHROMADY!
10. Už se to hrne. … – ale jsou to kosti bez ducha – bez života.
    10.Pros o Ducha života – o ducha naděje!
    11.Duch zadul – a těla ožila – a byl z nich ZÁSTUP.
    12.Tohle řekneš Izraelcům – jste unaříkaní – připadáte si jak
    kosti – zapomenutí – hnijící – pohřbení zaživa.
    13.Ale Hospodin na Vás nezapomněl – zní vám slovo – těšte se –
    zase z vás bude zástup, který poputuje dál – do zaslíbené země.
    c) poznámky a osnova pro znalé
    Osnova počítá s motivací: Víte, co to je „varovné signalizační zařízení“? Kde se používá? Před čím varuje? Dejte prostor tomu, abyste se skupinou rozpracovali moment varování.
    Potom vyložte povolání Ezechiele jako „strážného“. Nakonec –
    třebas i formou opakování s flanelografem či písničky – zařaďte
    příběh Ez 37.
11. Motivace – varovná signalizace.
12. Ezechiel povolán jako strážný.
13. Prorokův varovný signál oznamuje, jak nebezpečné je modlářství a nespravedlnost.
14. Prorok povolán varovat před sebelítostí a beznadějí.
15. Vidění v údolí suchých kostí ormuje zprávu pro Izrael.
16. A) K PRÁCI S PRACOVNÍM LISTEM
    Pracovní list lze použít kdykoliv; některé části však sami vybízejí k vypracování před, během či až po vyprávění.
    Co už o EZECHIELOVI vím

• Lze využít v úvodu (viz bod 1 Motivační uvedení); v motivační části mohou děti samy heslovitě vpisovat anebo v symbolech zobrazovat, na co si u Ezechiele vzpomenou. Pokud řeknou,
  že nic nevědí, připomeňte písničku „Divné to věci dnes“. Onen
  „posel Boží pospíchá, aby volal do ticha“ je právě Ezechiel.
  Co nám zpívá na naši cestu víry
• Během vyprávění či po něm můžete s dětmi vymyslet sloku o Ezechielovi do písně: A zástup stále přichází a zas jde dál…
  a napsat ji na pracovní list. (viz bod 6 Liturgický rámec, Písně)
  Kde se Ezechielova písnička ozývá v bibli
• Čtěte Jana 20,19nn a srovnejte s Ez 37,1-14. Co v textech
  vyjadřuje beznaděj? Jaké slovo staví na nohy? Kdo či co vane
  nebo ouká?
• Můžete doplnit poznámku: Když se Vzkříšený překvapivě
  postavil zrovna doprostřed ustrašeného a zamčeného společenství učedníků – obdařil je pokojem, vzbudil v nich radost, poslal
  je do světa … – a pak na ně dechl a řekl Přijměte ducha svatého. Doslova tam stojí – zadul na ně. Zadul na ně – tak jako vichr
  života na suché kosti. Zadul na ně – aby ožili nadějí a rozběhli
  se do světa jako svědkové Vzkříšeného a jeho evangelia – jako
  svědkové života, který nepřemůže ani smrt. Tímto dechem dal
  Vzkříšený Pán povstat – a dává povstávat své církvi. Tímto dechem ožíváme, proto také s důvěrou můžeme volat Přijď již,
  přijď Duchu stvořiteli.
  Jaký obrázek se nám bude hodit / Za co prosíme
  Můžete si nachystat obrázky lidského těla, kostí a svalů
  z anatomické učebnice; obrázek středověké kostnice
  Tomuto bodu je vhodné se věnovat po vyprávění anebo ho
  nechat jako ,domácí úkol‘ s tím, že je nutné se při příštím setkání k němu vrátit.
  Krátkou prosbu mohou děti vytvořit jednotlivě anebo ve
  skupince. (Viz 9 Modlitba)
  
  Moje okénko
• zde děti jistě projeví dostatek antazie, jak to zvláštní vyprávění namalovat, při malování mluvte o tom, že nejde ovšem
  tolik o to jak, ale proč měl prorok takové vidění…
  Co mě v příběhu oslovilo, za co bych chtěl prosit
  Náměty k modlibě mohou děti vepsat do pracovního listu.

6.B) K PRÁCI S POSTAVIČKAMI
Vyberte si vhodnou postavu, z těch co máte nakresleny
v předešlých dílech, a doplňte ji podle charakteru Ezechiele,
nebo namalujte jinou sami. Vystřihněte a zavěste do řady svědků za poslední postavu, v tomto případě za Jeremjáše.
6.C) TIP NA AKCI
Nachystejte scénku, při které jedno dítě opakuje klíčová slova prorokova kázání, a ostatní představují suché kosti (žebro

• čelist – rameno – loket – kotník – koleno), které obživnou
  a poskládají se k sobě. Při druhém obrazu katecheta opakuje
  stejná slova, zbytek dětí představuje smutný Izrael, který na
  slova „slyšte suché kosti slovo!“ vyskočí, srovná se do zástupu
  (jak v tělocviku) a začne se radovat. Můžete přitom zpívat re .
  písně „Divné to věci dnes“.
  6.D) PODNĚTY K ROZHOVORU
• Viděli jste někdy mrtvého? Báli jste se? Znáte Erbenovu
  báseň že je to živá mrtvola? Co to znamená, že je někdo
  beznadějný případ? Jak se chová ten, kdo je bez naděje?
  Co dělá? Existují nějaké činnosti, které vychovávají k beznaději – viděli jste nějaké lidi v zaplavených oblastech, kteří
  už nechtěli spolupracovat se záchranáři, protože jim už bylo
  všechno jedno? Jsou beznadějní a zou alí lidé málo hovorní,
  nebo nás zahrnují vodopádem slov, že je všechno zbytečné?
• Vzpomínáte na nějaký televizní horor?
• Patří hřbitov ke kostelu, nebo někam na kraj vesnice či města?

2. VYPRÁVĚNÍ
   (podle Kristýny Sobotkové – Červinkové)

• Proč vandalové poškozují hroby?
• Chtěli byste být pohřbeni v mauzoleu?
• Proč se říká, že jsou některé sbory mrtvé, pohřbené?
• Co je znakem živého sboru: Hezky upravený evangelický
  hřbitov – opravený kostel – „přepracovaný“ pan arář – ungující křesťanská služba – diakonie – noví lidé, kteří se zajímají o víru ?
• Která doba našich dějin vzbudila v lidech odevzdanost, smutek a skleslost?
• Jen pro dobře připravený rozhovor se staršími – nad otografiemi z nacistických vyhlazovacích táborů si můžete připomenout, co všechno vzbuzovalo beznaděj.

LITURGICKÝ RÁMEC
Vstupní verš: žalm 104,24a.30n
Jak nesčetná jsou tvá díla, Hospodine! Sesíláš-li svého
ducha, jsou stvořeni znovu, a tak obnovuješ tvářnost země.
Hospodinova sláva potrvá věčně! Hospodin se bude radovat ze
svého díla. Amen

I. MOTIVACE: VÍTE, JAKÉ TO JE BÝT POHŘBEN ZAŽIVA?
Rozhovor podle Motivačního uvedení 1c
II. IZRAEL V BABYLONSKÉM ZAJETÍ
Představte si, že jak tady sedíme, jsme izraelský národ, lid vyvolený Hospodinem. Měli jsme se dobře,
jenomže pak jsme na Hospodina zapomněli a přestali ho poslouchat. Proto jsme se ocitli v zajetí Babylóňanů. Oni nad námi mají moc, a tak my Izraelci voláme USCHLY NAŠE KOSTI, ZEMŘELA NAŠE NADĚJE.
Připadáme si jako pohřbeni zaživa, jako v hrobě.
III. OBJEVÍ SE PROROK
A v situaci, kdy jsme úplně na dně, kdy nemáme žádnou naději a máme pocit, že už nám nic a nikdo
nepomůže, se něco stane. Víte, co se stane? Objeví se prorok. (Kdo to je prorok a co dělá? „…“) Jmenuje
se Ezechiel a přichází nám něco povědět. Přichází nám vyřídit své vidění, podobenství od Hospodina:
IV. MRTVÉ KOSTI BEZ DUŠÍ NIC A NIKDO NEVZRUŠÍ
Hospodin mne vyvedl na pláň, začíná Ezechiel svoje vyprávění. Takové údolí to bylo. První, co mě
napadlo, když jsem se tam ocitnul, bylo, že tam je hrobové ticho. Bylo tam ticho jako na hřbitově. (Už
jste byli někdy na hřbitově? A bylo tam ticho?) Rozhlédl jsem se okolo sebe a spatřil jsem – spatřil jsem
velmi mnoho velmi suchých bílých kostí. A Hospodin mi položil takovou zvláštní otázku. Zeptal se mě:
Ezechieli, můžou ty kosti ožít? (Myslíte, děti, že může někdo, kdo umře, obživnout?) Podivil jsem se, viděl
jsem ty kosti a myslel jsem si, mrtvé kosti bez duší nic a nikdo nevzruší. Ale pak jsem si říkal, když
se Hospodin takhle ptá, nebude to samo sebou. Odpověděl jsem tedy: Panovníku Hospodine, ty to víš.
V. SLYŠTE, KOSTI, SLOVO HOSPODINOVO
A on mi odpověděl: Prorokuj nad nimi, vyřiď jim moje slovo: Slyšte, slyšte, suché kosti: Posel Boží
pospíchá, aby volal do ticha. Mocným hlasem pronese, kosti suché, vzbuďte se! Takhle jsem
prorokoval, já Ezechiel, Boží posel.
A to jste nezažili, ten rachot a hukot. Kam se na to hrabe ta nejprudší bouřka. Znělo to, jako kdyby
z nebe padaly trakaře. Ale to se kosti daly do pohybu, vířily prach, nic jsem neviděl. A když se písek usadil
a všechno to dunění ustalo, podíval jsem se kolem sebe. Už tam nebyla spousta kostí, ale povalovalo se
tam mraky koster, kosti do sebe přesně zapadaly. Koukal jsem na to jako zjara. To
je neuvěřitelné! Jakéto divné věci se tu dnes dějou?! Žebro, čelist, rameno,
loket, kotník, koleno, už si běží naproti, chrastí to a rachotí! Jak se ty kosti
mohly takhle najít? Člověk by je nedal dohromady ani za tisíc let!
Ale Hospodin mi povídá: Co se divíš, milý Ezechieli? Dobře jsi to udělal, ale teď
pokračuj! Řekni jim: Slyšte, slyšte, všechny kostry, Hospodinovo slovo: Už
to masem obrůstá od paty až po ústa! Aschválně, víte, co se stalo? Viděl jsem,
jak se všechny kostry obalují svaly a obrůstají masem a všechnose to potahuje
kůží.
VI. PROROKUJ NAD NIMI PODRUHÉ
Jenže když se všechny kostry poskládaly dohromady, obalily svaly, masem a
potáhly kůží, zvířený písek se usadil – opět se rozhostilo to hrobové ticho, jako na
hřbitově. A na mě padl smutek: Už to bylisice lidi, ale byli jiní než já. Něco jim
ještě chybělo. Vůbec se nehýbali. Všichni přede mnou leželi jak mrtvoly.
A co teď? říkal jsem si. S tím nic nenadělám. S tím nenadělá nic ani Hospodin.
Ale ještě než jsem to stihl vyslovit, Hospodin mi povídá: Prorokuj, Ezechieli,
prorokuj nad nimi podruhé. A tak jsem podru-hé prorokoval: Slyšte, slyšte,
živé mrtvoly: Když D uch Boží zavěje, vstane z mrtvých naděje, iv tom
našem údolí probudí se mrtvoly!
A pak, pak jsem si uvědomil, že už tam není to tísnivé hrobové ticho. Slyšel
jsem tlukot. Víte, co to bylo? Začala jim bít srdce. ten tam je mrtvý klid, srdce
zase začlo bít! Duch Boží totiž zavál a očivšech těch stvoření přede mnou se
rozjasnily, všichni vyskočili na nohy, jako hub po dešti jich bylo.
To bylo najednou živo, hemžení jako v mraveništi. Všichni se vesele zdravili,
objímali, poplácávali sepo zádech, halekali jeden na druhého, smáli se. Cítil jsem
radost. Hospodin mi řekl ,Prorokuj,, a tím VYTVOŘIL NOVÉ životy. A když jsem se
podíval znovu, viděl jsem velmi veliký zástup. Jako veliké voj-sko!
VI. PROČ NÁM TO, EZECHIELI, VYPRAVUJEŠ?
Moc pěkné vyprávění, říkáme si teď. Taková pěkná pohádka. Ale co z toho plyne
pro nás, pro izrael- ský lid? Proč nám to vlastně, Ezechieli, všechno vypravuješ?
Co to má co dělat s námi? Nás se to přece netýká. Ale bylo to pěkné vypravování,
zpestřil jsi nám den, nenudili jsme se tolik jako jindy, to je prav-da. Jenže teď
jdeme zase do toho svého babylónského hrobu, my budeme bohužel už napořád
pohřbenízaživa.
VII. HOSPODIN VÁS VYVEDE ZE ZAJETÍ
Počkejte, volá Ezechiel, vraťte se! Copak vy jste to nepochopili? To nebyla žádná
pohádka na dobrounoc! Copak jste nepřišli na to, proč jsem vám to všechno
povídal?
No teda, vám v tom zajetí pěkně zakrněly mozky. Ty vyschlé kosti v údolí z
podobenství, to jste přecevy, izraelský lid, národ vyvolený Hospodinem. Planina je
místo, kde jste vedli bitvu s babylónskými vojsky, tu, kterou jste prohráli. Takže
jste pohřbeni, vlastně ani nepohřbeni, mrtvi ležíte na pláni, to zname-ná, že jste v
zajetí, nejste svobodní. Už to chápete?
A to není všechno. To nejdůležitější teprve přijde! Hospodin vám takhle znova
potvrzuje, že jste vy- volený lid. Ale nezůstane jenom u slibů, vdechne vám ducha,
abyste si zase vzpomněli, že mu patříte, že jste jeho děti. Slibuje, že vás ze zajetí
vyvede do zaslíbené země jako kdysi vaše předky z Egypta. Budete svobodní,
vyjdete z téhle země jako vítězové, bude to nový exodus. Vaše kosti uschly, ale
jsou znovu vzkříšeny, a vaše NADĚJE, o které jste tvrdili, že umřela, pořád žije, je
znovu obnovena. Vždyť když Duch Boží zavěje, vstane z mrtvých naděje –
dokonce i v takovém hrobu, jako je babylonské zajetí!

MODLITBA
S úžasem sledujeme tvoje mocné činy, Hospodine. Děkujeme, že se nás ujímáš
i v dobách, kdy se topíme v beznaději a kdy si připadáme jako živé mrtvoly. Amen